Geografická poloha Britských ostrovů kladla na tamní energetiku vždy poněkud jiné nároky než v případě lépe propojených kontinentálních zemí. Soběstačnost pro ně představovala vždy důležitější kritérium, jak se projevilo například v zřejmě neúspěšném pokusu o podporu těžby zemního plynu hydraulickým štěpením i v rozhodnutí postavit z čistě finančního hlediska ne zcela výhodnou jadernou elektrárnu nové generace v lokalitě Hinkley Point. A z podobných důvodů chce britská vláda podporovat i další jaderné projekty – a velké naděje vkládá do zatím jen v plánech existujících projektů malých jaderných elektráren (tedy reaktorů s výkonem pod cca 300 MW). Expertní skupina nyní vládě doporučila, aby tyto reaktory dostaly stejnou formu podpory jako mořské, tzv. offshore, větrné elektrárny. Podle analýzy (a nejen této) jsou největší překážkou pro jejich zavedení do praxe kapitálové náklady, a vláda by se tedy měla snažit o snížení kapitálové náročnosti těchto projektů, třeba s pomocí garantovaných rozdílových výkupních cen (tzv. Contract for Difference), která se používá právě k podpoře nákladných mořských větrných elektráren. Příznivci tvrdí, že malá a modulární konstrukce těchto reaktorů by měla být levnější než tradiční velké reaktory. Což sice není v současné situaci rozhodně pravda, ve Velké Británii je to ovšem nyní populární argument, jehož platnost někdy v budoucnosti nelze vyloučit. Zatím je ovšem vývoj ve velmi rané fázi a projekty jsou zatím z velké části na papíře, jejichž konstrukce může i v nejlepším případě začít až v příštím desetiletí.
