Věda u nás v Kocourkově

Nejsme jedinou zemí, kde se diskutuje o inovacích, ale jsme zřejmě jediným státem, jenž nemá jasno v tom, jakou úlohu hraje pro invenční potenciál průmyslu a celé společnosti základní výzkum. A tím se samozřejmě taháme jen o státní peníze, což je pošetilost hodná našeho Kocourkova. Mnozí říkají, že jsem skeptik, takže si dnes vezmu na pomoc Businessweek ze 7. září 2009. Američané jdou na analýzu svého inovačního pádu z gruntu. Budeme potřebovat tisíce nových pracovních míst, říkají logicky při vzrůstu nezaměstnanosti, a pokud možno dobře placených. Kde je vezmeme? V nových technologiích, jiná možnost není. Ale kam se poděla naše inovační schopnost? Kde jsou výsledky Bellových laboratoří, které vynalezly dálkový přenos dat, pak přenos TV signálu nebo dokonce polovodiče, jež zcela změnily svět podnikání? Kam se ale poděly výsledky dr. Wichterleho či tryskový stav Vladimíra Svatého? Kde jsou bývalé laboratoře RCA, Xerox PARC nebo DARPA (inventor internetu)? Zmizely. Byly komercionalizovány do té míry, že přestaly plnit svoji úlohu a zaměřily se na krátkodobý zisk. Ten utekl mezi prsty. USA zažily ohromnou vlnu inovací díky programu J.F Kennedyho a jeho projektu Apollo. A neříkejte, říkají Američané, že se všechny vývojové projekty vždy táhnou, vždyť projekt Alamos (atomová puma), trval všeho všudy čtyři léta a Apollo bylo za 8 let v úspěších! Proč ta nechuť k vědě, která omezila všechny investice státu a podniků do universit a dalších výzkumných institucí? (Ptejme se unisono s Američany!) Američané mají částečně vysvětlení v tom, že dokázali vše dobré a potřebné rychle koupit (na to my můžeme zapomenout, my jsme tu měli Plánovací komisi), a devastovali vlastní vědu. My si musíme vzít vysvětlení v bodu dvě: investice do vědy je zdánlivě hazardní hra. To je ale pouze zdání, neb v dobrém systému je vědec placen jen průměrně (na rozdíl od manažerů a bankovních analytiků), má vynikající pracovní morálku a zvyšuje vzdělanost svého okolí (to je ovšem nebezpečné pro naše politiky). Navíc své výsledky musí obhájit před davem kolegů-závistivců, je to samoregulační systém. Jde tedy spíše o riziko, které se vždy nějak vyplatí, než hazard. Dalším poznáním Američanů je, že bez základního výzkumu neexistují inovace komerčního významu. Bellovy laboratoře by nikdy nemohly existovat bez základního výzkumu a soužití Stanfordovy university s Křemíkovým údolím je už klasika. Přitom však jakákoliv komercionalizace vědu zahubí. Příkladů je bezpočet. RCA Lbs, vynikající pracoviště, které dalo světu barevnou televizi, koupily v roce 1986 GE. Od té chvíle začal úpadek tohoto pracoviště. Zajímavé a pro náš Kocourkov poučné je i to, že i v největších dobách úspěchů RCA Labs v Princetonu prohlásil jejich ředitel E.W. Engstrom, že za úspěchy vděčí především universitnímu výzkumu, ale „nelze na něj spoléhat.“ Jinými slovy hovořil také o laboratořích výzkumu placených velkými korporacemi. A to je další dnešní potíž Američanů (vezměte to přes kopírák i k nám), že velké podniky schopné financovat vlastní výzkum už nemají (nemáme). My jsme je s velkými ovacemi rozprodali, což bylo vždy popisováno jako stupidní a hrabivá americká strategie businessu. Samozřejmě existují výjimky (hovoříme o USA), například IBM a Microsoft se rozpomněly na staré dobré časy úspěchů a osvobodily své výzkumné týmy od komerce, podporují vědu a nakupují poznatky. Jsou to ovšem výjimky. Poučení pro Kocourkov, je li to možné v době diskusí, zdali potřebujeme vědu či nikoliv? Chceme-li opravdu něco alespoň v evropském měřítku znamenat, je opravdu nutné okamžitě změnit systém vzdělávání a podpory vědy (to neznamená, že by se AV neměla transformovat). Pokud ale opravdu státní strategie bude vycházet z úvahy, že je třeba nalít peníze do betonové lobby, která utratí jakoukoliv částku do kilometru dálnice, a podpoří vědu a výzkum spíše „morálně,“ jak tomu bylo po posledních 20 let (Bože odpusť nám naše viny z doby komunismu), pak je to prostě Kocourkov a nikoliv suverénní stát, o jehož existenci se tak třepe náš Otec, zakladatel kapitalismu. Ostatně, EU svým programem znalostní společnosti nedělá nic jiného, než že se pokouší zachránit inovační tvář Evropy vůči rychle běžící Asii a Brazílii. Ale to je přece úplná blbost, je to ještě horší strategie EU, než jsme si dokázali představit, že? Co bychom dělali bez těch senátorů, to opravdu nevím. Opravdu nevím. No zaplať Bůh, že se podařilo vnutit do výroby alespoň ten elektronový mikroskop pana prof. Delonga, Že to byl vědec? To mi povídejte! Vždyť dodnes chodí do práce! Jan Baltus