blíží se rok 2011 a nikdo nepochybuje,
že bude rokem zásadních změn.
V posledních dnech, kdy se společnost
dozvídá z úst donekonečna recyklovaných
politiků, že špatně pracuje, domáhá
se kde jakých výhod a dávek, ba
neumí si ani spočítat úrokové zatížení
(umí to ale pan Kalousek, když dluhy
státu rostou doslova sekundově?), nelze
očekávat ani náznak nějakého společného
odhodlání či úsilí o nápravu
věcí veřejných, jak se nám jevilo v roce
1989 v čase předvánočním.
Ze všech těch smutných zjištění je
snad nejhorší zprávou pro společnost
stav školství. Ne v jednotlivostech, tedy
trvalých útoků celkem 14 ministrů
za 20 let na samu podstatu školství,
ale vcelku, tedy v komplexu s vysokými
školami, jež měly plnit úlohu nových
výzkumných a vývojových center
společně s AV ČR.
Po 20 letech je zcela oprávněné ptát
se: čeho jsme v organizaci vzdělání,
jež sehrává a bude hrát zásadní úlohu
v postavení českého národa a jeho
svobody v příštích letech, dosáhli?
Je na čase se ptát politiků i ministrů
a jejich úředníků, rektorů, děkanů
a ředitelů škol. Uvědomujete si svoji
odpovědnost? Vidíte, co jste udělali?
Nemrazí vás, když dnes slyšíte i z úst
dělníků otázku: Co budou ty naše
děcka dělat?
Po 20 let hořela podnikatelská vrstva
obdivem k politickým stranám
za privatizaci bez kapitálu a ty se jim
za to odvděčily Opoziční smlouvou
a korumpovatelností, jež přesáhla
všechny meze. Dnes se ukazuje, že
peníze nejsou vlastně nic, prosperitu
zajišťuje jenom vzdělanost. No a té se
zoufale nedostává. JAN BALTUS
