Věda dostává peněz z rozpočtu stejně – a přitom vlastně méně

Vláda říká, že věda – na rozdíl od jiných oborů – dostává stále stejně peněz a v jejím rozpočtu se neškrtá. Vědci si však stěžují, že dostanou méně. Jak to tedy s těmi čísly je? Ministr školství Petr Fiala, do jehož kompetence patří i vědecký výzkum, vypočítává, že v roce 2011 zahrnoval český státní rozpočet 25,9 miliardy korun na vědu a výzkum. Stejně tak i v roce 2012 a tutéž částku vláda schválila i pro rok 2013. A dokonce i výhled na roky 2014 a 2015 předpokládá, že věda dostane stejnou sumu. Z tohoto pohledu jsou tedy státní výdaje pro výzkumníky stabilní. Jenomže: Původní rozpočet na letošní rok vláda ještě navýšila o 250 milionů korun pro Akademii věd a dalších 450 milionů přesunula na výzkum a vývoj v rámci rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Fakticky tedy bylo pro vědce o 700 milionů korun víc. O tom však vládní představitelé hovoří jako o mimořádné úpravě. A ta se už nemá opakovat. Takže ve srovnání s letoškem vědci o téměř tři čtvrtě miliardy přijdou. A neplatí úplně ani tvrzení o stabilitě fi nancování vědy – hodnota vynaložených prostředků se každoročně snižuje o infl aci, takže reálně mají vědci stále méně. AKADEMIE BEZ TŘÍ SET MILIONŮ „V době všeobecných škrtů je rozpočet na vědu a výzkum vcelku dobrá zpráva,“ hodnotila Miroslava Kopicová, první místopředsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace při setkání zástupců rady s novináři. Člen rady ministr Fiala vzápětí dodal, že poprvé po letech se tato instituce, která je poradním orgánem vlády a jejímž předsedou je premiér, jednomyslně shodla na návrhu rozpočtu. Návrh pak vláda rovněž jednomyslně schválila. „Schválená podoba je však z pohledu zúčastněných samozřejmě jen kompromisem,“ hodnotil Petr Fiala. Při přerozdělování peněz jednotlivým institucím se ukazuje, že o nejvíc oproti současnému rozpočtu přijde Akademie věd, která bude mít o 300 milionů korun méně než letos. Její předseda Jiří Drahoš je z toho těžce rozčarovaný. „Znamená to buď propouštět vědce, nebo přestat kupovat přístroje, takže náš výzkum přestane být konkurenceschopným,“ varuje. Jak dodává, bez odborníků a odpovídajícího technic kého vybavení nemohou akademické ústavy ani v soutěžích získat české a zahraniční grantové peníze na podporu výzkumu. NESPLNĚNÝ CÍL Stále se nedaří propojení soukromých peněz s veřejnou výzkumnou základnou a spolupráce akademických institucí s fi rmami. „Soukromá sféra sice zvyšuje své investice do výzkumu, ale většinu jich spotřebuje sama, nezadává fi nancování výzkumu v akademických ústavech a na vysokých školách,“ poznamenává ministr Fiala. Oněch téměř 26 miliard, které putují ze státního rozpočtu na vědu, představuje 0,7 procenta hrubého domácího produktu. Na jedno procento HDP se pak peníze na výzkum zvyšují díky fi nancím z evropských fondů. Investice soukromých fi rem, českých i zahraničních, pak dorovnávají peníze na výzkum v Česku na celkem 60 miliard korun ročně, tedy na 1,6 procenta hrubého domácího produktu. Je to výrazně méně, než si Evropská unie dala jako cíl na summitu v Lisabonu v roce 2000. Tam rozhodla, že každá členská země dosáhne v roce 2010 stavu, kdy bude do vědeckého výzkumu každoročně investovat dohromady tři procenta svého hrubého domácího produktu – jedno procento z veřejných a dvě procenta ze soukromých zdrojů. Tento cíl se v Unii splnit nepodařilo a v České republice se ani v příštích letech nesplní. NEJISTOTA KOLEM EVROPSKÝCH PROJEKTŮ Rozdělení peněz na výzkum mohou ještě ovlivnit takzvané velké výzkumné infrastruktury – tak se úředním jazykem nazývá šest obrovských vědeckých projektů za miliardy korun, které mají vzniknout v nejbližších letech v České republice. 85 procent jejich nákladů platí Evropská unie a teprve zbytek se platí z českého rozpočtu. Vědci z jiných pracovišť se obávají, že evropské projekty překročí svůj rozpočet a nakonec spolknou i peníze původně určené na jiný výzkum. I Miroslava Kopicová připustila, že pro stát by byla neúnosná ostuda, kdyby infrastruktury zkrachovaly, nicméně objevují se u nich problémy. Na setkání s novináři uvedla, že nejvíc jsou v časovém skluzu projekty superlaseru ELI a biomedicínského centra BIOCEV. Oba mají stát poblíž Prahy, první má rozpočet 6,8 miliardy korun, druhý pak 2,3 miliardy korun. KOMPLIKACE SE ZÁKONEM Na zpoždění se projevuje obtížné vypořádání majetkových poměrů v místech stavby, ale také nový zákon o veřejných zakázkách. Ten totiž nařizuje, aby se i na vědecká zařízení vypisovala výběrová řízení, ale pokud se přihlásí jen jeden zájemce, musí být řízení zrušeno. Ve vědě, kde specializované přístroje často vyrábí pouze jediná fi rma na světě, představuje zákon těžko překonatelnou překážku. Ostatní čtyři velké výzkumné infrastruktury jsou na tom v přípravách o něco lépe. Patří mezi ně centrum klinického výzkumu ICRC v Brně za 2,4 miliardy korun, Středoevropský technologický institut CEITEC za 5,3 miliardy korun rovněž v Brně, superpočítačové centrum IT4Innovations v Ostravě za 1,8 miliardy korun a projekt udržitelné energetiky SUSEN v Řeži u Prahy s rozpočtem 2,5 miliardy korun. Všechna tato zařízení smějí čerpat přidělené evropské prostředky do roku 2014 a není jisté, zda Evropská komise povolí prodloužení tohoto termínu. Josef Tuček