Učňovské školství hledá svoji tvář a průmysl budoucnost

Ačkoliv o nedostatku kvalifi kované pracovní síly bylo napsáno již statisíce slov, řešení problému nijak nepokročilo. Je to pro český vzdělávací systém o to horší, že pohled za hranice nenabízí srovnání podobného úpadku. Vztah například německých podniků se školským systémem státu je vyrovnanější, což může vidět i každý návštěvník většího veletrhu, kde probíhají náborové akce mezi mladými lidmi formou nejrůznějších soutěží i nabídky učňovských oborů. Naše prostředí řeší stále dokola například jedno dilema: jak vybavit učňovská střediska i střední technické školy dobrými stroji, na nichž může probíhat výuka. Stále se vrací stejná otázka: jak naučit mladého adepta obrábění obsluhovat ty nejlepší stroje, když se svoji budoucí práci učí na strojích starých nebo nemoderních? Otázka nemá řešení, pokud ji omezíme popisně jen na prostor učiliště. A nejde zdaleka jen o obráběcí stroje. Náš stát chce přece podporovat (i když zůstává povětšinou u té verbální podpory) hi-tech, například optiku a optické přístroje. Jak zajistit výuku mladých lidí pro tyto obory, pro něž vlastně ani není vhodný typ učiliště. Tedy nebude do doby, než se stát domluví rozumně s průmyslovými podniky na tom, kdo a v jaké míře ponese náklady na vzdělání. Svět, tedy svět vyspělých průmyslových podniků a státní legislativy, toto dilema vyřešeno má. Přestože například v německých podnicích také nemohou mít nikdy jistotu, že mladík, jehož vezmou do učení, po skončení učebního poměru nastoupí v továrně svého učitele, věnují této problematice velkou pozornost. Ba stává se, že užaslému novináři z ČR nebo běžnému zákazníkovi při prohlídce ukážou speciální oddělení, kde pobíhají mladíci v čistých pracovních oděvech s hrdým nápisem fi rmy na zádech. Podívejte se, jak se staráme o mládež a jaký zájem mají mladí lidé o práci a učební poměr v naší továrně! Samozřejmě, neidealizujme si to zase příliš, i na západ od naší hranice se mladí lidé do učebních oboru nehrnou, ale to je otázka jiná, otázka po smyslu některých ekonomických „úvah“ o budoucnosti oborů. Tyto úvahy a jejich účel se mění bohužel častěji než počasí a žádný ekonom ani politik ještě nové pracovní obory nevymyslel a nezařídil. Obrazně řečeno zabijákem všech dobrých, tzv. manuálních profesí je monotónnost pásové práce. Tento problém v nedávných dobách řešilo mnoho fi rem a snad nejznámějším pokusem byl příklad Volva, který nutil své dělníky na páse měnit místa nebo akceptovat tzv. hnízdovou montáž ne nepodobnou montáži obráběcích strojů. I tam se k základu nového stroje dovážejí postupně různé díly a montážní skupina skládá a proměřuje stroj krok za krokem. Tyto snahy vzaly za své přílivem levné pracovní síly z Asie a i nutností bojovat s tímto novým fenoménem za každou cenu. Nicméně, vracíme se tím vlastně znovu na začátek. Jestliže nebudeme podporovat promyšleně i nezvyklé učební obory, jakými jsou například optika či obsluha CNC strojů na té nejvyšší úrovni, odsoudíme své dělníky (a tím vlastně celý průmysl) postupně k té nejmonotónnější práci za směšnou mzdu (a zisk pro podnikatele). Naše počínání v podpoře učebních oborů a technických oborů vůbec je prostě kontraproduktivní a sebezničující. Zatím ještě dožívají lidé, kteří jsou mistry svého oboru a doslova zachraňují celé podniky. Neboť nyní, kdy bilancujeme již 23 let nového režimu, zjišťujeme, že se zachránily jen takové profese, které mohly zahraničním trhům nabídnout tvořivost a um. Zbytek je bezcenný brak odsouzený k zániku.