Česká republika se snaží přiblížit vyspělým evropským státům. Snažíme se hodnotit a srovnávat různé parametry. Odpověď na otázku, jak toto srovnání vypadá v oblasti odpadového hospodářství, dává poslední hodnotící zpráva Evropské komise. Stručně řečeno, stav odpadového hospodářství České republiky v porovnání s vyspělými státy EU27 (Rakousko, Německo, Nizozemsko, Dánsko a další) je jedním slovem tristní. V celkovém srovnání, publikovaném ve zprávě Evropské komise „Porovnání efektivnosti odpadového hospodářství v členských státech EU“ z července 2012, skončila ČR v nejhorším koši 12 států s největšími nedostatky v této oblasti. Evropská komise přitom posuzovala řadu aspektů problematiky – od zhodnocení podílu recyklace, energetického využití a zákazu či omezení skládkování až po základní plnění cílů směrnice o odpadech – snížení podílu biologicky rozložitelné části odpadu na skládkách či počet řízení o porušení legislativy EU. Zdůrazněme, že je několik oblastí odpadového hospodářství, kde si vedeme dobře. V ČR máme plné pokrytí území systémem svozu komunálního odpadu, což není případ Irska, Polska, Bulharska či Litvy. Dva posledně jmenované státy se spolu s Řeckem a Maltou umístily na posledních místech srovnání. ČR má zatím také dostatek zpracovatelských kapacit pro komunální odpad, což trápí zejména zmiňované kvarteto států, ale také Itálii nebo Maďarsko. Další naší silnou stránkou je také produkce komunálního odpadu v porovnání s celkovými výdaji domácností, která je menší než ve vyspělých státech EU. České domácnosti tak produkují kolem 320 kg na obyvatele, zatímco průměr Unie je přes 500 kg a v nejvyspělejších zemích přesahuje hranici 700 kg. To bylo také jediné kritérium, kde jsme předstihli státy ze špičky žebříčku. Celkově máme sice velmi dobré předpoklady pro post na předních příčkách srovnání, ale tento potenciál je podle hodnocení Evropské komise, bohužel, svázán nepřehlednou odpadovou legislativou a neexistencí kvalitní a dlouhodobé vize odpadového hospodářství, ať už jde o prognózy vývoje produkce odpadů nebo o plánování odpovídajících zpracovatelských kapacit souvisejících s dodržováním závazné hierarchie nakládání s odpadem. Achillovou patou odpadového hospodářství ČR je stále dlouhodobě velmi vysoký – více než dvoutřetinový – podíl skládkování komunálních odpadů. Vyspělé země mají tento podíl na úrovni jednotek procent. Jak potvrdila novinářům v polovině října ředitelka Českého statistického úřadu, podíl třídění v Česku zůstává stejný, ale objem odpadů roste. Vytřídíme tak sice více odpadu, ale míra třídění již od roku 2008 stagnuje kolem hranice 17 %, takže množství odpadů uložených na skládky se také zvyšuje. Ve vyspělých zemích se recyklace pohybuje kolem 50 % a výše. S vysokým podílem skládkování souvisí i naše neplnění cílů daných evropskou legislativou ohledně omezeného skládkování zejména biologicky rozložitelných komunálních odpadů. Tyto odpady mají velmi vysoký potenciál využití při výrobě elektřiny a tepla s ideálními předpoklady díky rozvinutému teplárenství, kdy šetří neobnovitelné fosilní zdroje energie i emise klasických polutantů a CO2. V současné době ČR skládkuje zhruba 1,4 milionu tun těchto materiálů, které lze efektivně a bezpečně využít k produkci obnovitelné energie. Česká republika se zavázala, že do roku 2020 sníží v porovnání s rokem 1995 množství odpadů ukládaných na skládky o 65 %. Množství na skládkách zatím spíše meziročně roste. V případě nesplnění závazku hrozí ČR ze strany Unie sankce. Je paradoxní, že na jedné straně má být zabírána orná půda pro pěstování energetické biomasy a na druhé straně biomasa ve formě biologicky rozložitelné složky odpadu, která tvoří zhruba polovinu odpadu, končí na skládkách. Evropská zpráva představuje zdvižený varovný prst zejména pro odpovědné orgány a další subjekty zapojené do odpadového hospodářství ČR. Je nejvyšší čas změnit přístup a začít využívat ověřené postupy ekologického nakládání s odpadem. Nyní je třeba se zaměřit na podporu zvýšení podílu moderního energetického využívání odpadu v kombinaci s omezením či úplným zákazem skládkování. ČR tak může využít svoji jedinečnou komparativní výhodu v podobě rozvinutého teplárenství, kde není problém uplatnit teplo vyrobené z odpadu i v letních měsících. V kombinované výrobě elektřiny a tepla může být navíc energetický obsah komunálního odpadu zužitkován s maximální účinností a současně může nahradit část ubývajícího hnědého uhlí.
