V dálce vidím, hle demokracie...

Po leta mi bylo vysvětlováno, že americké volby jsou cirkus a divadlo. Zažil jsem zcela nedávno v přímém přenosu dvě debaty demokratů a republikánů v USA, a musím říci, že si toužebně přeji aby takové divadlo muselo sehrát nejméně 6 kandidátů před českými volbami prezidentskými, o komunálních a parlamentních nemluvě. Uvědomil jsem si, že snad své kandidáty vlastně vůbec neznáme, zatím co ti američtí jsou vystaveni opakovaně takové palbě otázek, že pozorně naslouchající publikum musí o těch svých vědět vše. Navíc, oni tam v tom americkém cirkuse nemohou lhát, protože všichni novináři v sále mají před sebou laptopy napojené na internet a hned si ověřují všechny informace, aby mohli usvědčit kandidáta ze lži či hlubokého omylu. Přímo tam, na místě. Ani předseda Senátu Přemysl Sobotka by nemohl tvrdit v televizní debatě na ČT 2, že za privatizaci odpovídali především ministři české vlády se „zastřešením Václavem Havlem“. To by neprošlo ani náhodou. Tamní novináři by si ihned našli, že například nejpovedenější privatizační kauzu Škody Auto, k níž se prezident tak hrdě hlásí, musel dát ministr Jan Vrba podepsat místopředsedovi federální vlády až za služební nepřítomnosti Václava Klause, který proti tomu ostře protestoval nejenom ve vládě, ale i v denním tisku. Ale zde to najdou historici i s podpisy na listinách a v dobovém tisku až za leta. V americké debatě by to trvalo minuty. Pokud Václavu Klausovi uklouzla v debatě zmínka o 300 mld. korun za tzv. transformaci, pak by mu určitě američtí kolegové novináři neskočili na takový špek. Jako bývalý bankovní úředník umí jistě Klaus vyčíslit ztráty ze sejfu, ale neumí a nikdy neuměl odhadnout ty neuvěřitelné sumy peněz ztracené lety nesmyslného střídání majitelů průmyslových podniků, vykradením zařízení, ale především ztráty intelektuálního bohatství podniků, tedy zkušených a vysoce erudovaných odborníků, jichž se dnes zoufale nedostává. Snížila se tím výrazně bonita mnoha podniků, které, ač pohrdavě odepsány, žijí a derou se ke světlu. Nikdo nedokáže vyčíslit ztráty zaviněné rozvráceným školstvím, vědou a podporou technologického vývoje připomínající dodnes řízení politbyrem KSČ a nikoli členským státem EU, který musí soupeřit s nelítostnou konkurencí. A když jsme u téma konkurence, ztráty z opuštění trhů a bezesné noci manažerů snažících se najít práci pro své lidi, ty se také nepočítají do těch 300 miliard, že? Jak by to mohlo vypadat si snadno představíme pohledem na úspěchy vědy v přípravě nových léčiv! Proč? Privatizace vskutku nedosáhla, na rozdíl od průmyslových výzkumných ústavů, na výzkum AV a medicíny. Tam ruka kupónovky nedosáhla! Neumíme vyčíslit ani ztráty způsobené aplikací teorie Ladislava Soudka, dostihového koně privatizace - „normální je neplatit“ - v praxi, a především škody z totální absence práva. Proto není v ČR dodnes rizikový kapitál a zahraničí uspokojila jen pokuta 10 mld. korun, zaplacená za ochranu zahraniční investice v kauze TV Nova. O rozměru těchto ztrát si můžeme učinit představu jen porovnáme-li růst HDP v zemích s tak vysokou zaměstnaností, jaká je dnes u nás a s podobným podílem průmyslové výroby. Za těchto okolností by růst HDP měl dosahovat podle zahraničních odborníků 10 až 12 %. Navíc je tu ta strašná tíha státního dluhu ve výši už téměř 900 mld. korun! Kam všechny ty peníze ze zázračné transformace mizí? Je zbytečné a únavné otevírat staré kanály, k čemuž ovšem přispěla ODS tím, že trvá na Václavu Klausovi, jako „ jediném“ kandidátovi na post prezidenta. Takovým přivoláváním minulosti škodí ODS především sama sobě a celé společnosti. Trvání na jeho kandidatuře je spojeno i s rozměrem sociálního dopadu nedefinovaných pravidel na život lidí v této zemi. Bohužel, můžeme si za to sami. Pokud připustíme aby se naši politici nezodpovídali za své činy veřejnosti a jasně nedeklarovali jaký mají program, připustíme-li, že slovutní členové Senátu neumějí položit ani základní otázku současnému prezidentovo manipulaci s českou justicí a bankovní Radou ČNB, pak nezbývá, než za fanfár ze slovutné Libuše hledět někam do dáli a doufat, že v mlhách uvidíme vystupovat skutečnou demokracii (podpořenou čistými penězi) a ne reprezentanta politického handlu s majetkem a intelektuálním potenciálem občanů. JAN BALTUS