V čem je podstata sporu o oteplování planety

Mnohatisícové společenství vědců nejrůznějších disciplín, kteří tvoří Mezinárodní panel pro klimatické změny (IPCC), v pravidelných intervalech vydává zprávy. Jsou zpochybňovány klima-optimisty, kteří odmítají připustit, že příčinou globálního oteplování je činnost člověka. Seriózní vědci své poznatky obvykle nevydávají za jedinou pravdu. Proto ve zprávách IPCC bývá vždy uvedena míra pravděpodobnosti hypotézy, že příčinou klimatických změn je člověk. Pochybovači, kteří nemají znalosti klimatologie, vyvažují slabost argumentů silou hlasu. Mnohá média, vlastněná příslušníky globální třídy, se více zajímají o spory mezi vědci, klima-skeptiky, než o solidní informace k osvětě veřejnosti. To přispívá k prohlubování rozporů mezi táborem klima-skeptiku a klima- optimistů. Náš prezident Václav Klaus, klimaoptimista, spor zpolitizoval. Ve spisku Modrá, nikoli zelená planeta postavil proti sobě neoliberální ideologii a environmentalismus. Varování ekologů považuje za pokus o likvidaci lidské svobody. Jeho názor je nadstavbou nad míněním zhruba dvou základních skupin v táboře klima-optimistů. Jedni odmítají názor, že hlavní příčinou klimatických změn je činnost člověka a druzí popírají serióznost důkazů této hypotézy. Hlavním argumentem první skupiny je složitost vztahů na Zemi a ve vesmíru, druhá skupina zpochybňuje scénáře IPCC a věří, že technický pokrok vše vyřeší. První skupina nejčastěji přičítá globální oteplování sluneční aktivitě, respektive postavení Země vůči Slunci. Tyto parametry se skutečně časem mění, ale ve velmi dlouhých časových cyklech. Nikdy v minulosti za 800 000 roků nebyl zaznamenán tak rychlý růst globálních teplot jaký pozorujeme za posledních 200 roků průmyslové revoluce. Různá časová měřítka se nesmí směšovat. Oxid uhličitý, i když určitě nebyl jediným faktorem vývoje klimatu, měl vždy zesilující efekt na zadržování celkového množství sluneční energie při povrchu Země. V názorech na vztah koncentrace CO2 v ovzduší a vývoj teplot se liší i vědci mezi sebou. Většina klimatologů zastává názor, že růst koncentrace CO2 v ovzduší je příčinou růstu teploty na Zemi. Ohřívá se voda v oceánech. Teplá voda váže méně CO2 a více ho zůstává v atmosféře. Ze zkoumání vzorků vytažených z průzkumných vrtů v ledovcích a v usazeninách moří a velkých jezer lze doložit, že v minulosti po vzestupu koncentrací CO2 v ovzduší, vždy s určitým poměrně krátkým časovým odstupem, stoupla teplota. Zesílení vrstvy skleníkových plynů působí jako když se na lůžku přikryjeme další pokrývkou. Jiní vědci však tvrdí a znázorňují graficky, že v geologickém měřítku času, oteplování způsobené astronomickými faktory následně zvyšovalo koncentrace CO2 v atmosféře. Zásadně se různí také názory na vazby mezi astronomickými faktory, teplotou a koncentracemi CO2 v ovzduší. Pochybovači věří, že podíl člověka je v těchto vztazích zanedbatelný, avšak klima-skeptici ho považují za velmi významný. Skleníkový efekt je přírodní fenomén, který je pro život na Zemi velmi důležitý. Bez skleníkového efektu by byla na naší planetě průměrná teplota – 18 °C, a nikoli + 15 °C. Hlavním skleníkovým plynem je vodní pára. Emise CO2 z přírodních procesů jsou mnohokrát větší než emise vznikající z lidské činnosti. Existuje studie dokládající, že v roce 1997 přírodní uhlíkové toky tvořily roční objem okolo 200 miliard tun, zatímco lidskou činností vzniklo jen 8 miliard tun. V této souvislosti je však nutno vzít v úvahu, že fotosyntéza odčerpá minimálně stejné množství CO2 jaké zelená příroda emituje. Analýzami složení skleníkových plynů na družicích bylo za 40 roků spolehlivě zjištěno, že zvětšování obsahu CO2 v atmosféře působí téměř výhradně zplodiny spalování fosilních paliv. V dávné minulosti se tvořila původní hmota fosilních paliv 400 milionů roků a my jsme už za 200 roků rozvoje ekonomiky, založené na využití energie z fosilních paliv, podstatnou část této hmoty spálili. To narušilo přírodní rovnováhu mezi emisemi a absorpcí skleníkových plynů. Dalším předmětem pochybností jsou modely používané IPCC. Nejsou to extrapolace statistických řad jak se mnoho lidí domnívá. Jsou konstruovány na základě fyzických, chemických a biologických zákonitostí. Musí především dobře simulovat současné klima. Pak se testuje jejich shoda s reprodukcí klimatu v minulosti za mnoho tisíců roků. Výstupem modelů není předpověď, nýbrž projekce s určitým stupněm pravděpodobnosti. Někteří klimatologové, kteří zlehčují zprávy IPCC, většinou nesouhlasí s tím, aby vědecké poznatky sloužily jako podklady pro rozhodování politiků. Vznik textu zpráv IPCC totiž prochází třemi fázemi. Výstupem první fáze je text sestavený ze zpráv o výsledcích studií mnoha tisíců vědců. V druhé fázi jej oponuje 2500 expertů z různých vědních disciplín. Každá námitka je vyhodnocena. Přehled stanovisek je zveřejněn na internetových stránkách IPCC. Ve třetí fázi text zprávy posuzují vládní experti. Radikální klima-skeptici vyčítají vědcům z IPCC, že strpí náhubek. Někteří se dokonce sami označují za revizionisty nebo negativisty. Ale to není důvodem aby byli považováni za méně erudované vědce. K napětí mezi seriózními klima- skeptiky na straně IPCC a klima- optimisty, kteří zlehčují riziko vzniku katastrofálních klimatických změn, přispívají některá média a blogy. Diskuse se zvrhla v hádku, ačkoli posláním vědy je hledat pravdu. Ekonomické, politické a sociální důsledky klimatických změn pro budoucí generace budou skutečně obrovské, pokud se co nejdříve principiálně nezmění archetyp života současné společnosti. /šu/