V propadu až čtyři miliardy budou do tří let vysoké školy v České republice

O Bílé knize, jež má být základem pro nový vysokoškolský zákon, se má diskutovat do konce roku. Už dnes však některé její části vzbuzují kritické reakce ze strany představitelů vysokých škol. Jedním z nich je i prof. Ing. Tomáš Čermák, CSc., rektor VŠB – TU Ostrava. n Pane rektore, původně jsme měli hovořit na téma jak vaše škola, jednotlivé fakulty, katedry a pracoviště reagují na potřeby českého i zahraničního průmyslu, zaměřené především na vyšší efektivnost ekonomiky, úspory materiálů, energií i vlivu na životní prostředí. Na úlohu vědy a výzkumu. V tom smyslu se podívejme i na připravované změny v oblasti výzkumu a terciárního vzdělání. Tato problematika je bytostně spjata s naší školou, historicky i v nových podmínkách. Tomu odpovídá i zaměření jednotlivých fakult: hornicko – geologické, metalurgie a materiálového inženýrství, ekonomické, stavební, strojní, elektrotechniky a informatiky a v neposlední řadě bezpečnostního inženýrství. Když nahlédneme do priorit Dlouhodobých základních směrů výzkumu, které by měly v budoucnu tvořit priority Národního programu výzkumu, pak musím konstatovat, že mnohé z nich těsně souvisí s problematikou, kterou se dlouhodobě zabýváme. Jestli hovoříme o energetice – škola se zabývala a zabývá jak otázkami surovinových zásob pro energetiku a technologiemi jejich těžby, tak netradičními zdroji elektrické energie, otázkami zvyšování účinnosti klasických elektráren a snižováním zátěže životního prostředí při jejich provozu, podílí se na jejím dalším vývoji ve smyslu udržitelného rozvoje a na využití domácích surovinových zdrojů. Výzkum směřuje k novým materiálům, jež umožňují zvyšování mezních parametrů klíčových uzlů palivoenergetického komplexu. Rovněž konkurenceschopné strojírenství je v dnešních podmínkách spojeno s mechatronickými přístupy ke komplexním návrhům strojních zařízení, zabudovanou inteligencí stroje, IT technologiemi, automatizací, robotizací, moderní výkonovou a řídicí elektronikou, důrazem na materiálové a energetické úspory. Tyto segmenty jsou předmětem našeho zájmu jak ve studijních programech jednotlivých fakult, tak nově i zaváděním celouniverzitních mezioborových programů mechatronika a nanotechnologie. Zdálo by se tedy, že naše škola je orientována na perspektivní obory s významnými dopady do ekonomiky státu i jeho bezpečnosti. n Škola a výzkum. Obojí se však neobejde bez financí. V tom s vámi souhlasím. Teď se momentálně připomínkuje novela zákona č. 130/2002 O podpoře výzkumu a vývoje. Tato novela by měla reflektovat skutečnost, že jsme součástí výzkumného a vzdělávacího evropského prostoru a vytvářet legislativní prostředí k reformě výzkumu, vývoje a inovací. Právě to poslední slovo původní zákon neobsahoval a dokonce se distancoval od průmyslového výzkumu, který z něj byl vyjmut. To ovšem byl zásadní omyl, který postihl zejména technické vysoké školy. Právě technické univerzity se ocitly v situaci, kdy zprivatizovaný průmysl a stát nedefinovaly jejich klíčovou roli v přípravě inženýra, který bude schopen realizovat inovační procesy, nutné pro konkurenceschopnost průmyslu. Podpora výzkumu prostřednictvím výzkumných záměrů, která nastavuje od roku 2005 úroveň institucionálního financování jednotlivých škol, vůbec nebrala v úvahu potřeby průmyslu a přitom fakticky určuje až do roku 2011 tuto základní úroveň financování, tedy bez ohledu na priority uvažovaného Národního programu výzkumu. Vnucuje se tak otázka, jak zajistí stát tyto priority, když ne finančním řízením. V tomto směru se připravovaná novela zatím nepřibližuje k realizaci jinak správných cílů reformy, nýbrž udržuje naprosto dominantní financování institucí v centru bez ohledu na to, zda odpovídají nějakým prioritám. Stejně tak novela udržuje oddělené institucionální financování základního výzkumu mimo vysoké školy, což je anachronismus, který si dnes nedovolí státy s výrazně vyšší úrovní HDP/obyv. než je Česká