Úsporné žárovky: 66 % končí na skládkách (a zamořuje okolí)

Technický vývoj v oboru a každoročně se zpřísňující zákaz prodeje nevyhovujících wolframových žárovek přiměl statisíce českých firem, institucí i domácností k postupnému nákupu moderních úsporných světelných zdrojů. Podle odhadu společnosti EKOLAMP je momentálně využívá už více než 80 % a meziroční přírůstek činil 7 %. Do budoucna se oba ukazatele nepochybně zvětší. Jenže, poté co doslouží, je ekologicky zlikviduje jen 40 % domácností. Vedle mnoha tun recyklovatelného odpadu (směsi skla, plastů a kovů) ovšem skončí na skládkách i cca 75 kg toxické rtuti. Ta dokáže v případě větší koncentrace znečistit půdu i vodu. Požadavkem dne se proto stává maximální, ekologicky bezchybná recyklace všech úsporných osvětlovacích zdrojů. EKOLAMP k tomuto účelu zřídil už přes 3000 sběrných míst. Zpětný odběr zdarma musí zákazníkům garantovat také každá elektroprodejna. Řada obcí a firem zorganizovala pro sběr starých svítidel systém speciálních sběrných nádob. POPELNICE SE NEHODÍ „Lidé vědí, že by neměli úsporné žárovky házet do běžné popelnice, ale mnoho jich to stejně udělá,“ popisuje vývoj v recyklaci představitel společnosti EKOLAMP Radoslav Chmela. Kupříkladu v roce 2010 se tak zpět do výroby vrátilo 721,9 t zářivek a 276,9 t průmyslových svítidel. „Materiálově jsme využili až 96,2 % surovin ze světelných zdrojů. Ročně se podaří recyklovat zhruba 25 kg rtuti.“ A jak obstojí v bilanci sběru doslouživší osvětlovací techniky jednotlivé regiony? Nejvíce nefunkčních zářivek odevzdávají obyvatelé Prahy s průměrem 112 g na osobu. Následuje Královéhradecký kraj se 106 g a na pomyslné třetí příčce se umístili Jihočeši se sebranými 77 g na jednoho obyvatele. A pro objektivitu pohled i na konec tohoto pelotonu: nejméně ze všech odevzdali obyvatelé Karlovarského kraje – 33 g. Hlavním důvodem pro recyklaci úsporných žárovek je zmiňovaná toxická rtuť. Uvnitř světelného zdroje je neškodná a pro svícení nutná. Zátěž pro životní prostředí představuje jen při neodborné likvidaci. „Na zářivku je nutné pohlížet jako na elektroodpad, který do komunálního odpadu nepatří. Rovněž mobily, počítače nebo televize obsahují řadu toxických látek. I ty musí být odborně recyklovány,“ upozorňuje Radoslav Chmela. Rtuť se v úsporných světelných zdrojích vyskytuje ve velmi malém množství (cca 2–5 mg). Kupříkladu v klasickém teploměru je rtuti 500krát více. „Při náhodném rozbití zářivky je třeba místnost dobře vyvětrat, střepy zamést a odvézt do sběrného dvora. Problém nastává při ukládání většího množství úsporných světelných zdrojů na skládkách komunálního odpadu, kde dochází k větším únikům rtuti do ovzduší nebo do půdy a vody,“ vysvětluje Matěj Man z organizace Arnika. Větší koncentrace rtuti mohou znečistit půdu i vodu, v níž se rtuť může transformovat do zvláště nebezpečné organické formy. Ta se posouvá v potravním řetězci vzhůru, je bioakumulativní a nebezpečná především pro nervovou soustavu. SBĚRNÉ NÁDOBY JSOU SPOLEHLIVÉ Kromě sběrných míst je možné vysloužilé zářivky odevzdávat také do malých sběrných nádob, jež se začínají objevovat i v mnoha firmách. Zájem o ně roste, meziročně o více než 60 %. V terénu jich už je bezmála 1500 kusů. Samozřejmě ke správnému ekologickému chování nelze pouze vyzývat. EKOLAMP proto navázal spolupráci s Vysokou školou chemicko-technologickou Praha. Cílem projektu bylo otestovat bezpečnost zpětného odběru realizovaného prostřednictvím sítě malých sběrných nádob. Proběhla série měření simulujících únik rtuti, k němuž by čistě hypoteticky mohlo dojít v případě neopatrné manipulace s malou sběrnou nádobou a jejím obsahem. Měření provedl tým pod vedením prof. Petra Buryana v Laboratoři autorizovaného měření emisí a imisí Fakulty technologie ochrany prostředí při VŠCHT v Praze. Výsledky simulací jednoznačně prokázaly, že i v případě rozbití části zářivek v malé sběrné nádobě jsou úniky rtuti hluboko pod povolenou normou. V rámci měření obsahu rtuti v ovzduší v okolí malé sběrné nádoby se hodnotila rovněž zdravotní rizika nádoby umístěné ve vytipovaných sběrných místech, a to z hlediska dvou základních limitů - tzv. přípustného expozičního limitu a nejvyšší přípustné koncentrace rtuti v ovzduší na místě, kde je sběrná nádoba instalována. Ukázalo se, že ani v případě rozbití zářivky neodbornou manipulací nedojde v typické uzavřené místnosti k překročení povolených limitů. I při otevřeném víku nádoby byla koncentrace rtuti ve vzduchu průměrně 20krát nižší než přípustný expoziční limit a zhruba 60krát nižší v případě povolené nejvyšší koncentrace v pracovním ovzduší. K narušení podmínek souvisejících s možným ohrožením lidského organismu při simulacích nedošlo. /zf/