Pochopení procesů přirozeného vývoje struktury zoubků chroustnatek by mělo vést k levné a vůči přírodě šetrné výrobě nových typů materiálů s vynikajícími vlastnostmi. Chroustnatka obrovská (Cryptochiton stelleri) je mořský měkkýš, který žije podél pobřeží severního Pacifiku od Kalifornie přes Aljašku a Kamčatku až po Japonsko. Jde o největší známou chroustnatku, která dorůstá velikosti 36 cm a její hmotnost může přesáhnout 2 kg. Tato chroustnatka se živí oškrabáváním nárostů řas na pobřežních skalách. Vzhledem ke své velikosti jich musí zkonzumovat značné množství, což není snadné. Používá k tomu radulu (tj. „jazyk“ většiny měkkýšů), vybavenou velmi tvrdými zoubky. Vývoj a strukturu těchto zoubků analyzoval tým materiálových vědců, který vedl David Kisailus z americké University of California v Irvine. Zjistili, že zoubky chroustnatky jsou tvořeny vysoce uspořádanými a ultratvrdými magnetickými nanotyčinkami. Vznikají tak, že organický vláknitý materiál, chitin, „řídí“ vývoj těchto nanotyčinek s využitím uspořádaného mezokrystalinního oxidu železa, ferrihydritu. Přirozený vývoj struktury zoubků chroustnatek probíhá za běžné teploty a fyziologických podmínek. Pochopení těchto procesů by mělo vést k levné a vůči přírodě šetrné výrobě nových typů materiálů, které budou mít vynikající vlastnosti. Jak potvrzuje Kisailus, jejich výzkum je zásadní pro pochopení mechanismů mineralizace v biologických materiálech, která vede ke vzniku velmi pevných a odolných materiálů. Zároveň nabízí návod a inspiraci, jak takové materiály vyrábět v průmyslových podmínkách. Studium zoubků chroustnatek by mohlo přinést pokročilé materiály pro spoustu zajímavých aplikací od voděodolných povrchů až po systémy pro ukládání energie.
