Už velmi brzo a do základů. Kdo je moudrý, jde proti proudu a hledá informace, jak se na radikální technologické změny nachystat a vydělat na rostoucím chaosu. Tom Peters napsal knihu „Prosperita se rodí z chaosu“. Ti, kteří se naučí mít chaos rádi, vyhrají nad těmi, kteří sledují jen mainstreamové zprávy, jež nás chlácholí, že doba zásadních změn v umělé inteligenci (AI) je daleko. V roce 2007 a 2008 nikdo nevěřil asi desítce lidí, kteří prorokovali celosvětovou finanční a hypoteční krizi. Všichni tzv. experti z bank a vlád tvrdili, že se nic neděje ani nestane. Kdo poslechl onu hrstku „podivínů“ a rychle se připravil, buď mnoho vydělal, nebo alespoň neprodělal. Miliony lidí přišly o všechno a nevzpamatovaly se ani po deseti letech. Totéž se týká i umělé inteligence. Zprávy médií o jejím vývoji nejsou varováním, ale zajímavostí ze světa techniky. V několika pokračováních budeme rozebírat trendy, principy, fakta, interpretace faktů i hypotézy. Cílem je získat vás pro to, abyste se osobně i v podnicích a organizacích nachystali na převratné změny včas. Další prostor pro masovou zaměstnanost už není Podle prof. Milana Zeleného a dalších odborníků, kteří zkoumají a predikují chování lidí a firem na trzích, není už žádná možnost, kde zaměstnat masy lidí. Vezměte si, že v zemědělství pracovalo v druhé polovině 19. století cca 80–90 % lidí. Vlivem rozmáhající se mechanizace v zemědělství jich už nebylo třeba tolik a zástupy lidí šly postupně pracovat do vznikajících továren. Dnes v zemědělství pracují asi jen 3 % lidí. Průmysl absorboval téměř všechny. Avšak rostoucí dělba práce a mechanizace v továrnách způsobily propouštění i v průmyslových podnicích. Stroje postupně nahradily mnoho lidí. Dnes průmyslový sektor zaměstnává v USA jen asi 10 % lidí. Proto masa lidí postupně odešla pracovat do služeb, kde se téměř všichni uplatnili. V některých městech pracuje ve službách až 80 % lidí. Při změně struktury služeb, díky novým obchodním modelům i díky lepší organizaci práce začaly firmy propouštět i ve službách. Část těchto lidí pohltila veřejná i státní správa. Ostatní jsou nezaměstnaní nebo pracují v tzv. šedé zóně bez daní. Doposud bylo možné přelévat masy z odvětví do odvětví. To už nyní nepůjde. Někteří propagátoři umělé inteligence tvrdí, že vzniknou nová odvětví a nové obory, které pojmou masy lidí bez práce. Otázka však zní: jaké nové obory vzniknou? Pro lidi od pásu? Pro řidiče kamiónů? Pro referentky, které celý život vyplňovaly tabulky? Pro pokladní ze supermarketů? Tito lidé budou odsouzeni k nezaměstnanosti. Pokud mají domek a zahradu, mohou ve městě prodávat své výpěstky zeleniny a biovajíčka. Nebo mohou dělat masáže či bohatým lidem pečovat o bazén a zahradu. Těch pár desítek tisíc (možná stovek tisíc) nových pozic, která díky AI vzniknou, nebude stačit pro stamiliony nezaměstnaných. Navíc na nové obory bude muset mít člověk „hlavu“, mít technické znalosti ICT, AI, kvantové fyziky apod. Pro lidi s nízkou kvalifikací žádné přeškolovací kurzy na tyto obory být nemohou. Prostě to nepochopí. Naučit se to mohou jen velmi chytří mladí lidé. Nesprávné předpoklady Kde se v některých autorech píšících o AI bere taková jistota, že k tomu všemu brzo dojde? Lidé, kteří nevidí příliš „dopředu a za roh“, vycházejí jen z historických zkušeností. Říkají, že určitě vznikne tolik míst, kolik jich ubude. To je nesprávný předpoklad. Téměř nikoho nenapadá, že by se mohlo stát, že se situace vyvine naprosto nekontrolovaně a vše se „najednou“ vymkne kontrole. Už nezasáhne žádná neviditelná ruka trhu, která by to zachránila. „Zlí kapitalisté“ si přijdou na své zisky a nebudou zaměstnance potřebovat. Kdo se o ně postará? Kdo bude mít důvod? Jaký trh je zachrání? Bude stát organizovat stavby „hladových zdí“? Ilustrací masového myšlení v krabici může být příběh uvedený v knize Jareda Diamonda „Kolaps – Proč společnosti zanikají a přežívají“. Autor uvádí smutný obraz zemědělství