Poprvé se lichtenštejnská společnost nanoFlowcell AG svými mokrými články představila v roce 2015 na autosalonu v Ženevě. Tuto novou technologii pohonu použila u dvou prototypů sportovních vozů: 5,25 m dlouhého Quantu a 3,91 m dlouhého Quantina. K nově zkoušenému pohonu se šéftechnik společnosti Nunzio La Vecchia vyjádřil jen velmi stručně. Mokré články pracují se dvěma druhy kapaliny s pozitivním a negativním nábojem, které jsou v aktivním prostoru odděleny speciální membránou. Prostřednictvím těchto mokrých článků je získávána elektrická energie pro elektromotory přímo na palubě vozu, obdobně jako dnes již zaváděné palivové články pracující s kyslíkem a vodíkem. Každá kapalina má svoji nádrž o objemu 250 l (menší vůz 175 l), které jsou zabudovány v podlahové partii vozu. Menší Quantino dostalo povolení jízdy na veřejných komunikacích, a tak bylo možné s tímto elektromobilem provádět první testy v běžném provozu. Quantino, které pracuje s nízkým napětím 48 V, zrychluje se čtyřmi elektromotory o celkovém výkonu 80 kW z 0 na 100 km/h během 5 s a jeho nejvyšší rychlost činí 200 km/h. Dojezd na jedno natankování má tento elektromobil údajně až 1 000 km. Letos už měl koncepční Quantino na tachometru ujetou vzdálenost 150 000 km, což odpovídá asi 5 000 hodin provozu. Údajně se akumulátorový systém ukázal schopný dlouhodobého používání bez opotřebení a ani nevyžadoval žádnou mimořádnou údržbu, a tak je výrobce schopen garantovat životnost 50 000 provozních hodin. Kromě elektrických čerpadel nemá systém žádné pohyblivé díly. V loňském roce absolvoval Quantino non-stop jízdu na 1 000 km, kterou zvládl během 8 h 21 minut, což je ve zprávě společnosti nanoFlowcell udáváno za světový rekord ve třídě elektromobilů. Bude jistě zajímavé, jestli se automobil s mokrými články někdy prosadí. Tvůrci tohoto projektu navíc tvrdí, že pohon a jeho použité komponenty jsou energeticky naprosto čisté.
