Geopolitické konflikty dnes probíhají nejen na fyzickém bojišti, ale čím dál častěji také v digitálním prostoru. Aktuální vývoj na Blízkém východě podle poradenské společnosti BDO ukazuje, jak rychle může eskalace konfliktu zvýšit aktivitu hackerů.
Bezpečnostní analýzy naznačují, že po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě došlo v regionu k výraznému nárůstu kybernetických incidentů. Podle informací společnosti Cloudsec bylo v prvních dnech konfliktu více než 150 incidentů. Kybernetické útoky se stávají součástí moderních hybridních konfliktů a jejich dopady mohou zasáhnout státní instituce, firmy i kritickou infrastrukturu. Vedle státem podporovaných hackerských skupin se aktivizují také hacktivistické kolektivy, které útočí například na vládní weby, média nebo technologické firmy. „Moderní konflikty mají čím dál výraznější digitální rozměr. Organizace dnes čelí situaci, kdy kybernetické útoky nejsou pouze otázkou kriminality, ale mohou být součástí širších geopolitických konfliktů,“ říká Martin Hořický, partner společnosti BDO odpovědný za oblast kybernetické bezpečnosti. Útočníci dnes často hledají nejslabší článek v jejím ekosystému. Jedním z hlavních vektorů moderních kybernetických útoků se podle Martina Hořického stává dodavatelský řetězec.
Hackeři častěji útočí přes dodavatele
Jedním z nejnebezpečnějších typů kybernetických útoků jsou tzv. supply chain útoky, tedy útoky prostřednictvím dodavatelského řetězce. Útočníci v takovém případě neútočí přímo na cílovou organizaci, ale kompromitují některého z jejích dodavatelů. Typickým scénářem je napadení menší technologické firmy, která poskytuje software nebo IT služby větší společnosti. Pokud má takový dodavatel přístup do interních systémů zákazníka nebo poskytuje software, který zákazník používá, může se útok šířit dál. Útočníci například upraví software nebo aktualizační balíčky, které dodavatel distribuuje svým zákazníkům. Škodlivý kód se tak do infrastruktury cílové organizace dostane prostřednictvím legitimní aktualizace. Takový útok může zůstat dlouhou dobu skrytý a zároveň zasáhnout velké množství organizací, které využívají stejný software nebo služby.
Regulace zvyšují důraz na řízení dodavatelů
Rostoucí význam dodavatelských řetězců reflektují také nové regulatorní požadavky. Evropská legislativa, například směrnice NIS2 nebo finanční regulace DORA, klade čím dál větší důraz na řízení kybernetických rizik u externích dodavatelů. Firmy tak musí být schopny prokázat, že bezpečnost svých dodavatelů skutečně ověřují a průběžně monitorují. Jedním z účinných nástrojů, který se v praxi využívá, je nezávislý audit podle standardu SOC 2, který komplexně ověřuje nastavení bezpečnostních kontrol u poskytovatelů služeb. „Organizace častěji zjišťují, že jejich bezpečnost je jen tak silná, jak silní jsou jejich dodavatelé. Nezávislé audity, jako je SOC 2, pomáhají transparentně ověřit úroveň bezpečnostních kontrol a posilují důvěru mezi obchodními partnery,“ uvádí Dominika Adamcová, specialistka na audit a compliance.
Firmy musí bezpečnost aktivně testovat
Vedle řízení dodavatelů je podle odborníků klíčové také pravidelné testování bezpečnosti systémů. Organizace totiž často zjistí své slabiny až ve chvíli, kdy dojde k reálnému incidentu. „Bezpečnost nelze ověřit pouze na papíře. Organizace musí být schopny realisticky otestovat svou obranu a zjistit, jak by jejich systémy obstály při skutečném útoku,“ říká Marek Kovalčík, který se dlouhodobě věnuje ofenzivní bezpečnosti a bezpečnostnímu testování. Podle odborníků z BDO by firmy měly věnovat pozornost zejména řízení kybernetických rizik v dodavatelském řetězci, nezávislým auditům bezpečnostních kontrol (například SOC 2), pravidelnému penetračnímu testování a simulaci kybernetických útoků a připravenosti organizace na zvládání bezpečnostních incidentů. V prostředí rostoucí geopolitické nestability a digitalizace infrastruktury se tak kybernetická bezpečnost stává nejen technickou disciplínou, ale také důležitou součástí strategického řízení organizací. /jk/
