Naši vědci se podíleli na výzkumu,
který by chtěl zlepšit
jedno charakteristické
tropické ovoce. Jaroslav
Doležel a Eva Hřibová z Ústavu experimentální
botaniky AV a C. R.
Haná v Olomouci jsou spolu s desítky
kolegů v dalších zemích podepsáni
pod článkem v časopise Nature,
který popisuje genetickou informaci
banánovníku. Zveřejnění genomu má
přispět k vývoji nových odolných
odrůd.
Ale to bude chtít trpělivost. Nově
zveřejněný výzkum je jen první krok.
Vědci popsali kompletní genetickou
informaci (tj. genom) jednoho druhu
banánovníku z několika desítek
existujících. Tento konkrétní typ nevybrali
na základě ekonomického významu,
ale aby položili základní kámen
dalšího zkoumání genetiky této
skupiny rostlin. Tento (planý) banán
představuje díky své relativní genetické
jednoduchosti (jen v porovnání
s jinými banánovníky, ne s jinými
organismy) dobrý začátek pro rozplétání
genetického propletence banánovníků.
S těmito rostlinami to totiž opravdu
není jednoduché. DNA pěstovaných
banánovníků je kombinací
genetických informací planých
předchůdců. Vyskytují se druhy,
které mají dvě, tři, ale i čtyři kopie
chromozomů. Mají tedy v podstatě
dvě, tři nebo čtyři vlákna DNA,
můžeme si to nepřesně, ale názorně
představit.
Publikace poskytuje základ, díky
němuž bude „luštění“ („sekvenování“)
dalších variant jednodušší. Pak
se bude postupovat odrůdu po odrůdě
od dalších jednodušších k těžším
a ekonomicky důležitějším. Třeba
odrůdě Cavendish, tedy sladkému
banánu, který – jako v podstatě jedinou
odrůdu z mnoha – známe z našich
obchodů. Ten se ale na začátek
příliš nehodí, protože má tři sady
chromozomů a patří mezi ty „středně
obtížné“.
Vědci budou zároveň hledat, který
gen sekvenovaného banánu (je jich
cca 37 000) je zodpovědný za kterou
vlastnost rostliny. Mohou tak objevit
např. vlohy pro odolnost vůči chorobám
či škůdcům, které by se pak daly
přenášet z jedné varianty banánu
na druhou. A najdou se i jiné, méně
„aplikovatelné“ výsledky, které mohou
například vrhnout nové světlo
na evoluci rostlin. ????????/jj/
