Kolem roku 2025 se výkon
jaderných elektráren ve světě
zvýší ze současných 370 000 až
530 000 MW. Provoz jejich reaktorů
si vyžádá zvýšení těžby uranu
z letošních 65 000 o dalších
100 000 t. Světové zdroje jsou
však více než dostatečné, aby
pokryly rostoucí poptávku po
jaderném palivu - dosud zjištěné
zásoby uranu činí 4,7 mil.
t a mohou vystačit na dalších
85 let, informuje právě vydaná
zpráva Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj
(OECD) sdružující nejvyspělejší
země planety.
Mnohaletá stagnace cen uranu na
světových trzích pod deseti dolary za
libru (453,6 gramů) uranu skončila
v roce 2001. Od té doby se přiblížila
k dnešním třiceti a analytici společnosti
Stanley Morgan předpokládají,
že se letos vyšplhá k 50 dolarům za
libru. Napsal to deník Allgemeine
Zeitung vydávaný v Namibii, která
s Kanadou, Austráliií, Ruskem
a Kazachstánem patří k přední světovým
producentům uranu.
Jeho významným zdrojem se však
mohou stát oceány, kde je ho prakticky
nevyčerpatelné množství. Jeho
technicky náročná a ekonomicky
velice nákladná separace z mořské
vody se vyplatí, překročí-li cena
ropy 90 dolarů za barel. Především
od ní a ceny dalších paliv se totiž
odvíjejí rozhodnutí o investicích do
energetiky.
Českých jaderných elektráren se
tento vzestup cen nejméně několik
let nedotkne. "Společnost ČEZ
nakupuje palivo na základě mnohaletých
kontraktů," sdělil její mluvčí
Ladislav Kříž. Díky tomu se nemění
výrobní cena elektřiny, která například
v Dukovanech činí pouhých
0,60 Kč za kWh. Pokud by cena
uranu stoupla například na dvojnásobek,
zdražilo by se palivo pro
tuzemské reaktory o necelou pětinu.
"Náklady na ně přitom nepřevyšují
18 % výrobní ceny proudu," dodává
Kříž.
"Dva tisícimegawattové temelínské
reaktory spotřebují každoročně
40 t paliva, jehož objem jen mírně
převyšuje dva kubíky. Když po čtyřech
letech v aktivní zóně doslouží,
zůstává v něm nevyužito plných
95 % energie uranu. Po vyseparování
vysoce aktivních produktů, kterých
v každé tuně vznikne jen 35 kg,
ho lze použít znovu," informoval
směnový inženýr Jaderné elektrárny
Temelín Jiří Tyc. Na dotaz, zda
se budou do trvalých úložišť ukládat
pouze tyto kilogramy nebezpečného
odpadu, nedal jasnou odpověď,
domnívá se však, že by to bylo
rozumné.
Uhelné elektrárny představující
hlavní pilíř světové i evropské energetiky
produkují celou řadu škodlivých
látek včetně radioaktivních.
Tisícimegawattová parní elektrárna
vypustí za rok do ovzduší kolem
sedmi milionů tun oxidu uhličitého
(CO2) vyvolávajícího klimatické
změny. Spálí sedm milionů tun uhlí,
z něhož se před těžbou skryje nejméně
dvacet milionů kubíků zeminy.
Odsiřovací jednotky spotřebují ročně
desetitisíce tun vápence. Skládky
popílku, v němž se zkoncentrovaly
radioaktivní prvky z uhlí, pak zabírají
rozsáhlé plochy.
Je zřejmé, že ropná epocha skončí
v tomto století. Za 152 roků, mezi
lety 1850 a 2002, spotřebovalo lidstvo
718 mld. barelů, při zachování
nynějšího trendu na stejné množství
bude potřebovat jen 20 let, uvádí
nezávislý energetický expert Petr
Otčenášek. Co přijde náhradou za
ropu? "Otevřené je třeba nechat
všechny varianty, tedy i jadernou.
Velice významnou roli sehrají
v tomto století ve Spojených státech,
Rusku, Francii i Jižní Koreji, jak
potvrzují jejich dlouhodobé energetické
politiky."
Dnešní tzv. vyhořelé palivo,
o jehož trvalém skladování se vedou
ostré spory nejenom v České republice,
se může "spalovat" v reaktorech
nových generací. Vysokoteplotní
rychlé množivé (fast breeder)
dokáží zlikvidovat i nejnebezpečnější
štěpné produkty a energii atomového
jádra využít z více než dvaceti
procent. Na výstavbu množivých
reaktorů sází Rusko, které jimi
chce uzavřít svůj palivový cyklus.
Vyvíjejí se rovněž reaktory na tekuté
palivo; na těchto výzkumech se
podílejí i odborníci z Ústavu jaderného
výzkum v Řeži u Prahy. Mezistupněm
mohou být reaktory na
kuličkové palivo vyvíjené v Jihoafrické
republice (PBMR).
