Dialýza je vlastně proces, během něhož dochází k filtrování molekul z jednoho roztoku pomocí difuze skrz membránu do dalšího roztoku. Kromě známé hemodialýzy, která se používá jako nouzový prostředek pro čištění krve, se dialýza využívá při čištění léčiv, dočišťování produktů chemických reakcí nebo třeba při izolaci molekul v lékařské diagnostice. Soudobé komerční membrány pro dialýzu sice fungují, ale pracují dost pomalu. Z části je to i kvůli jejich struktuře. Jsou totiž poměrně tlusté a molekuly při dialýze musejí složitě „hledat cestu“ membránou. Piran Kidambi a jeho kolegové z MIT se rozhodli nahradit stávající membrány novou technologií. Vytvořili funkční membrány pro dialýzu z plátku grafenu, tedy jediné vrstvy hexagonálně uspořádaných atomů uhlíku. Jejich grafenová membrána je velká zhruba jako nehet, ale zároveň má tloušťku menší než 1 nm. Nejtenčí komerční membrány pro dialýzu mají přitom tloušťku asi 20 nm. Kidambi a spol. se svojí grafenovou membránou dokážou odfiltrovat z vodného roztoku molekuly nanometrových velikostí až desetkrát rychleji, než jak to zvládnou nejlepší komerční membrány dnešní doby. Podle Kidambiho se dnes grafen zkoumá hlavně kvůli aplikacím v elektronice. Jejich výzkum ale ukazuje, že by grafen mohl mít velice slibnou budoucnost i v technologiích s dialýzou. Grafenové membrány by mohly vylepšit laboratorní postupy a výhledově by se mohly uplatnit i v medicíně, například v hemodialýze. Grafen je extrémně tenký, a difuze molekul skrz grafenovou membránu je proto velice rychlá. Molekuly se nemusejí pracně prodírat skrz další a další nanometry komplikovaných pórů, jak je tomu u stávajících membrán. Kidambi proto považuje průnik grafenu do dialýzy za velmi žádoucí a vzrušující, protože by se mohl stát základem převratných technologií.