v Austrálii. Když začali Evropané v 19. století Austrálii osídlovat, čekala na ně svěží, zelená krajina. Domnívali se, že je to setrvalý stav a že se okolnosti nikdy nezmění. Nastavěli všude ranče a investovali do půdy, mechanizace a dobytka. Zhruba za deset až dvacet let se realita prudce změnila. Zemědělci zjistili, že klima je náhle suché, půda spíše vyprahlá a zelená krajina byla jen krátké období v delším klimatickém cyklu. To, co z investic zbylo, jsou rozpadající se usedlosti stojící uprostřed pouště. Podobně i my se můžeme domnívat, že lidstvo si vždycky se vším poradí a vše dobře dopadne. Ano, poradí, ale bude to stát miliardy zklamaných lidí. V čem může spočívat naše slepota srovnatelná s australskými farmáři? Málokoho napadne, že by se vlivem nějaké mutace viru mohla rozšířit např. pandemie tzv. španělské chřipky (50 milionů mrtvých) nebo pandemie nemoci brambor, obilí, rýže, kukuřice či zvířat. Mohou se radikálně změnit podmínky pro zemědělství i bydlení. Například dva tři roky mohou být v nějakém velkém regionu záplavy a další tři čtyři roky na tomtéž místě obrovské sucho. Nepočítáme s desítkami až stamiliony migrantů, kteří se potáhnou za vodou a jídlem. Ti mohou rozvrátit sociální a zdravotní systémy v Evropě. Teď si představte, že výše zmíněné události budou vytvářet trvalé pozadí pro řadu dalších událostí, jako jsou nepokoje, války, změny režimů, rozpad infrastruktur, geopolitické změny apod. Do toho každý den přicházejí masy lidí o práci a stát se o ně nedokáže postarat, protože daňová výtěžnost bude malá. Je to vše přehnané, nebo reálné? Počítá někdo s katalyzátory a synergickými efekty? Média nás nevarují. Televizní zprávy líčí různé katastrofy, ale spíše jako nezúčastněný divák. Jako zajímavosti, jež se nás netýkají. Televizní stanice by měly lidi vést k angažovanosti za záchranu přírody a životního prostředí. Média mají obrovskou moc, kterou nevyužívají k záchraně lidstva, ale jen ke spokojenosti inzerentů. Jaké události ukazují na aktuálnost hrozby nezaměstnanosti? Podle Martina Forda („Roboti nastupují“) si počítače osvojují nové a nové dovednosti… zejména za situace, kdy mají k dispozici velký objem dat, ze kterých se mohou učit. Díky tomu se nástupnická místa ocitají pod náporem umělé inteligence. Mzdy čerstvých VŠ absolventů v USA už deset let klesají, přičemž 50 % z nich obsazuje místa, kde VŠ diplom není zapotřebí. Problémy se zaměstnaností postupně a plíživě doléhají na právníky, novináře, vědce i lékárníky. Práci nezaručuje už ani vysoká míra odbornosti. Vezměme si například rentgenology. Umělá inteligence umí číst rentgenové snímky mnohem přesněji a rychleji. Rentgenologové za pár let vymizí. Nejde jen o odborná místa. Rutinní a prediktabilní úkony budou algoritmizovány a nahrazeny roboty. Až se stroje těchto rutinních úkonů naplno chopí, lidé, kteří je vykonávají, přijdou o práci. Dříve měla automatizační technika zpravidla úzké zaměření, takže se její dopady obvykle týkaly vždy jen určitého segmentu pracovního trhu. Pracovní síla měla vždy dost času, aby se přesunula do nějakého nově vzniklého odvětví či oboru. Podle Martina Forda se informační technika stává v plném smyslu technikou univerzální a její dopady se projeví zcela paušálně. Až se nedílnou součástí podnikatelských modelů stanou nové technologie, pokles potřeby pracovní síly se projeví ve všech ekonomických odvětvích a k tomuto dojde vcelku rychle. Bezpochyby vzniknou odvětví či obory nové, ale drtivá většina z nich bude na těchto technologiích stavět už od samého začátku a vystačí si s minimální pracovní silou. Už dnes to můžeme vidět na příkladu Googlu a Facebooku. Tyto firmy mají nedozírnou tržní hodnotu. S přihlédnutím k jejich finanční síle a velikosti dosahu zaměstnávají nepatrný počet lidí. V oborech a odvětvích, které se nově objeví, tomu tak bude stejně, protože budou založeny na umělé inteligenci. Už nemůže vzniknout odvětví, které by vyžadovalo masu