Konference OSN o změnách klimatu se uskuteční v roce 2015 v Paříži a nic nebrání tomu, aby právě v metropoli nad Seinou byla přijata nová dohoda o snižování emisí skleníkových plynů. Aby však mohla v roce 2020 vstoupit v platnost, je nezbytné upřesnit některé její cíle i metody realizace, a hlavně zdroje financování budoucích nákladných procesů.
Pařížskému summitu proto v listopadu předcházelo věcně i diskusně náročné jednání ekologické konference ve Varšavě. Zásadní rozpory mezi průmyslově vyspělými státy (v čele s USA a EU28) a rozvojovým světem (v čele s Čínou a Indií) však nepřekonalo. Západní země neustupují od premisy, že boj proti globálním klimatickým změnám na naší planetě je nedílnou povinností všech států. Chudší země se naopak stále drží některých závěrů Kjótského protokolu, mj. různých úlev ve využívání fosilních paliv pro rozvojový svět a tlaku na pokračování nemalých subvencí ze strany Západu. Aby varšavské fórum nezkolabovalo jako jeho předchůdci v Kodani (2009) či v Dauhá (2012) po vyčerpávajícím maratonu jednání účastníci dospěli alespoň ke kompromisní dohodě o financování boje proti klimatickým změnám. Konkrétní státy, které se do ozdravujících procesů zapojí, nebudou muset fixovat své finanční závazky na ně, ale přispívat dobrovolnými příspěvky. Do začátku roku 2015 však upřesní jejich předpokládanou výši i způsoby úhrady. Zatímco političtí experti považují závěry varšavského klimatického fóra za slibné a zůstávají optimisty i co do vrcholné mety eliminovat do poloviny XXI. století hrozbu oteplování atmosféry okolo zeměkoule alespoň o polovinu, řada ekologických organizací naopak soudí, že varšavská jednání nepřinesla kýžené výsledky a zejména nepřiměla bohatý Sever k jasným závazkům, dotačním objemům a termínům. /ex/