Den 24. duben 1990 je datem, kdy se změnila astronomie. Na oběžnou dráhu kolem Země se dostal teleskop, aby změnil pohled na oblohu odborníků i laiků: Hubbleův teleskop. Zpočátku přitom na žádný velký úspěch nevypadal. Přístroj, který vynesl na oběžnou dráhu kolem Země raketoplán Discovery, měl daleko k dokonalosti. Navzdory tomu, že odchylka tvaru jeho 240centimetrového zrcadla od ideálu nepřesahovala předepsanou odchylku 1/65 vlnové délky světla, na svých krajích bylo příliš ploché a odchylovalo se až o 2,3 mikrometru od požadovaného tvaru. Výsledkem byla vážná sférická aberace, tj. chyba, při níž se světlo odražené z okrajů zrcadla soustředí v jiném bodě, než světlo odražené od středu zrcadla. Některá pozorování (např. spektroskopická) to v podstatě neovlivnilo, ale další výzkumné programy (například kosmologický) nemohly být ani zahájeny. Otevřeně a posměšně se mluvilo o neúspěchu, o penězích doslova vyhozených z okna. Leč pouhé tři roky. V roce 1993 odstartoval k teleskopu raketoplán Endeavour a přivezl korekční optiku k zaostřování snímků. Původní chyba byla totiž známá, čili bylo možné zkonstruovat elektroniku i zrcadla, která ji přesně napravila. A teleskop začal fotit tak, až se zatajil dech, jak napsal svého času ředitel pražského planetária Marcel Grün. Krásně ostré snímky oslovily veřejnost, výsledky teleskopu ovšem nebyly jenom pro potěchu oka. Jeho měření výrazně pomohla především odpovědět na některé základní kosmologické otázky: zda se náš vesmír smršťuje, rozpíná či je v rovnováze, a případně jak rychle změna probíhá (pro ty, kdo neví: zřejmě se rozpíná a bude se rozpínat až do svého konce). Také empiricky doložil, že v centrech galaxií skutečně obvykle leží velké černé díry, a jeho objev do té doby nepozorovaných raných galaxií v raném vesmíru zpřesnil i naše údaje o tom, kdy vesmír vznikl. V odborných časopisech vyšlo už více než 4000 prací založených na pozorováních teleskopu. Práce založená na Hubbleových pozorováních bývá v průměru citována dvakrát tak často než jiná astronomická pojednání. Z přibližně 200 nejvíce citovaných prací zveřejňovaných každý rok, je kolem 10 % založeno právě na datech poskytnutých Hubbleovým dalekohledem. Neznamená to, že by Hubble nebyl v mnoha ohledech dnes už překonaným přístrojem. Pozemské dalekohledy dosahují lepších výsledků než on, a to především díky počítačům v optice, která dokáže vyrovnat atmosférické poruchy (tzv. adaptivní optika) a softwarovým zlepšením. Určitou výjimkou je pozorování v těch částech spektra, které zemská atmosféra dobře pohlcuje, např. UV spektrum, ale tam ho často nahradila lepší zařízení. Historickému významu možná vůbec nejúspěšnějšího teleskopu v dějinách astronomie to ovšem neuškodilo. Doslu hování Teleskop obíhá ve výšce asi 600 km nad povrchem Země, což je o 170 km výše než orbit Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Zemi oběhne za 96 min rychlostí zhruba 8 km/s. Jeho hmotnost je asi 12 t, délka 13,2 m a maximální průměr 4,2 m; zrcadlo teleskopu má průměr 2,4 m. Náklady na stavbu a vynesení Hubbleova teleskopu na oběžnou dráhu se odhadují na 2,5 mld. dolarů. Dalekohled pracuje podle plánu od ledna 1994, fungovat bude zřejmě ještě dalších 5 let. Možná by mohl i déle (zvláště s malou pomocí ze Země), ale váže NASA prostředky, které by byly použitelné na jiné mise, a jak bylo řečeno, jeho vědecký význam klesá.
