Až 24 metrů dlouhý, 10 metrů široký
a 200 tun těžký kolos musel neuvěřitelně
dlouhou objížďkou překonat cestu
po pěti mořích a dvou řekách.
Tajemné částice neutrina – jak se o nich
takto často mluví a píše – poutají pozornost
vědců už delší dobu. Teoreticky je
předpověděl švýcarský fyzik Wolfgang
Pauli v roce 1931 (který v této souvislosti
proslul větou „Pánové, objevil jsem příšeru“),
experimentálně je však prokázali až
v roce 1956 američtí fyzikové Frederick
Reines a Clyde L. Cowan. I potom ovšem
zůstávala na dlouhá desetiletí pro vědce
záhadou otázka, zda mají nulovou (jako
například u fotonu) nebo nenulovou klidovou
hmotnost. Odpověď na tuto otázku
je nesmírně důležitá pro fyziku elementárních
částic i pro astrofyziku a kosmologii.
Až japonský experiment Super-Kamiokande
a posléze v roce 2002 kanadská
Sudbury Neutrino Observatory potvrdily
tzv. oscilace neutrin – a mnohé bylo jasnější.
V současnosti již o tom, že neutrino
má klidovou hmotu nenulovou, nikdo
nepochybuje. Otázka však zůstává, jak
velká ta hmota je? (Zatím je známo jen
to, že čtvrt milionu neutrin váží méně než
jeden elektron, který je druhou nejlehčí
částicí.)
Teoretická fyzika odpověď dát nemůže,
jsou nutné dostatečně citlivé experimenty.
Ty jsou však nesmírně obtížné - na samé
hranici současných technických možností.
K nejvýznamnějším z nich patří
mezinárodní projekt KATRIN (KArlsruhe
TRItium Neutrino experiment), který
se uskuteční ve výzkumném středisku
v německém Karlsruhe a jehož cílem je
zvýšit o řád citlivost stanovení hmotnosti
elektronového neutrina. Podílejí se na
něm i čeští vědci z Ústavu jaderné fyziky
Akademie věd ČR.
K provedení experimentů je zapotřebí
obří detektor (vakuová komora) z ušlechtilé
oceli, jehož přeprava od výrobce
v bavorském Deggendorfu na místo
určení ve výzkumném vědeckém centru
v Karlsruhe v Bádensku -Württembersku
byla neobyčejně náročným logistickým
úkolem, který si vyžádal i mimořádná
opatření. Nejkratší vzdálenost splavnými
vodními toky byla sice „pouhých“ 400
km. Bohužel tak obří kolos by „neprošel“
pod mosty Dunaje a Mohanu, tudíž
bylo nutno spektrometr „prohánět“ 8800
km dlouhou objížďkou přes Černé moře,
Středozemní moře a Atlantský oceán.
Cestu obří vakuové komory provázely
dramatické okamžiky, především
při průjezdech plavebními propustmi.
Cesta začala 28. září a do Výzkumného
centra v Karlsruhe dorazil pozoruhodný
náklad za asistence přibližně 30 000
zvědavců večer 25. listopadu. Na posledních
necelých 7 km obtížné trasy potřebovali
dopravci nákladu 4 a půl hodiny.
V Leopoldshafenu na konci transportu
bylo dokonce zapotřebí odstranit některé
zastávky veřejné dopravy a semafory.
Z bezpečnostních důvodů bylo také na
některých místech dočasně odpojeno
elektrické vedení.
Překladu největšího spektrometru na
světě na dvou 14nápravových trajlerech
asistoval největší mobilní jeřáb na světě.
Náklady na přepravu činily 6 mil. eur. MILAN BAUMAN