Na první pohled by se mohlo zdát, že snad není vzdálenějších odvětví výzkumu i aplikací, než je umělá inteligence v porovnání s obnovou divočiny v krajině. Přesto právě umělou inteligenci a návrat divočiny do Evropy důmyslným způsobem spojuje projekt, který v současné době běží v Nizozemí. Místní odborníci využívají satelitní data a umělou inteligenci, která dokáže bleskurychle analyzovat satelitní snímky, aby s jejich pomocí zmapovali, jak příroda v rezervaci, kde probíhá návrat divočiny, reaguje na pastvu velkých býložravců. Naše planeta je v současné době pod tlakem rozmanitých lidských aktivit. Lidé často přetvářejí krajinu k obrazu svému, ať už úmyslně, nebo nikoliv. Na některých místech je krajina změněna prakticky k nepoznání. Jedním z možných řešení je spontánní obnova krajiny, při které přirozené mechanismy obnovují poškozené ekosystémy a celou degradovanou krajinu. Právě Nizozemí je jednou z nejhustěji osídlených zemí světa a lidský vliv na krajinu je tu velmi silný. Přesto nebo spíše právě proto tady probíhají projekty, jejichž cílem je vrátit alespoň kousky divočiny do člověkem intenzivně proměněné krajiny. Jeden z těchto projektů s experimentální obnovou divočiny se týká přírodní rezervace Oostvadersplassen, která se nachází poblíž metropole Amsterdamu. Oostvadersplassen je vlastně polder o rozloze 56 km2, čili území, které bylo vytvořeno v místech, kde by jinak byla voda. Konkrétně tento polder vznikl v roce 1968, jako útočiště pro ptáky. Později tam ale byli vypuštěni i velcí býložravci, aby si poradili s obrovským množstvím keřů, které polder neustále zarůstají. Odborníci Universiteit Leiden v současné době zjišťují, jaký vliv ve skutečnosti měli vypuštění býložravci na vegetaci polderu a její změny v průběhu uplynulých dvaceti let. Na základě získaných zkušeností pak vytvářejí postupy a doporučení pro správy dalších přírodních území, kde by mohli použít k obnově divočiny podobný postup. Používají k tomu satelitní snímky dané oblasti, pořízené především satelity mise Sentinel-2. Satelity Sentinel-2A a 2B pozorují a snímkují Zemi v rámci evropského programu Copernicus, který je zaměřen na dálkový průzkum Země. Zhruba jednotunové satelity jsou na oběžné dráze od roku 2015, respektive 2017. S detailními analýzami satelitních snímků vědcům pomáhá speciálně trénovaná umělá inteligence. Pro lidské badatele jsou takové analýzy ohromného množství dat velmi náročné, jak mentálně, tak i časově. Pro správně vyškolenou umělou inteligenci je to ale hračka. Stanislav Mihulka
