Využití uhlíkových nanotrubiček může vést ke z pevnění a zároveň odlehčení plastů, aniž je zásadním způsobem znemožněna jejich recyklace. Z pohledu zpracovatelnosti po prvním zahřátí rozlišujeme dva hlavní typy plastů: termoplasty, které je možné po ohřátí na vysokou teplotu tvarovat opakovaně, a reaktoplasty, dříve známé jako termosety, po vychladnutí a ztvrdnutí schopnost dalšího tepelného tvarování ztrácejí. Reaktoplasty jsou odolnější, ale vlivem změny vnitřní struktury jsou už jen velmi obtížně recyklovatelné, pokud vůbec. Termoplasty je možné zpevňovat, což materiáloví inženýři obvykle řeší uhlíkovými vlákny nebo podobnými materiály. Tímto způsobem se vyrábějí například motocyklové helmy nebo třeba sportovní náčiní. Takové výrobky jsou rovněž velmi pevné, ale opět platí, že je jejich recyklace velmi nesnadná. Výzkumná skupina na španělském IMDEA Nanociencia, kterou vedl Emilio Pérez, zjišťovala, jak vyrobit plasty, které by byly pevné a odolné, a přitom by bylo možné je recyklovat. Badatelé k tomuto účelu použili uhlíkové nanotrubičky, které začlenili do polymerové mřížky pomocí molekuly ve tvaru prstence, navlečené na nanotrubičku. Experimenty potvrdily, že takto vytvořený materiál, v němž uhlíkové nanotrubičky představují jen 1 % hmotnosti polymerové směsi, mají oproti plastům bez nanotrubiček podstatně větší mechanickou odolnost. Rovněž se ukázalo, že tyto výtečné mechanické vlastnosti přetrvají, když se dotyčný plast roztaví a recykluje, přinejmenším 4× po sobě. Jak vysvětluje Pérez, nové plasty by mohly snížit hmotnost automobilů, letadel i dalších zařízení, což by znamenalo podstatnou úsporu paliva. Současně by se podstatně zvýšila možnost takové materiály recyklovat.
/sm/
