Když na to přijde, tak nanotechnologové mohou hledat inspiraci i na dně oceánu. Výzkumníci finské Univerzity v Aaltu nedávno vyvinuli nové nanomateriály s protirakovinnými účinky tak, že simulovali fyziku a chemii v okolí hlubokomořských vulkanických vývěrů. Tato nová technologie umožňuje vytvářet nanoshluky peroxidu zinku postupem, který je šetrný vůči životnímu prostředí a bez použití dalších chemikálií. Syntetizované nanočástice peroxidu zinku pak mohou být použity jako nástroj k léčbě nádorových onemocnění i dalších komplexních chorob dnešní doby. Mady Elbahri a jeho spolupracovníci využili k výrobě nanoshluků oxidu zinku tzv. Leidenfrostův jev. Jeho podstatou je, že při styku kapaliny s vodorovnou stěnou, jejíž teplota značně přesahuje teplotu kapaliny, dochází k vypařování této kapaliny v podobě rychle se pohybujících malých kuliček, které se neustále zmenšují. Tento jev si může prohlédnout každý, když mu v kuchyni ukápne voda na rozpálenou plotnu nebo varnou desku. V bezprostředním okolí hlubokomořských sopečných kuřáků funguje Leidenfrostův jev kvůli podmínkám prostředí poněkud odlišně. Shodou okolností je to příznivé pro tvorbu nanočástic oxidu zinku. Elbahri a jeho tým toho využili a napodobili podmínky hlubokomořských vývěrů, kde je velký tlak a voda má teplotu o hodně vyšší než 100 °C, ve své laboratoři. V těchto podmínkách pak vyrobili požadované nanočástice peroxidu zinku. Peroxid zinku funguje proti nádorům, protože dodává do tkání množství kyslíku. Lze ho použít všude tam, kde choroby vytvářejí anaerobní prostředí, tedy bez kyslíku, a kyslík jim uškodí. Nanočástice peroxidu zinku se již dříve osvědčily v boji proti nádorům. Vědci teď budou zjišťovat, zda budou v medicíně účinné nanočástice peroxidu zinku vyrobené tímto novým způsobem.
