Uhlíkové nanomateriály mají celou řadu výtečných vlastností, díky nimž nacházejí nová uplatnění v elektronice, energetických technologiích, katalýze nebo třeba v biomedicíně. Výjimkou nejsou ani pozoruhodné uhlíkové nanocibulky.
Nanocibulky (CNO — carbon nanoonions) — nanostruktury připomínají nepatrné cibulky — jsou tvořeny koncentrickými vrstvami fullerenů a nabízejí například ohromnou plochu povrchu či výbornou elektrickou i tepelnou vodivost. Díky tomu by mohly výrazně posunout možnosti moderní elektroniky. Problém je v tom, že jako u řady podobných uhlíkových nanomateriálů vázne jejich produkce. Konvenční postupy jejich výroby vyžadují náročné podmínky, například vysoké teploty a vakuum, nebo třeba dlouhý reakční čas. To významně omezuje potenciál uhlíkovýchnanocibulek. Tým japonského Nagoya Institute of Technology (NITech) však nedávno objevil jednoduchý a vcelku nenáročný postup, díky němuž lze z odpadu při zpracování ryb vyrobit vysoce kvalitní uhlíkové nanocibulky. Zjistili, že když použijí vyčištěné rybí šupiny, lze je během pár sekund přeměnit na uhlíkové nanocibulky pomocí mikrovlnné pyrolýzy. Pro vědce jde zároveň o zajímavou záhadu. Doposud totiž není jasné, jak přesně tento proces probíhá. Japonští badatelé se domnívají, že to souvisí s kolagenem, který obsahují rybí šupiny. Molekuly kolagenu zřejmě absorbují mikrovlnné záření a vzápětí dojde k dramatickému zvýšení teploty materiálu. To vede k termálnímu rozkladu čili pyrolýze, při níž vznikají plyny, které pravděpodobně podporují syntézu uhlíkových nanocibulek. Proces přitom nevyžaduje žádný složitý katalyzátor ani drastické podmínky. /sm/