Světlo se dnes v laboratořích používá k řadě účelů, které bychom do něj my laici neřekli. Známým trikem jsou například tzv. optické pinzety, což je v podstatě laserový paprsek, který dokáže podržet nebo manipulovat s drobnými částečkami hmoty. V široké míře ho využívají řady výzkumníků, kteří pracují na různých mikro a nanotechnologiích. V oboru „světelné manipulace“ se neztrácí ani naši vědci. Tým z brněnského Ústavu přístrojové techniky v lednu představil poměrně jednoduchý „fígl“, jak optickou pinzetu vylepšit: naučili ji také přitahovat částice. Na pohled je to nesmyslný výkon, protože jak dá zdraví rozum, proud fotonů musí každý objekt přece výhradně odpuzovat. Ale už v roce 2006 fyzikové spočítali, že to možné je, jen to chce speciální vírový svazek světla. V něm se jednotlivé částice pohybují po dráze podobné závitu na šroubu a během letu tak míří jiným směrem než samotný paprsek. Přitom ho neopustí. Když se do cesty takovému dostatečně „roztočenému“ paprsku postaví dostatečně malá částice, fotony na ní nebudou dopadat de facto zpředu, ale budou ji zasahovat zezadu a ze stran, takže ji budou postrkovat proti směru paprsku. Tento postup je však komplikovaný a prakticky použitelný jen na velmi malé vzdálenosti. „Brněnský“ pokus je podstatně jednodušší. Tvoří ho dvě protínající se laserové svazky zaostřené jednoduchou čočkou. Trochu překvapivě se ukázalo, že v této konfiguraci se projeví stejné jevy jako v případě vírového svazku. Objevily se i další zajímavé jevy. Změnou polarizace laserů lze pak ovlivňovat směr pohybu částic v něm. A také chování částic ve svazku závisí na jejich velikosti (to není překvapivé, ale dané fyzikálními zákony), což znamená, že paprskem je možné relativně snadno a jednoduše třídit mikroskopické částice podle velikosti. Praktických využití takové metody si lze představit celou řadu, a to i díky tomu, že není příliš drahá. Zapotřebí je optický mikroskop a laser o výkonu několika wattů, který stojí zhruba čtvrt milionu korun. Což pro firmy a laboratoře není tolik, pokud jim zrychlí a zjednoduší práci. Malou komplikací je, že vzorek je umístěný pod vodou, kde jsou částice (nebo třeba bakterie a buňky), nadnášeny vodou tak, že jsou „ve stavu beztíže“ a vliv proudu fotonů tak není přebit gravitací. Ale to by neměl být pro žádného odborníka obtížný problém.
