Evropská komise spolufinancovala
v 6. rámcovém programu
studii, v jakých pracovních podmínkách
dosahují vědečtí pracovníci
nejlepších výsledků. Ze seznamu
400 pracovišť zabývajících se
výzkumem nanotechnologií a lidské
genetiky v EU a v USA bylo
vybráno 20 ke zkoumání prostředí
a určení organizačních a institucionálních
faktorů ovlivňujících tvořivost.
Výzkum probíhal metodou
pohovorů. Výsledky studie CREA
(Creative capabilities and the promotion
highly inovative research)
mohou být podnětné i pro naše šéfy
výzkumných institucí.
Zjistilo se, že tvůrčí vědecký
výzkum nejčastěji probíhá v malých
skupinách dvou až osmi badatelů,
kteří pracují soutěživě, ale ve spolupráci
s mnoha dalšími skupinami.
Velikost skupiny je nutno považovat
za důležitý prvek z hlediska řízení
průběhu výzkumu, a to zejména
v nových a špičkových výzkumných
oblastech. Výzkumné prostředí by
nemělo být uspořádáno hierarchicky,
protože rovnoprávnost postavení
podporuje otevřený dialog a povzbuzuje
tvořivost zejména u mladých
badatelů. Jiným důležitým faktorem
je pracovní okolí, jež by mělo být
uspořádáno tak, aby vytvářelo hodně
příležitostí ke kontaktům s dalšími
výzkumnými skupinami, které mají
navazující výzkumné zájmy a zaměření.
K podpoře těchto kontaktů
autoři studie doporučují zavedení
rotace obsazení laboratoří, oceňování
výsledků několika útvarů společně,
společná školení a semináře. Prostorové
uspořádání, jako je umístění
kanceláří, kuřáren, společné chodby,
umístění kávových automatů nebo
společných zařízení pro laboratoře,
například kopírek, jakož i organizace
přestávek na jídlo, by měly posilovat
příležitosti ke komunikaci přes hranice
oddělení, odborných disciplín
a služebního postavení.
Studie potvrzuje, že tvořivosti se
daří lépe, když je zajištěno dlouhodobé
financování. Bohužel financující
agentury neposkytují vůbec,
nebo věnují jen poměrně malé částky
na práce, které přímo nezapadají
do rámce hlavního úkolu. Když jde
o tento typ financování, pak málokdy
bývá lhůta projektu delší než tři roky.
To je však podle poznatků autorů studie
příliš krátká doba pro skutečně
průlomový výzkum. Vybízejí proto
ke štědřejšímu rozpočtování a volbě
delších lhůt pro financování projektů.
Pro špičkový výzkum by to mělo být
kolem pěti roků.
Dalším doporučením je odměňování
tvořivosti poskytnutím nových
příležitostí k výzkumu, nikoliv povýšením
pracovníka do vedoucí pozice
s podřízenými pracovníky. Chybou
je také pověřování tvořivého pracovníka
členstvím v různých komisích
a výborech. Stane se z něho expert
a přestane být tvořivým badatelem
a učitelem následovníků. Určité úsilí
je zapotřebí k nalezení odměny formou
nabídky náročnějšího výzkumu
v takové podobě, aby to tvůrčí badatele
zaujalo, a vedlo je k soustředění
na výzkumnou práci.
V této souvislosti studie doporučuje
další vývoj systémů odměňování
špičkových vědců tak, aby jim dovolily
zůstávat aktivními ve výzkumné
práci, v působení jako učitelé a inspirátoři
mladších kolegů, aniž by se stali
vedoucími velkých útvarů, zahlcenými
rutinními pracemi řídicích pracovníků.
Studie ovšem neobsahuje
návod, jak toto doporučení realizovat
v podmínkách rigidních platových
soustav výzkumných institucí, financovaných
zcela, nebo z velké části
z veřejných fondů, což jsou zejména
státní výzkumné instituce a vysoké
školy.