nekvalifikovaných či nízko kvalifikovaných lidí. Praktické příklady změny pracovního trhu Vezměme si například bankomaty, s jakou rychlostí se před cca 12 lety začaly šířit. Dnes už málokdo zajde do banky pro hotové peníze. Ušetřené přepážkové pracovnice zatím vstřebal trh. Podobné to bude i s pokladními v super- a hypermarketech. Začínáme si zvykat na samoobslužné pokladny. Za pět let už zřejmě najdete „živé“ pokladní jen sporadicky. Zatím je jich na světě několik milionů, brzo nebudou žádné. A co celý tzv. klikací byznys? Kolik lidí dnes nakupuje na internetu? Zase dochází k zavírání kamenných prodejen a velké úspoře lidí. Firma Momentum Machines vytvořila stroj na masovou výrobu hamburgerů – housek i masových placek. Stroj udělá až 400 masových placiček za hodinu. Stroje se zdokonalují a brzo nebude v provozovnách ani jeden pracovník. Vše bude automatizováno. Majitelům se automaty vyplatí. Dohlížet na desítky restaurací bude jeden provozní vedoucí pomocí kamer. Během pár let přijde 1,8 milionu lidí o práci. Úžasným příkladem umělé inteligence je Watson – neuvěřitelný vynález firmy IBM. Před lety byl zkonstruován, aby porazil člověka ve vědomostních soutěžích Jeopardy! – obdoby české soutěže Riskuj. Firma IBM si tak ověřila možnosti umělé inteligence a nasadila jej do zdravotnictví, kde pomáhá zpřesňovat diagnózy a ušetřit lékaře. Počítá se s ním do vytváření všemožné podpory pro zákazníky, k řízení měst apod. Bod zlomu se blíží Podle mnohých odborníků na danou problematiku všechno nasvědčuje tomu, že spějeme ke zlomovým změnám, v jejichž důsledku budou ekonomika a celá společnost vystaveny enormním tlakům. Velká část absolventů škol, bohužel i technických, se v praxi neuchytí, přesto, že se budou snažit mít ty nejlepší předpoklady. Pracovních míst bude prostě málo. Jak uspět v boji o ně? Mladí lidé budou potřebovat nejvyšší úroveň flexibility i adaptability, vysokou míru kreativity a velkou schopnost učit se úplně novým věcem co tři roky. Také studium AI a kvantové fyziky může být velkou konkurenční výhodou. Dlouhodobá nezaměstnanost a podzaměstnanost si kromě zničujících dopadů na životy jednotlivců i na strukturu celé společnosti vybere nemalou daň v celé ekonomice. Pozitivní zpětná vazba mezi stoupající produktivitou, růstem mezd a nárůstem spotřebitelských výdajů se zhroutí. Už dnes nerovnost nestoupá jen na úrovni příjmů, ale také na úrovni spotřeby. Podle Martina Forda téměř 40 % veškerých spotřebitelských výdajů připadá na 5 % nejlépe situovaných domácností. Dá se předpokládat, že trend kumulace spotřeby do horních pater příjmového spektra se bude dále prohlubovat. Bude-li se tento mechanismus dál rozkládat, hrozí nám akutní nedostatek spotřebitelů s reálnou kupní silou, což v podmínkách naší ekonomiky, orientované na masový trh, znamená fatální problém. ICT a AI není jen silou pokroku, ale i destrukce Informační technologie nás ženou do bodu zlomu, jehož důsledkem bude plošné snížení potřeby pracovní síly ve všech ekonomických sektorech. Klesne-li spotřeba, kdo bude podnikat a kdo bude zaměstnávat lidi, kteří chtějí pracovat, seberealizovat se a vytvářet hodnoty? Vzniknou kasty a elity? Pořadí a rozsah změn Predikce toho, co se stane a kdy, jsou ošidné. Lze říci, že zřejmě všichni autoři, kteří publikují texty o Průmyslu 4.0 a o umělé inteligenci, mají pravdu. Když se napadají, že někdo vidí dál nebo naopak krátkozrace, jde o vzájemné nedorozumění. Kdybychom dali všechny prognózy do tabulky či grafu, tak na časové ose už uvidíme možný vývoj plastičtěji. Některé odhady vývoje mohou přestřelit a dopady přijdou později, a jak už to tak bývá, některé nás nečekaně zaskočí. V dalších dílech si řekneme o samoprogramujících se robotech i robotech skládajících symfonie či malujících obrazy nebo robotech vytvářejících samořiditelné továrny. To už dnes není fikce, ale reálná skutečnost. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA, lektor a konzultant