republika. Vyhledávání talentů a boj o ně je realitou globalizovaného světa a my se tváříme, že se nás netýká. Talentované studenty lze najít výhradně na vysokých školách, takže setrváváním v infrastruktuře výzkumu a vývoje z padesátých let se zbavujeme možnosti zapojit tyto talenty do inovačních procesů tam, kde se odehrávají, tj. zejména v regionech. Zde se o institucionálním financování v budoucnu neuvažuje s poukazem na to, že zde nebyly výsledky. Tedy bludný kruh, který, jak jsem doufal, reforma bude v novele zákona řešit. Mimochodem, stále doufám, neboť novela je teprve ve stadiu připomínkového řízení. Domnívám se, že by se novela měla promítnout v daleko výraznějších změnách v pojetí institucionálního financování. Například jak je tomu ve Finsku, či v jiných vyspělých zemích Evropy. Zde totiž podniky mají zájem investovat do výzkumu, neboť vědí, že jim to přinese náležitý efekt. Průběžný proces je řešen buď nepřímou podporou daňovými úlevami, nebo přímou ve formě účasti na společných projektech s vysokou školou. Ale to lze provést s náležitě finančně motivovaným týmem pedagogů, doktorandů a studentů. Zatím u nás stále narůstá deficit jak v počtu, tak v úrovni techniků a inženýrů. n Přitom firmy v regionu a nejen v něm, mají ambiciózní programy, projekty… A jestli jim něco chybí, jsou to kvalifikovaní pracovníci. A zde má odborná technická škola, především vysoká, nezastupitelné místo. Je to rozhodně nejlepší investice, kterou stát může udělat. Z takových škol vycházejí budoucí odborníci, kteří představují nejlepší transfer nových poznatků v průmyslu. Žel, i když se obecně proklamuje podpora technického školství na nejvyšší vládní úrovni, je to v programu největších politických stran, výsledek tomu neodpovídá. Když se v ČR podívám na množství soukromých vysokých škol (44), pak minimum z nich se zabývá novými technologiemi. Přitom právě nové progresivní technologické poznatky a jejich aplikace v průmyslové praxi určují v současné době standard životní úrovně. Údaje Světové banky uvádějí, že až 85 procent průměrné mzdy obyvatelstva je závislé na úrovni technologií. n Naše firmy tedy chtějí, požadují kvalitní absolventy škol… …a nejlépe takové, kteří by jim už „zítra“ pomohli řešit jejich problémy. Bohužel, ale takto to ve světě nechodí. Víme, že existuje potřebná doba několika let pro profesní zrání, např. konstruktéra, projektanta, technologa a dalších profesí. n Co pro řešení této situace konkrétně děláte? Snažíme se vyhovět požadavkům netradičními přístupy. Uvedu příklad. Firma má uzavřené smlouvy na ziskové zakázky, ale nemá na jejich provedení lidi. Nabídneme tedy této společnosti vstup do vzdělávacích programů a na „oplátku“ dodáme profesně už částečně připravené studenty, kteří se vhodně zapojí do firemního procesu. Tento systém, tzv. cooperative education, je např. v USA velice rozšířený a oblíbený. Co je důležité – škola i zákazník mají ze vzájemné spolupráce prospěch. Také student je spokojený, neboť touto formou najde perspektivního zaměstnavatele a navíc má z toho určitý finanční efekt. Pokud bude k světu, bude poctivě pracovat – samozřejmě s podmínkou dokončení studia – pak je velká pravděpodobnost, že s onou firmou, budoucím zaměstnavatelem, uzavře plnohodnotný vztah s perspektivou do budoucna. Domnívám se, že tento systém těsné spolupráce školy s firmami může být využit v českých podmínkách k modernizaci energetiky, hutnického i strojírenského průmyslu. Jinými slovy: i to může vést k vyšší konkurenceschopnosti našich firem a nápravě škod z nedávné minulosti, kdy v rámci naivních představ některých ekonomů i politiků, že „trh vyřeší vše“ nám odešlo z klíčových odvětví a firem množství špičkových odborníků. Bohužel i s know-how, které si každá prosperující firma pečlivě chrání. n Vraťme se k přípravě reformy vysokého školství, tzv. Bílé knihy. Nepochybně tento materiál obsahuje řadu progresivních prvků, jejichž realizace by významně napomohla řešit bolesti současného školství. Bílá kniha bude nyní na