Beton se jako stavební materiál využívá již tisíce let. V dnešní době je všudypřítomný a představuje zásadní rys moderní civilizace. Současná výroba betonu ale zároveň podstatně zatěžuje atmosféru rozsáhlými emisemi uhlíku. Odborníci se proto snaží různými postupy tuto zátěž snížit. Součástí úsilí o dekarbonizaci stavebnictví je projekt finské výzkumné organizace VTT zaměřený na výrobu uhlíkově negativního betonu. Na počátku projektu byl ale jev, při němž naopak dochází k pozvolnému pohlcování oxidu uhličitého betonem. To ovšem standardně vede ke korozi kovových komponent, a tedy k degradaci konstrukce. Odborníci VTT se ovšem rozhodli tento proces proměnit tak, aby se z problému stala výhoda, jež přispěje ke snížení emisí uhlíku. Při produkci betonu je za největší díl emisí uhlíku zodpovědná výroba běžného portlandského cementu. Společnost Carbonaide, která je spin-offem VTT, vyvinula postup, který využívá nový typ pojiva a zajistí nasycení vyráběného betonu oxidem uhličitým, pomocí automatizovaného systému při běžném atmosférickém tlaku. V Carbonaide nedávno dosáhli výsledné uhlíkové stopy betonu −60 kg/m2. Jde tedy o uhlíkově negativní beton, respektive beton, který naopak přispívá k redukci CO2. Tradiční beton s portlandským cementem má přitom uhlíkovou stopu asi 250 až 300 kg/m2. Ve finském městě Hollola vyroste první továrna na uhlíkově negativní beton, která s navazujícím zpracovatelským řetězcem zajistí uložení až 5 t oxidu uhličitého do vyráběného betonu denně. V roce 2026 hodlají mít v provozu 10 takových továren a kolem roku 2050 chtějí každoročně uložit do betonu kolem 500 Mt oxidu uhličitého.
