Zatímco v jiných evropských zemích, které mají velmi dobré podmínky pro výstavbu větrných parků, je tento obor na vzestupu, v Polsku se značným rozvojovým potenciálem je tomu přesně naopak. Impozantní růst instalovaného výkonu z větrných elektráren, který od roku 2010 činil průměrně 25 % ročně a počátkem roku 2016 dosáhl přibližně 5100 MW, se prakticky zastavil. „Rok 2016 byl nejhorší v celé skoro 15leté historii větrné energetiky v Polsku. Vláda se ji rozhodla (v rozporu s celosvětovým trendem) vytlačit z energetického mixu," konstatoval Wojciech Cetnarski, předseda Polského sdružení větrné energetiky (PSEW). Polský parlament na jaře roku 2016 změnil zákon o podnikání ve větrné energetice takovým způsobem, že se do tohoto oboru přestalo investovat. Zastánci nefosilních zdrojů tvrdí, že se tak stalo na nátlak mocné uhelné lobby. Zákon mj. stanoví, že větrné parky lze stavět od obytných domů, škol a dalších budov ve vzdálenosti odpovídající 10násobné výšce stožárů. V praxi to znamená 1,5-2 km. V Dánsku, kde je hustota osídlení srovnatelná s Polskem, stačí čtyřnásobek výšky. Majitelé větrníků jsou také povinni každé dva roky provádět audit parků a následně žádat o prodloužené povolení k dalšímu provozu. Navíc propukl právní chaos v určování daně z pozemků, kterou mají provozovatelé větrníků odvádět obcím a městům, na jejichž katastru podnikají. Polsko, které vyrábí 90 % elektřiny v uhelných elektrárnách a je jedním z největších producentů CO2, získalo v nedávném hodnocení zemí podle úrovně jejich úsilí v boji proti klimatickým změnám, rating „špatný“ a umístilo se až na 34. místě z celkem 62 hodnocených zemí. /aa/