několik měsíců předložena k celonárodní diskusi. Základním problémem však zůstává, že nelze řešit otázky terciárního vzdělání odděleně od předchozích segmentů vzdělávací soustavy a též odděleně od reformy výzkumu a vývoje. Bez jasné koncepce potřebné modernizace vysokého školství a využití evropských strukturálních fondů pro její realizaci může dojít k promeškání příležitosti, která se již nebude opakovat. Nepochybně ten základní problém jsem již zmínil, a to je oddělení výzkumu od vysokých škol. Přitom základní výzkum ve všech úspěšných zemích je umístěn právě na těchto institucích. Novela zákona O podpoře výzkumu, vývoji a inovacích zdůrazňuje podporu těm, kteří už něco prokázali, je tedy zaměřena do minulosti. Existuje vždy úměra mezi vloženými prostředky a výstupy v těch zemích, kde to funguje. My však očekáváme výsledky na světové úrovni a pak teprve přijdou potřebné prostředky. Bohužel, mně to připomíná dobu nedávnou, kdy jsme leta usilovali o zřízení fakulty elektrotechniky a informatiky v Ostravě. Vždy jsme dostávali stejné odpovědi. Nemůžete mít elektrofakultu, protože nemáte profesory. A profesory nemůžete mít, protože nemáte fakultu. Až po roce 1990 se nám podařilo bludný kruh rozetnout. V současné době tato fakulta má více než 3000 studentů, její existence přivedla do regionu významné investory a má velmi dobré výsledky i v evropském měřítku. Chceme využít evropských fondů k vybudování centra excelence v oblasti informačních technologií, zaměřených na inovace v průmyslu, na využití v medicíně, k modelování a řízení krizových situací, k inteligentnímu řízení dopravy a k náročným simulacím s využitím v průmyslu, nanotechnologiích i v přírodních vědách. n Někdo nezasvěcený by mohl tedy říci – je vyhráno! Omyl. I na této fakultě stojíme před problémem, jak zajistit institucionální prostředky pro udržení mladých talentovaných doktorandů, kteří odejdou s cenným know-how pedagogů do průmyslu, k firmám. Těžko však zajistíme generační obměnu se stejným, případně redukovaným týmem lidí. Čili, jestliže stát deklaroval zájem na dlouhodobých základních směrech výzkumu, tak by měl zajistit i základní institucionální prostředky pro tuto činnost. Teprve pak se budeme moci zapojit do evropských projektů a řešit úkoly velkých globálních firem i menších podniků. A ty pro svůj výzkum a vývoj chtějí talenty, odborníky. Ti na naší škole jsou, ale musíme je systematicky rozvíjet tím, že jim dáme k řešení technické problémy, sahající svojí dimenzí k parametrům 21. století. Ovšem to nemůžeme řešit bez peněz. Žádná technika nemůže mít výstupy z „papíru“, to si nemůže nikdo myslet. n Pane rektore, cituji z materiálu publikovaného Radou vysokých škol: „...pokud se vezme v úvahu očekávaná míra inflace a předpokládaný růst mezd, dosáhne deficit rozpočtu vysokých škol 1,7 mld. v roce 2009, o rok později 3,1 mld. a v roce 2011 už 4 miliardy korun.“ Jak se to promítne na ostravské Vysoké škole báňské – Technické univerzitě? Chápu, že stárnoucí populace staví vládu do obtížné situace, že voliči jsou více zaměřeni na to, jak bude vyřešen penzijní systém a zdravotnictví, než na to, zda školská reforma je namířena k prosperitě ve vzdálenější budoucnosti, kdy montovny se budou stěhovat za levnější pracovní silou. Na druhé straně, jestliže prohlásím vzdělání a výzkum za prioritu, pak bych měl usilovat o to, aby náklady na vysokoškolského studenta v ČR nebyly na úrovni 16 % Dánska, nebo 20 % Finska. Pod pojmem reforma jsem věřil v hlubší změny, které budou odpovídat vyhlášeným konvergenčním procesům, na základě kterých se mají čerpat evropské strukturální fondy. Jestliže všechny analýzy ukazují na nepřiměřenou koncentraci peněz na výzkum v hlavním městě a jestliže se slovy hlásíme k podpoře inovací a zvýšení konkurenceschopnosti starých průmyslových regionů, pak těžko můžeme zůstat jen u kosmetických úprav stávajících zákonů, spočívajících v připojení slova inovace v názvu zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Oldřich Houška