Nedávná tropická vedra vedla ke zvýšenému zájmu o problematiku chlazení a klimatizace. A podle meteorologů a klimatologů bychom se měli připravit na to, že letošní horké dny nebyly rozhodně poslední. V příštích letech lze i v naší geografické poloze očekávat až 50 dnů, kdy teplota přesáhne 25 °C. Jinými slovy: začít vážně přemýšlet o řešení, které i za těchto extrémních situací zajistí bezproblémový provoz firmy a umožní eliminovat rizika spojená s výpadky výroby. Pro většinu firem i rezidenčních uživatelů to bude znamenat zvážit instalaci odpovídajících systémů chlazení a klimatizace. Není ovšem chlazení jako chlazení. Volba nevhodného systému situaci příliš nezlepší, resp. může vést ke zklamání a problémům. Typy chlazení, chladicích systémů a klimatizací (pozor: není to totéž, jak přetrvává jeden z častých omylů) je řada a pro neodborníky může být orientace v nich poměrně komplikovanou záležitostí. V segmentu průmyslového chlazení se uplatňují hlavně průmyslové chladiče, chladicí věže a další, které se využívají k vychlazování průmyslových médií ve výrobě, v energetice, ve vzduchotechnických a klimatizačních zařízeních, v železniční dopravě a v zahraničí i v lodní dopravě. Kompresorové chladicí jednotky – slouží jako zdroj chladu v sestavných chladicích a klimatizačních jednotkách, fan- -coily (moderní designové jednotky vhodné jak k vytápění, tak pro chlazení) nebo pro chlazení technologií v průmyslu. Jsou vybaveny kompresorovým chladicím okruhem, jenž pracuje s ekologickým chladivem. Kompaktní jednotky – s vodou nebo vzduchem chlazeným kondenzátorem (kondenzační teplo se odvádí do chladicí vody nebo do okolního vzduchu) nebo s odděleným kondenzátorem. Sem patří tepelná čerpadla systému vzduch/voda nebo systému voda/voda. Suché chladiče – tato zařízení pracují na principu přestupu tepla z kapalin (příp. jiných médií) do okolního prostředí. Zpravidla se jedná o samonosný rám s výměníkem (potrubí se žebry) a ventilátor. Médium protéká výměníkem se žebry. Ta jsou ochlazována proudem vzduchu nasávaným ventilátorem. Teplo odebrané kapalině je vyfukováno do okolí. Jedná se o velice efektivní a levné řešení, jak ochladit kapaliny. Nevýhodou je minimální dosažená teploty výstupní kapaliny, která je o cca 2 K vyšší než teplota okolí. Chladicí věže – jsou doplňkovým sortimentem průmyslového chlazení. Jejich provedení je pro venkovní instalace s možností tlakově otevřeného nebo uzavřeného okruhu. Jsou schopny chladit vodu až na 23 °C (léto). Pokud je požadavek na teploty nižší, pak se doporučuje kompresorové chlazení. Přednosti chlazení pomocí chladicí věže tkví v nižší energetické náročnosti a nižší pořizovací ceně. Je ale nutné dbát na hlídání kvality vody a na zabezpečení ochrany proti mrazu. Řadu chladicích systémů doplňuje ještě tzv. Free-cooling (volné chlazení). Tato technologie využívá pro výrobu chladu (chladicí vody) nízké venkovní teploty, bez nutnosti nasadit kompresorové chlazení. Provoz free-coolingových jednotek je z energetického hlediska velice nenáročný: při tomto druhu chlazení rotují pouze ventilátory, které nasávají vzduch skrz lamelový výměník s nemrznoucí kapalinou. Ta odevzdává své teplo do vzduchu, a tím se ochlazuje, přičemž elektrický příkon ventilátorů bývá v porovnání s příkonem kompresorů desetinový. Samostatnou kapitolou je chlazení průmyslových prostorů, v nichž se nevyskytují lidé a kde je funkce ochlazování nezbytná pro udržování provozní teploty. Kupříkladu v potravinářském průmyslu, v nemocnicích, farmaceutickém průmyslu, laboratořích apod. Tam se uplatňují chladicí místnosti (kde chlazení probíhá v teplotním rozmezí přibližně 2–10 °C) nebo chladicí (příp. mrazicí) boxy, kde se teplota pohybuje mezi –2 až +4 °C (v mrazicích boxech kolem –18 až –20 °C). V převážně míře lze využít kompresorová chladicí zařízení. Funkci ochlazování pracovních prostor zajišťuje rovněž klimatizace. Ta je však primárně určena pro pracoviště kancelářského typu, nikoliv pro výrobní prostory a areály. Ty jsou doménou průmyslového chlazení. Základní fakta související s problematikou chlazení vysvětluje Ing. Jan