Před několika lety zkonstruoval Jakub Mašek v rámci své diplomové práce zařízení, které umí simulovat podmínky Marsu či Měsíce. Spolupracoval tehdy v rámci doktorandského studia na VUT s italskou firmou, která se chtěla věnovat vývoji spínače pro kosmické účely. Firma zkrachovala, ale know-how a technika vývojovému týmu zůstala, takže mohl pokračovat. Mělo by jít o dvoupolohový vypínač, který však není určen k vedení elektřiny, ale tepla. Jeho smyslem je regulovat teplotu uvnitř satelitu nebo sondy tak, aby nedocházelo k přehřátí ani podchlazení elektroniky či baterií. „Ve vesmíru se bavíme o teplotách od zhruba −150 do +200 °C,“ upřesňuje Mašek, zodpovědný za technické řešení. Jeho simulátor umí vytvořit teploty od −150 do +80 °C. Simulovat v něm lze také vakuum odpovídající podmínkám kosmu a lze v něm uměle vytvořit i marsovskou atmosféru plnou CO2. Spínač o velikosti 5 × 3 cm a hmotnosti 150 g má fungovat má autonomně, bez využití elektřiny. Uvnitř je kapsle parafínu, který se vlivem přebytečného tepla roztaví, rozepne a pohne tak pístem zajišťujícím mechanické sepnutí. Navzdory přísnému dohledu ESA pouští tým k vývoji i studenty. Jen v první fázi na projektu vzniklo 17 závěrečných nebo semestrálních prací. Po roce a půl práce schválila ESA první etapu vývoje a zároveň dala zelenou druhé fázi, která má pokračovat další rok a půl. „Ze všech možných řešení jsme identifikovali jedno, které má potenciál fungovat. Na něm teď budeme pracovat, vzniknou prototypy, musíme absolvovat kompletní sérii testování a podobně,“ popisuje Mašek. Do vesmíru se spínač zatím nepodívá. Dokud není technologie zcela hotová a úspěšně odzkoušená, žádná plánovaná mise s ní nepočítá. Bylo by to příliš riskantní. „Je to tak, že třeba před 10 lety si ESA řekla, že by se jí podobná technologie hodila, a začala řešit její vývoj. Ovšem s tím, že ji použije, počítá třeba za dalších 10, 20, 30 let. Tak prostě funguje kosmický výzkum,“ uzavírá Mašek. /ih/
