Senátoři na konci května schválili novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, která umožní sloučení výroby elektrické energie a pěstování plodin, označované jako agrovoltaika (někdy také jako agrofotovoltaika). Rozjet by se tak mohla už od července, pokud ministerstva připraví příslušné vyhlášky.
Agrovoltaika není zcela novou cestou, vymysleli ji již na počátku 80. let minulého století Adolf Goetzberger a Armin Zastrow, speciální název pro ni — „agrivoltaika“ — se však objevil až o 30 let později, v roce 2011. Zemědělcům nabízí zajímavý způsob přivýdělku, byť jeho výše a ekonomická zajímavost závisí do značné míry na místních podmínkách (včetně legislativy platné v dané zemi), takže je těžké ji přesně obecně specifikovat. Teoreticky mohou zemědělci výrobou solární elektřiny zvýšit profitabilitu své zemědělské půdy a díky stínicímu efektu panelů mohou zároveň snížit i spotřebu vody. Ve společenském kontextu může tento trend vést také ke zlepšení u nás poněkud pošramoceného obrazu solární energetiky.
U nás zatím spíše neznámá
V Česku bylo dlouhou provozování podobného podnikání prakticky nereálné. Agrivoltaika je totiž z definice spjata se zemědělskou činností na zemědělském půdním fondu. Podle zákona musí zájemce nejdřív požádat o vynětí půdy ze zemědělského fondu, aby mohl provést instalaci — tedy stejně jako v případě obyčejné pozemní fotovoltaiky. Reálně tak neměli zemědělci důvod o agrivoltaice uvažovat, protože museli být buď výrobci elektřiny, nebo zemědělci, nikoliv obojí najednou. Díky novele se má tento stav ovšem výrazně změnit. Sad nebo chmelnici nebude nově nutné vyjmout ze zemědělského půdního fondu, zájemce tak nebude muset platit odvody. Potřebný bude ale souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Povolení podle velikosti pozemku bude muset vydat obec s rozšířenou působností. Pozitivní zprávou pro zemědělce nebo jiného investora také je, že nebude nutné měnit územní plán nebo prokazovat soulad s charakterem území. Novelu zákona doplní potřebná vyhláška, která určí zemědělské kultury vhodné pro tento druh pěstování, potřebné technické zařízení a další parametry. Vyhláška bude také upravovat pravidla pro horizontálně i vertikálně postavené panely. Podoba chystané vyhlášky byla přiblížena na nedávné konferenci Solární energie a akumulace v ČR. Agrovoltaika bude moct vzniknout nad vinicí, chmelnicí, ovocným sadem, školkou nebo plochou s kontejnery. Vyhláška navrhuje i akumulaci elektřiny. Trvalé kultury, jako jsou vinice, chmelnice, sady nebo školky, tvoří méně než 3 % zemědělského půdního fondu. Agrovoltaika tak bude moci vzniknout pouze na malé části zemědělské půdy. „Za měsíc bychom měli mít v České republice jednu z nejkvalitnějších legislativ pro agrovoltaiku v EU. Pokud chceme zachovat konkurenceschopnost českého zemědělského, energetického, ale i průmyslového sektoru, je třeba počítat a využít i tohoto nástroje,“ popsal na zmíněné konferenci novelu Jiří Bím, vedoucí sekce a garant agrovoltaiky v Solární asociaci.
Pro sadaře?
V tuzemsku se nová kombinace testuje například na půdě České zemědělské univerzity v pražském Suchdole, kde pod panely pěstují maliny. V obci Zavidov poblíž středočeského Rakovníka naproti tomu doplňují biopásy vertikální agrovoltaiky, které mají podpořit místní biodiverzitu. Dalším projektem je vinice ve Starém Poddvorově na jižní Moravě. Odrůdy Ryzlink rýnský a Donaurriesling zde pěstují vinaři v areálu energetické firmy MND. Ta musela vysázet vinice na brownfieldu přesně z toho důvodu, že by jinak musela území vyjmout ze zemědělského půdního fondu. Mnozí doufají, že by agrovoltaika mohla představovat nový zdroj příjmů pro některé mizející segmenty českého zemědělství: „Možnost využití agrovoltaiky bude znamenat určitý stimul pro ovocnáře nebo investory, kteří se chtějí zabývat pěstováním ovoce, aby se tyto kultury zase rozšiřovaly na vyšší čísla,“ uvedl na již zmíněné konferenci Vlastimil Zedek z Ministerstva zemědělství. Řada pěstitelů podle odborníků přešla k polní výrobě, která je pro Českou republiku daleko charakterističtější, tedy k pěstování obilovin a olejnin. Ovocnářství je celkově energeticky náročné, a vlastní výroba energie by mohla pomoci snížit náklady pěstitelů. Ovoce si sadaři musí většinou sami zpracovat, mají na starosti třídění, balení i následnou výrobu moštů, sušeného ovoce nebo pyré. Energii spotřebovávají i při samotném skladování. Ovoce má v okamžiku sklizně teplotu 20—25 °C a je nutné ho rychle zchladit. Například v případě jablek až na 1 °C. Novinka pochopitelně nenese jen výhody. Zemědělce může od pořízení agrovoltaiky odradit komplikovaná údržba a vysoké pořizovací náklady, které se pohybují v řádu desítek milionů korun. Ve hře je navíc stále řada neznámých. Některým plodinám se ve stínu solárních panelů nemusí dařit. Například mohou produkovat menší plody či plody s méně žádoucí zbarvením. Naopak vhodně vybraným rostlinám by panely mohly v růstu pomoci, chránit je před přímým sluncem, krupobitím a mrazíky. Zůstávají otázky, jak bude spojení v praxi fungovat, například jak si panely povedou v kontaktu s různými přípravky na ošetření rostlin a hnojivy, při četných přejezdech techniky nebo jak se změní teploty vzduchu v okolí panelů. Důležité je také, zda k rostlinám budou mít dostatečný přístup opylovači a jiné užitečné organismy. /jj/