Půlpytel, obchodní manažer V-S KOM, člen skupiny VESKOM GROUP: Lze obecně říci, jaké řešení z různých možností je vhodné pro určitou situaci, či typ firmy podle její velikosti nebo zaměření? Souhrnně lze konstatovat, že každá instalace je jiná. Vše se týká individuálního přístupu k zákazníkovi. Pro průmyslové aplikace je obvykle nejlepším řešením kompaktní průmyslová chladicí jednotka s integrovanou tlakovou akumulační nádobou a s čerpadlem, s co možná nejmenší zastavěnou plochou. To kupř. splňuje naše řada TAEevo TECH. Nejvíce tyto chladicí systémy využívají společnosti zabývající se výrobou a zpracováním plastu. Nicméně její univerzálnost umožňuje nasadit je do jakéhokoliv oboru, kde je třeba chladit. V plastikářském průmyslu se většinou navrhuje technologie free-coolingu (volné chlazení) pro snížení energetické náročnosti díky deskovým výměníkům a vzduchovým chladičům AlfaLaval. Další nutností je korektně a technicky správně navržené vodní hospodářství, jako jsou čerpadla, dimenze potrubí, uzavírací a servisní armatury, velikosti akumulačních nádob a parotěsné tepelné izolace. V tepelném zpracování se mohou použít pro chlazení atmosférické chladiče AlfaLaval nebo chladicí věže. Kompresorové chlazení se zde používá jen zřídka, podle druhu tepelného zpracování. Jakých chyb se firmy v souvislosti s chlazením, kupř. při volbě chladicího systému, obvykle dopouštějí? Primární problém všech zákazníků je jejich nevšímavý přístup k chladicímu systému, jakožto nutné součásti výrobních linek. Obecně: chladicí technologie samy o sobě nepřinášejí žádný zisk a tak se na ně také pohlíží. Položme si ovšem otázku, co se stane, když chlazení nebude fungovat? Odpověď je jasná: zastaví se stroje, a tím i výroba. Bohužel, řada firem začne tento problém řešit až nastane, což je z hlediska času velmi náročné. Naštěstí ani toto není zásadní problém, jelikož disponujeme půjčovnou chladicích jednotek, takže dokážeme zákazníkovi pomoci i v urgentních případech a zároveň do budoucna vyřešit jeho problém s chlazením. Další chybou je, že zákazníci často nerozlišují mezi jednotkami pro klimatizaci a pro průmyslové chlazení a s tím související pořizovací ceny. Obecně řečeno: klimatizace se používá v průběhu roku jen pár měsíců a výrobci s tím také počítají. Zařízení je tedy levnější, jelikož konstrukce je jednoduchá a interní komponenty se volí s ohledem na provoz „klimatizace“ (kupř. 5 měsíců v roce). Pro takovou klimatizační jednotku, která se bude používat v průmyslové výrobě 24 hodin/365 dní v roce, kontinuální provoz znamená extrémní (často až neúnosné) zatížení. Zatímco chladicí jednotky pro průmyslové aplikace jsou navrženy právě na toto. Úměrně k tomu je pořizovací cena průmyslových chladičů mnohem vyšší, což se ovšem brzo vrátí. Samotný návrh chladicího zařízení má svá určitá pravidla, aby výrobní linky byly v provozu trvale a s patřičnou přesností. Bohužel, pro někoho představuje jediné kritérium pořizovací cena, která je srovnávána na úkor technického vybavení a konstrukce zařízení. Proč by se to mělo řešit, je to přeci pořád chladič! Nezřídka je označován i jako lednička... Jak projektanti řeší moderní požadavky na chlazení? Většinou se zákazník obrátí přímo s poptávkou, s požadavkem či s technickým dotazem. Ne každý ale chlazení rozumí. Informace pro zadání musí být ve smyslu potřebných hodnot: chladicí výkon, teplotní spád, venkovní (či vnitřní) instalace, jaké médium je použito (většinou voda nebo nemrznoucí kapalina). V horším případě dostaneme informace ve smyslu: „Mám stroj a ten potřebuji chladit. Co mi navrhnete?“ Tady pak začíná mravenčí práce a detailní zjišťování údajů od zákazníka. Jak telefonicky, tak při osobní návštěvě. Zkušenosti s chlazením pro různé obory a odvětví máme velké, není problém vytvořit přesné zadání. Můžeme nasadit i vlastní měřicí a diagnostické zařízení a potřebné parametry zjistit. Následně už nic nebrání vytvoření návrhu odpovídající technologie chlazení, kde se většinou již použijí nové poznatky a inovace z předešlých projektů. K základnímu návrhu vždy přidáváme i řešení energetických úspor. /ds/
