Jak poznat, v čem dítě vyniká a jak se bude umět přizpůsobit rychle se měnícímu světu 21. století? Výzkumný tým z Laboratoře očních pohybů na Fakultě elektrotechnické ČVUT ve spolupráci s firmou Scio vyvinul nástroj, který pomůže žákům, rodičům i personálním poradcům objevit skryté vlohy jedince.
Výzkumníci umějí z očních pohybů vyčíst mnohé. Například s jejich pomocí dokážou určit, jestli má dítě dyslexii, nebo rozpoznat různé kompetence důležité pro uplatnění na trhu práce: od manažerských dovedností po ty související s bezpečností práce. Aby bylo testování pro žáky přirozenější a poutavější, spojili vědci z Laboratoře očních pohybů na katedře ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT technologii tzv. eye- -trackingu s prostředím virtuální reality (VR). Díky tomu vznikla hra Zoo — nástroj, který využívá herní prvky a VR k tomu, aby žáci porozuměli vlastním učebním strategiím, jež jsou a do budoucna i zůstanou klíčové. „Vzhledem k rozvoji technologií a neustále se zrychlující době je jasné, že mladí lidé během své kariéry projdou řadou změn. Předpokládá se, že čtyřleté dítě do svých 40 let zažije nejméně čtyři dramatické změny. Tito mladí lidé proto budou muset být schopni se rychle a efektivně učit novým věcem. V tomto ohledu je rozvoj kompetence seberegulovaného učení tím správným směrem,“ vysvětlil Martin Dobiáš, vedoucí Laboratoře očních pohybů na FEL ČVUT. Seberegulované učení je proces, při kterém si student sám aktivně řídí své učení — plánuje, sleduje a hodnotí vlastní pokrok a přizpůsobuje své strategie k dosažení vzdělávacích cílů. Důležitou roli zde hraje také motivace žáka. Hru Zoo lze celou odehrát na počítači. Pro zatraktivnění je možné její část hrát ve virtuální realitě. Testovaná osoba ji hraje 30 až 40 minut. Úkolem je vyřešit záhadu, proč se místní kouzelná zvířata začala chovat podivně. To hráč odhalí pomocí systematického sběru informací z více zdrojů. Vedle rozhovorů s postavami ve hře mohou žáci testovat vzorky v laboratoři, přečíst si plakáty na zdech, studovat odbornou literaturu v knihovně nebo navštívit výběh se zvířaty. Informace si zapisují do deníku vyšetřování a výsledné hypotézy pak musí ověřit. Ve hře se žáci setkávají s různými postavami: ošetřovatelkou Julií, která si všimla prvních příznaků podivného chování zvířat, čarodějem Kašparem, bestioložkou Klárou, která podivná zvířata zkoumá v laboratoři, nebo s odbornými návštěvníky specializujícími se na kouzelné mikroorganismy zvané pižďuchy a pamprdy. Současně poznávají rožcodáky hopkáče (zvíře s ptačím tělem a hlavou nosorožce), zajryby bažinné (zvíře s tělem zajíce a rybí hlavou) nebo třeba lvišky lesní (se lvím tělem a lišcí hlavou). „Zcela záměrně jsme zasadili scénář hry do kouzelného světa. Pokud bychom se pohybovali v reálném světě, výsledky by mohly být zkreslené tím, že někteří žáci už se s podobnými situacemi setkali, znají je z domova apod. Příběh plný magických bytostí v neznámém světě zajistí, že všechny děti se octnou na stejné startovní čáře a navíc je to pro ně i zábavnější,“ uvedl Andrej Novik ze Scio. Zvolení neznámého kouzelného světa tedy není samoúčelné. Hra tím simuluje proces učení, kdy jsou žáci vystaveni velkému množství neznámých úkolů a informací, které musí cíleně vyhledávat a učit se. „A my je při tomto procesu učení můžeme pozorovat,“ dodal Novik. Postup žáků ve hře je následně vyhodnocen. Výstupem je zpráva, kde jsou jednotlivé složky seberegulovaného učení přiřazeny do čtyřbodové škály (nízká úroveň, nižší střední úroveň, vyšší střední úroveň, vysoká úroveň) právě podle toho, jak si jedinec při plnění zadaného úkolu počínal. Hra Zoo je jedním z výstupů projektu podpořeného Technologickou agenturou ČR (TA ČR), v rámci kterého navázali výzkumníci z FEL ČVUT na získané zkušenosti a spojili se s firmou Scio, která provádí plošné testování žáků. Pilotáž nového nástroje proběhla v několika etapách na pražských základních školách. Testování se uskutečnilo na vzorku nejméně 150 žáků. /mr/
