V očekávání příznivého budoucího vývoje

Průzkum puklinových aquiferů karotážními metodami, Lokalizace jevů ultrazvukové emise v anizotropním prostředí nebo Geoelektrická dokumentace nenasycené zóny. To je jen zlomek veřejnosti nepříliš známých výrazů, které padaly na 17. mezinárodní konferenci s názvem Nové poznatky a měření v seizmologii, inženýrské geofyzice a geotechnice. Konference proběhla 8. – 10. dubna v Ostravě v Ústavu geoniky Akademie věd ČR. Jednání se zúčastnili odborníci z České i Slovenské republiky a z Polska, kteří si takto každoročně vyměňují nové poznatky a zkušenosti v oborech, jež jsou sice obecně vcelku málo známé, ale pro řadu oborů a profesí nezbytné. Jsou z řady výzkumných ústavů a pracovišť s často velmi komplikovanými názvy, takže uvádíme jen jména některých vystupujících. Úvodem prvního dne jednání proběhla zároveň valná hromada České asociace geofyziků. (NE)PROZKOUMANÉ PODZEMÍ Geotechnika je obor, který zajišťuje praktické využití inženýrské geologie a mechaniky hornin či zemin k utváření technických prací v zemské kůře. Jedná se o zakládání staveb, sledování jejich následného chování, stavby tunelů, práci v dolech a záležitosti podobné. V podzemí probíhají nepřetržitě nejrůznější děje, výrazně ovlivňující život na Zemi ve všech sférách. A věcí seizmologů, inženýrských geofyziků a geotechniků je snaha o co nejvěrnější poznání podzemního vývoje, z něhož lze do určité míry řadu věcí předvídat. První den konference se touto problematikou zabývala přednáška „Lokalizace historické důlní šachty pomocí mikrogravimetrie“ (Vratislav Blecha), „K problematice klasifikace a rozpoznávání hornin v procesu jejich vrtání“ (Igor Leššo, Patrik Flegner) nebo „Ultrazvukové prozařování vrtného jádra z lokality historického Dolu Jeroným“ (Markéta Lednická). Obdobnou tematikou se zabývali i další autoři v přednáškách „Příprava komplexu geofyzikálních metod pro diagnostiku, monitoring a analýzu poruch základů staveb i pozemních komunikací, vzniklých v důsledku povodní. Zajímavá byla přednáška „Nové metodické přístupy k průzkumu puklinových aquiferů karotážními metodami (čtyři autoři), která na konkrétních příkladech ukázala, jak je možné v současnosti zkoumat například trhliny v hrázích a jejich časový vývoj. První den konference zaznělo celkem 12 přednášek a proběhlo několik posterů. ZAHRANIČNÍ ÚČASTNÍCI Po úvodní přednášce druhého dne (Geologické a hydrogeologické poměry vybraných lokalit Karvinska – tři čeští autoři) dostali prostor především zahraniční účastníci. Několik odborníků z Polska hovořilo například o „Užívání radaru GPR při sledování protipovodňových valů“, „Elektroodporovém zobrazování v poměrech geomorfologických struktur“ a tématech dalších. Zajímavostí bylo, že přes nepřítomnost překladatele všichni problematice rozuměli, a to jak díky jazykové blízkosti, tak hlavně velmi názornému předvádění tematiky počítačem. Odpolední jednání zahájili slovenští účastníci. Pavol Vavrek obsáhle hovořil o těžbě magnezitu v SR, zejména v oblasti Jelšava (velkobaňa – roční těžba 1 mil. tun) a Lubenik. V Jelšavě se těží od roku 1894 a pro dalekou budoucnost je nutné zajistit dokonalou stabilitu geoprostoru. Výzkumníci z Košic posuzovali mechanické výstupkové dobývání magnezitu, kde v podzemním prostoru zůstávají obří pilíře, mezi nimiž se těží (dříve se těžilo komorově). Důležité byly výpočty tlaků na pilíře (výstupky), protože těžba hloubkově poklesla až na nynější úroveň 220 m. n. m. a tlaky v podzemí se zvyšují. Při propočtech se vycházelo z matematického modelu, jehož pomocí bylo možné určovat limitující pevnostní parametry. „Důležitým parametrem při výpočtech je úroveň zadání vstupů – těm pak také odpovídá hodnota výstupů“, zdůraznil Pavol Vavrek: Své vystoupení doplnil řadou fotografií z podzemí během těžby i záběry na některé praskající pilíře. V Jelšavě je nyní perspektiva kvalitní a efektivní těžby na dalších 30 let. TUNEL, LIKVIDACE