V jihoaustralském státě Victoria byl uveden do provozu první provoz na produkci zkapalněného vodíku. Australsko-japonský projekt za 390 milionů USD je zaměřen na produkci vodíku z hnědého uhlí, jehož zásoby Austrálie nyní plánuje využívat jinak než doposud. Cílem australsko-japonského projektu zaměřeného na produkci vodíku z hnědého uhlí je vytvořit první komplexní dodavatelsko-odběratelský řetězec, tedy nejen zajistit výrobu výsledného produktu, ale také jeho odbyt a využití. Hlavním odběratelem by mělo být Japonsko. Závod se nachází ve státě Victoria, kde se nachází čtvrtina známých světových zásob hnědého uhlí. Využívá technologie vyvinuté firmou Kawasaki Heavy Industries, která ovšem v principu není nijak nová: hnědé uhlí se v něm mění na palivové plyny. Zplynování uhlí se užívá již od 19. století, obvykle však výsledným produktem byl svítiplyn či energoplyn. Proces však lze využít i k výrobě významné části průmyslově produkovaného vodíku. Nový proces je však v jednom zásadním ohledu odlišný: slibuje negativní uhlíkovou bilanci. Při zplynování uhlí se samozřejmě uvolňuje také uhlík. Ten by však v tomto případě měl být ukládán pod zem. Vodík bude v rámci provozu zkapalněn a následně spotřebován v místě výroby nebo (výhledově) dopraven k zákazníkům. Produkce této prototypové linky by měla dosahovat zhruba 70 kg denně, což vzhledem k nízké hustotě vodíku představuje denní výrobu cca 8 000 m3 plynného nebo zhruba 1 m3 kapalného vodíku. Projekt je také součástí snah australského byznysu (i státu) najít si nové místo v mezinárodním obchodu. Země má jednu z největších zásob uhlí na světě a tuto surovinu také ve velkém exportuje, především na asijské trhy. Vodíkový experiment je součástí australské strategie k „ozelenění“ světové energetiky. Země také chce zřejmě částečně využit svých zkušeností a infrastruktury z obchodu se zkapalněným zemním plynem. Na tomto trhu je Austrálie světovou dvojkou. Znovu se orientuje hlavně na asijské trhy, které právě na zkapalněný plyn spoléhají ve větší míře než Evropa či USA. O výrobě vodíku se dnes obvykle mluví spíše v souvislosti s obnovitelnými zdroji. Při tom se má využívat jednoduššího procesu elektrolýzy vody. OZE vyrábí elektřinu, která se pak v případě nedostatku poptávky v síti má využívat k rozkladu vody na kyslík a vodík. /jj/
