Přestože jde už o třetí „nákladní“ verzi systému
ATV (Automated Transfer Vehicle) od Evropské
kosmické agentury ESA, není to nijak rutinní
úkol. Ztížit ho může i nečekaný výskyt
některé z mnoha částic rozptýleného kosmického odpadu,
jak se nakonec stalo i v tomto případě. Přesto
ještě tentokrát proběhlo vše bez problémů a k naprosté
spokojenosti. ATV-3 startovala 23. března z kosmodromu
Kourou ve Francouzské Guyaně pomocí rakety
Ariane-5 a ve svých útrobách měla na 7 t nákladu.
Po předchozích dvou obdobných misích v roce 2008 se
zásobovací lodí ATV-1 „Jules Verne“ a 2011 s ATP-2
„Johannes Kepler“, dostala nová loď, zatím ze všech
nejtěžší a nejkomplexnější, označení podle jména italského
fyzika „Edoardo Amaldi“. Celkem i s nákladem
má hmotnost 20 t, průměr 4,5 m a délku 10 m. Rozpětí
pracovní polohy solárních panelů je přes 22 m. Na složité
stavbě lodi se podílelo 10 evropských zemí, nejvíce
Německo se 48 % (informace nám poskytlo Německé
centrum pro letectví a kosmonautiku DLR), 8
firem bylo z Ruska a USA. Systém navigace GPS s radarovými
a laserovými senzory měl za úkol dosáhnout
setkání lodě se stanicí ISS na oběžné dráze ve výšce
kolem 350 km při rychlosti 28 000 km/h s limitem odchylky
max. pouhých 6 cm. Let řídilo kontrolní centrum
ve francouzském Toulouse.
ISS, společný projekt 5 kosmických agentur, kromě
evropské ještě americké NASA a ruské, japonské a kanadské
kosmické agentury, je trvale obývaná od roku
2000. Plní se na ní řada úkolů z biologie, fyziky, astronomie
a meteorologie, s hlavním zaměřením na studium
vlivů dlouhodobého pobytu člověka ve vesmíru.
Pro svůj chod, údržbu aparatur i potřeby kosmonautů
reálné propojení se zemí bezpodmínečně vyžaduje.
Dopravu kosmonautů, kteří se na stanici plánovitě
střídají, nyní zajišťují transportní pilotované kosmické
lodě Sojuz, a zásobování léky, potravinami, oděvy,
vodou a vším dalším potřebným, včetně náhradních
dílů pro experimenty, je úkolem automatických
nákladních kosmických lodí. Jak pokračuje vývoj
environmentálních technologií, ukazuje v nákladu
ATV-3 i jeden dodávaný exponát, zvláštní čerpadlo
pro systém úpravy moče na pitnou vodu. Vedle transportních
systémů ATV zásobují ISS i ruské Progressy
a japonské HTV a ještě do roku 2011 vozily kosmonauty
i zásoby na stanici také americké raketoplány
Space Shuttle.
Po 6denním letu přistála ATV-3 podle programu 28.
března u ruského modulu stanice ISS, přestože ještě
během doby jejího letu se vyskytovaly obavy z komplikací
od blízkého přeletu jednoho z mnoha úlomků
kosmického odpadu, na který nešlo předem reagovat.
Nakonec tato vzdálenost nebyla kritická a manévr neohrozila.
Závěrečná přistávací fáze transportní lodě probíhala
po dobu 3,5 h a od vzdálenosti 250 m loď naváděla
už jen kombinace laserových senzorů pro sledování vzdálenosti,
polohy a rychlosti. Po zdařilém dosednutí plní ATV-
3 tak všechny své plánované úkoly, ať už jako dodávka,
sklad nebo i pohonný systém pro výpomoc při udržování
stanice na oběžné dráze. Na ISS má zásobovací loď zůstat
po dobu 5 měsíců. S odpojením se počítá na 27. srpna, kdy
loď s sebou vezme i jiný odpad a při zpáteční cestě shoří
v atmosféře.
Po napojení transportní lodě na stanici ISS se začne
s vynášením potřebného nákladu a prostor samotné
transportní lodě slouží po dobu dalších měsíců, kdy
loď zůstává u stanice zakotvena, jako provozní sklad.
Za nákladovým prostorem ATV-3 jsou ještě nádrže
na pohonné hmoty pro ISS a zásoby stlačeného vzduchu,
kyslíku, dusíku a dalších provozních plynů. ATV-3
má i tři vodní zásobníky. Jeden na 285 litrů pitné vody,
druhé mají vodu pro technické účely a při zpáteční
cestě mohou být naplněné tekutými odpady. Z užitečné
hmotnosti nákladu ATV-3 téměř dvě třetiny zabírají
pohonné hmoty pro potřebu ISS.
Pohony ATV pomáhají udržovat ISS na oběžné dráze
a vyrovnávat tak každodenní pokles o 50 až 100 m,
podporovat provádění manévrů při případném vyhýbání
se kosmickému odpadu a slouží i pro zpáteční cestu.
/jš/