MUNICE S velmi praktickými příklady a poznáními při výstavbě tunelu Borik u Batizoviec pod Tatrami vystoupil Blažej Pandula. Tunel je dlouhý 900 m a při jeho budování bylo nutné zajistit co nejmenší škodlivé účinky při trhacích pracích (blízkost chat v desítkách metrů od tunelu). Trhací práce byly rozděleny na více úseků s tím, u382 že jednotlivé odstřely měly diferencovanou hmotnost trhacích náloží a různá časová období výbuchů. Výsledkem bylo, že se plně potvrdil zákon o útlumu seizmických vln v čase a prostoru. Výsledky výstavby byly díky podrobným propočtům (po prvních výbuších byly provedeny korekce výbuchů dalších) výborné. Skutečnou zvláštností se zabývala další přednáška (Biskup), kdy se jednalo o posuzování vlivu likvidace munice na domovní zástavbu. Jednalo se o lokalitu Záhoří, kde probíhala likvidace dělostřeleckých nábojů (jáma hloubky do dvou metrů, na munici nasypaná silná vrstva písku, odpal). Jenže někteří obyvatelé v blízkých vesnicích si začali stěžovat (podali trestní oznámení), že na jejich domech dochází následkem tlakové vlny k praskání zdiva, především vnějšího. Odborníci vojenského zkušebního ústavu proto u domů předmětných stěžovatelů instalovali příslušnou techniku, zejména snímače seizmického měření. Při výbuších munice (i 4krát za sebou, nálož, ekvivalentní 60 kg TNT) však nebyla zjištěna zvýšená frekvence kmitání. Ba naopak se zjistilo, že některé výchylky rychlosti kmitání způsobovala letadla a dokonce i poblíže stojící kamenolomy. Bližší prohlídka stavebními odborníky poté nakonec ukázala, že stěžovatelé mají většinou domy nově postavené, u nichž se nedalo zjistit nic bližšího o samotném založení. Domy také neměly příslušné odvodnění (dešťová voda vnikala do podzákladí) a někde byly zjištěny i tekuté písky. Stížnosti byly zamítnuty s tím, že odstřely nejsou původcem trhlin. ZEMĚTŘESENÍ O zemětřesném roji na Hronovskopoříčské poruše v lednu 2008 a souvislostech přednášel Jan Zedník. Jedná se o lokalitu délky 30 km a šířky cca 500 m, kde bylo poprvé zemětřesení zaregistrováno v roce 1901. Poté se v oblasti postupně instalovaly seizmické stanice (Upice, Dobruška – Polom) a nejnověji Ostaš. Jedno z větších zemětřesení proběhlo v roce 2005 (hodnota 3,3 Richterovy škály, v hloubce 6 km) a způsobilo trhliny na domech. Při měření v dané oblasti je řada záznamů a mnohé z nich ukazují na to, že zemětřesení má vliv na stav a chování podzemních vod. „Dlouho předem hladiny vod stouply, ale jednoznačně prokázané souvislosti to nejsou“, uvedl Zedník. Poslední seizmický roj, který proběhl v lednu 2008, však ještě není zpracován. O mikroseizmicitě, spojené se strukturou Hornomoravského úvalu, hovořil Petr Špaček. Za posledních 12 let zde bylo registrováno na 1400 lokálních mikrozemětřesení, ale lokalizovaných bylo jen 277. Monitoring prokazatelně ukazuje na variabilitu zemětřesení v čase. Důležitá je správná analýza chování mikrorojů a referenčních jevů, ale také schopnost pozorovat variabilitu ohniskových mechanismů. Petr Špaček si zároveň postěžoval na nedostatečnou seizmickou síť a vyzval přítomné k větší spolupráci. O seizmických vlivech poté hovořili ještě další účastníci konference. Závěrem druhého dne vystoupil Zdeněk Kaláb, který zdůraznil, že ne vždy jsou získané výsledky měření na první pohled jasné a uvedl řadu příkladů z Karvinska. Je nutné posuzovat jednotlivé poměry seizmického neklidu včetně vlivů sedimentárního pokryvu, což dokumentoval na důlních indukovaných jevech ve třech různých, vcelku blízkých lokalitách. Výpočty probíhají až ze dvaceti spekter a ukazuje se, že jejich typický charakter se pak již dále většinou nemění. Na Karvinsku jde navíc o složité geologické prostředí, narušené hloubkovou těžbou. Třetí den konference patřil vystoupením studentů a doktorandů. V závěru konference se přítomní shodli na tom, že v oboru je stále řada nových, progresivních výsledků, a je možné očekávat příznivý budoucí vývoj. /sas/