Možných podob automobilu budoucnosti je nepřeberná škála. Kupodivu však pod jejich kapotou stále nechybí olověný akumulátor, jenž prožívá své zmrtvýchvstání. Podílí se na něm i Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie (CVVOZE) Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně. Brněnští vědci (jako jediní na světě) dokážou vyhodnocovat specifické parametry experimentálních elektrod. Díky unikátním zařízením, kterými disponuje laboratoř olověných akumulátorů CVVOZE, se tak zapojili do mezinárodních vědeckých týmů podílejících se na vývoji olověných akumulátorů a jejich využití v hybridních elektrických vozidlech. „Tato aplikace vyžaduje akumulátory schopné práce ve stavu částečného nabití při velkém počtu krátkých cyklů. Tím se u olověných akumulátorů vyvolává jev označený jako PCL3, totiž postupná sulfatace záporných elektrod. To vede ke snížení kapacity akumulátoru a předčasnému konci jeho života,“ vysvětluje Petr Bača z Ústavu elektrotechnologie FEKT VUT v Brně. Brněnské pracoviště CVVOZE se snaží objasnit princip vzniku tohoto neblahého jevu a odstranit ho, nebo alespoň výrazně minimalizovat. „Prostřednictvím unikátních elektrod, které u nás používáme, máme možnost nahlédnout pod povrch elektrody a odlišit jednotlivé děje, které v ní probíhají a odhalit tak pravý důvod vzniku PCL3,“ objasnil Bača. Řešením problému PCL3 by mohlo být užití vhodného aditiva do záporné aktivní hmoty. To musí zabránit tvorbě pasivační vrstvy na povrchu elektrody, která je skutečnou příčinou vzniku PCL3. Nejslibněji se jeví použití uhlíku. Nyní probíhá intenzivní hledání správné formy a optimálního množství tohoto materiálu. Nejúspěšnějším příkladem jednoho z dosažených řešení je vývoj tzv. ultrabaterie, která je kombinací ultrakapacitoru a olověného akumulátoru. Popisovanými ultrabateriemi byla osazena fl otila hybridních automobilů Honda Civic. Po porovnání s vlastnostmi původně osazených NiMh akumulátory první výsledky ultrabaterií naznačují až 20procentní zlepšení. Podle Bači budou mít výrobci elektromobilů nakonec na vybranou mezi třemi alternativami: olovem, Ni- MH a lithiem. Zatímco ještě v 50. letech se zdálo, že olověný akumulátor je pro vědu uzavřená kapitola, o několik desítek let později se objevila převratná myšlenka: vyvinout bezpečnější olověný akumulátor, kde tekutá kyselina sírová bude znehybněna. V současné době je tento koncept doveden do dvou modifi kací: v olověných akumulátorech je kyselina sírová v podobě gelu nebo je nasáknuta v separátorech ze skelných vláken. /jv/
