V inovativním energetickém kolotoči se po celém světě hledají nové technologie, které pomohou ve využívání obnovitelných zdrojů. Jedním z nich jsou větrné farmy v pobřežních vodách. Jejich výstavba je však limitována nedostatkem instalačních plavidel. V této souvislosti se těší velké pozornosti novinka na texaském pobřeží Mexického zálivu.
Americký stát Texas zažil letos v únoru klimatický a energetický šok. Více než 4 a půl milionu domácností a firem bylo bez elektrické energie, mnohde dokonce několik dní. Katastrofa si vyžádala několik desítek obětí, materiální škody jsou odhadovány na 195 miliard dolarů, takže se jedná o jednu z největších pohrom v historii státu. Distribuční síť se nacházela pouhé „sekundy nebo minuty“ od úplného kolapsu. Někteří politici označili za viníka tragické kalamity dlouhodobou preferenci obnovitelných zdrojů, protože mnoho větrných turbín a solárních panelů skutečně zamrzlo. Od roku 1999, kdy tehdejší guvernér George W. Bush podepsal zákon o deregulaci trhu s energiemi, se Texas vrhl do budování větrných elektráren. Větrná energie nyní tvoří 23 % texaského energetického výkonu. Podle dosavadních politicky neutrálních analýz se však zdá, že primární příčinou kolapsu v Texasu byla nedostatečně zazimovaná zařízení na zemní plyn. Navíc zdejší domy mají nízkou, mnohdy dokonce žádnou tepelnou izolaci. Krize upozornila na nedostatečnou připravenost státu na takové bouře. Například 16. února naměřili na letišti Dallas — Forth Worth rekordně nízkou teplotu: −19 °C. Ten den bylo v Texasu nejchladněji za posledních 72 let. Nyní se hledají možnosti, jak ochránit Texas před opakováním podobné tragédie. Řešení nabízí celý komplex opatření, v němž na prvním místě hraje roli řetěz energetických zásobníků. K tomu přistupuje intenzivní budování energetických zdrojů.
Řešení nabízejí mělká moře Podle nedávno zveřejněné zprávy Offshore Wind for America má pobřežní vítr velký potenciál. Kdyby byl využit, mohl by poskytnout státu 166 % jeho potřeby elektrické energie. Studie, kterou vypracovalo středisko Environment Texas Research & Policy Center, státní pobočka Environment America Research & Policy Center, doporučuje státu Texas budovat větrné elektrárny. V Mexickém zálivu dokonce vytipovala Port Isabel a Port Arthur jako vhodná místa pro stavbu větrných farem. V současné době existuje 34 návrhů na rozvoj větrné energie na moři v USA, včetně 27 projektů v různých fázích plánování a vývoje, celkem více než 26 GW instalovaného výkonu. V Mexickém zálivu však zatím nejsou plánovány žádné větrné farmy na moři. Přitom jsou zde dobré podmínky: mělká, teplá voda, menší vlny a vhodná pobřežní infrastruktura s dostatkem odborných pracovních sil. Negativem jsou nižší rychlost větru a riziko hurikánu. Studie vydaná v květnu 2020 Bureau of Ocean Energy Management a National Renewable Energy Laboratory zjistila, že stavba pobřežní větrné farmy o výkonu 600 MW v Mexickém zálivu s datem komerčního provozu 2030 přinese přibližně 4 470 pracovních míst a 445 milionů USD v HDP.
Charybdis slibuje pomoc Výrazně by instalaci nových větrných elektráren v pobřežních vodách měla pomoci nová loď, která se staví v loděnici Keppel Amfels v městě Brownsville (Texas). Objednala si ji společnost Dominion Energy, výrobce elektřiny z Richmondu ve Virginii, která ji sice nejprve využije k narážení pilířů do dna Atlantského oceánu, další lodě však najdou uplatnění právě i v Mexickém zálivu. Během mimořádného ropného boomu na počátku 21. století se ve zmíněné loděnici vyráběly ropné těžební plošiny vysoké jako mrakodrapy, jejichž cena činila 250 milionů dolarů za kus. Před pěti lety se tam dokonce „narodilo“ 21patrové zvíře zvané Krechet, tehdy největší vrtná souprava na pevnině. (Krechet je rusky druh sokola, který žije v arktické tundře.) Nyní toto zařízení těží ropu pro společnost ExxonMobil a její partnery na Sachalinu. Zřejmě to však byla poslední taková ropná plošina, která byla ve zdejší loděnici postavena. Dnes, v bodě energetického zlomu, který odráží transformaci ropného a plynárenského průmyslu, jež zachvátila Texas a celý svět, změnila loděnice v Brownsville výrobní sortiment a staví nový druh lodi. Obdobně jako ropné plošiny ve starém stylu vyrazí i tato pobřežní energetická loď na moře, kde spustí své mohutné ocelové nohy na oceánské dno a nadzvedne se nad hladinu. Tentokrát však nikoliv proto, aby umožnila těžbu, ale aby zahájila instalaci větrné elektrárny. Instalační loď dostala jméno Charybdis, odkazující na řeckou mytologii. Video společnosti GustoMSC názorně ukazuje princip instalace pobřežních větrných elektráren pomocí instalační lodě (odkaz viz níže). Loď bude vybavena tak, aby zvládla všechny současné technologie i turbíny nové generace s výkonem 12 MW a více. Na každém z 30 m vysokých stožárů bude umístěn třícípý větrník z oceli a skleněných vláken. Trup lodi měří 144 × 56 m s hloubkou ponoru 11,5 m, což z něj činí jednu z největších lodí tohoto typu na světě. Pojme až 119 osob, hlavní jeřáb (2 200 t) má nosnost 11 500 t. Celkem bude loď s nákladem vážit více než 37 000 t. Konečné náklady na projekt, včetně výstavby a uvedení do provozu, se odhadují na 500 milionů dolarů. Očekává se, že Charybdis bude k dispozici už do konce roku 2023. Jde o první plavidlo pro instalaci větrných turbín postavené ve Spojených státech. Splňuje tak podmínku Jonesonova zákona, který vyžaduje, aby veškeré zboží transportované lodní dopravou mezi dvěma místy USA bylo přepravováno na lodích postavených, vlastněných a provozovaných americkými občany. Vzhledem k tomu, že pobřežní větrné farmy, které se aktuálně vyskytují převážně v Evropě, se mají podél amerických pobřeží budovat dlouhodobě, je pravděpodobné, že loděnice Brownsville postaví více podobných lodí. /Karel Sedláček/
