O Česko-tureckém podnikatelském fóru, jež se uskutečnilo počátkem února u příležitosti oficiální návštěvy předsedy vlády Turecké republiky Recep Tayyip Erdoğana v ČR, jsme už na stránkách TT informovali. Jen málokdy se na jednom místě, v daném případě v pražském hotelu Hilton, sejde tak početná a zároveň reprezentativní společnost exportérů a importérů. A pro nás, novináře, tak cenný zdroj zkušeností a doporučení pro vzájemný obchod. Využili jsme toho k diskusi s některými účastníky fóra a jejich rady možná poslouží i vám a vaší firmě při navazování zajímavých obchodních příležitostí s tureckými partnery:
Turecko vykazuje v poslední dekádě pozoruhodné ekonomické výsledky, a to tváří v tvář evropské a zámořské recesi. Udrží si toto výjimečné postavení i do budoucna? Pro tureckou ekonomiku bylo poválečné období dlouhá léta ve znamení ekonomické nestability. Turci se však dokázali poučit na chybách jiných ekonomik zmítaných výrobními, odbytovými či dluhovými problémy a ve spolupráci s MMF se jim podařilo na přelomu 20. a 21. století postupně připravit a rozvinout řadu reformních kroků. Jejich výsledkem je současný dynamický rozvoj řady oborů a odvětví tureckého hospodářství, zájem lokálních podnikatelských subjektů o aktivní spolupráci se světem a řada ambiciózních plánů na rozvoj země, včetně technicky a technologicky špičkových projektů. Sem patří i plány na rozvinutí jaderné energetiky v Turecku. Nelze přehlédnout, že Turecko disponuje navíc výhodnou zeměpisnou polohou mezi Evropou a Asií, početně silnou mladou populací, dobře se vyvíjející poptávkou po kvalitním zboží a službách a promyšleným zájmem o implementaci špičkových technologií.
Ekonomové a publicisté nazvali Turecko na přelomu obou dekád novým ekonomickým tygrem. Platí to i nadále? Světová ekonomika se musí vyrovnat s řadou složitých problémů. Nicméně Turci mohou za léta 2010 a 2011 vykázat řadu pozitivních výsledků. Mimo jiné přesvědčivý růst HDP (+9,2 %, resp. +8,5 %), postupně se zmenšující míru nezaměstnanosti a stabilní příliv přímých investic ze zahraničí. Na druhé straně nelze přehlédnout, že turecká ekonomika si musí co nejdříve poradit s rekordním deficitem běžného účtu platební bilance a zlepšit svou exportní výkonnost. Tomu chce aktivně napomoci i ankarská vláda, a to razantní podporou svých exportérů. I proto akce typu pražského podnikatelského fóra za účasti nejvyšších vládních činitelů. Experti očekávají, že některé bilance za rok 2012 nebudou příliš dynamické. Třeba vzpomenutý HDP by měl vzrůst „jen“ v rozmezí 3–5 %. Turečtí účastníci fóra v této souvislosti operovali s termínem „soft landing a la Turka“. Nicméně jejich optimismus nevychladl: vyhlídky tureckého hospodářství jsou podle nich i nadále příznivé.
Mohly by být dosažené výsledky lepší, pokud by už Turecko bylo 28. členskou zemí EU? Turečtí hosté na podnikatelském fóru byli v této otázce zajedno s vládními činiteli: ANO. Přístupová jednání podle premiéra R. T. Erdoğana trvají již dlouho. Předseda vlády zdůraznil, že jeho země postupně modifikuje svůj obchodně politický režim, liberalizuje rozhodující prvky trhu a je připravena k dalším reformám. Turečtí podnikatelé opakovaně zdůrazňovali přínos uzavřené Celní unie s EU. Ta mj. umožňuje, aby Turecko uplatnilo společný celní tarif EU i v obchodních relacích s třetími zeměmi. Tento moment (možnost aktivně rozvinout spolupráci českých a tureckých partnerů na třetích trzích) explicitně podtrhli ve svých vystoupeních i čeští podnikatelé a politici. Turecká strana čeká, že přístupová jednání s EU naberou na tempu. Nejenom v kuloárech v této souvislosti opakovaně padaly různé termíny, do kdy se musí uzavřít. Turecko si je vědomo nejenom své současné ekonomické síly, ale i nutnosti naplnit vlastní hospodářské ambice reálným obsahem.
Současný zahraniční obchod není „procházka růžovým sadem“. V řadě zemí se čeští exportéři potýkají s mnoha legislativními, organizačními i materiálními limity. Jak je to v případě Turecka? Turecké hospodářství netrpí řadou zbytečných importních a exportních omezení či nezakrytých aktů limitujících podnikatelské aktivity zahraničních subjektů. Kde turecký podnik nebo obchodní organizace dokážou nabídnout vlastní konstrukčně či provozně srovnatelný produkt, upřednostní nekompromisně tuzemské zboží. Turečtí obchodníci v Hiltonu otevřeně upozorňovali své partnery i na některá specifika pro vzájemné obchodní operace. Zboží by mělo vykazovat optimální konstrukční parametry. Prodejce by však měl seriózně zvažovat i jeho spolehlivé užití v místních klimatických podmínkách, odlišné představy na design konkrétního zboží apod. Pokud exaktní výrobek obsahuje patentově chráněná řešení a uzly, nutno zvážit předem respektování patentu nebo ochranné známky, zvláště na potenciálních třetích trzích. O turecké zakázky se uchází řada předních dodavatelů z ciziny. Má kaž dý český exportér (ať již ostřílený, anebo se teprve ucházející o turecká odbytiště) dostatečně zmapovaný svůj segment tureckého trhu a obchodní strategii svých konkurentů?
Na tureckém trhu nelze prorazit pouze nízkou cenou zboží nebo služeb, a to ještě na vlastní expediční rampě. Zohlednil každý český exportér rovněž náklady na dopravu, pojistné, skladování, příp. na úhradu lokálních daní? Počítá i s nezbytnou prezentací své nabídky tváří v tvář konkurenčním subjektům? Případnému podnikatelskému nezdaru se lze podle tureckých obchodníků vyhnout také správnou volbou lokality pro realizaci dodávky. Největší proud obchodníků a investorů vstupuje na turecký trh přes tradiční průmyslová a obchodní centra: Istanbul, Izmir, Ankaru nebo Bursu. Velké možnosti se českým exportérům ovšem naskýtají i mimo ně. Jak opakovaně zdůrazňují experti Svazu průmyslu a dopravy ČR zvláště ve východních a jihovýchodních oblastech země, které jsou zatím méně rozvinuté.
A konečně: které produkty a zboží má smysl nabízet tureckým partnerům? Odpovědi na tuto otázku se různily. Shoda panovala v základních bodech: musí to být moderní a výkonné technologie s vysokou přidanou hodnotou. Co se týká oborové skladby: od environmentální techniky a technologií pro vodohospodářství a sanaci odpadů, přes energetiku (včetně AZE a výstavby produktovodů) až export spolehlivé důlní techniky a zařízení pro zpracování nerostů. Nechyběla ani poptávka po konkrétních technologických zařízeních pro chemické provozy, automobilový průmysl a dopravní strojírenství. Osobitá pozornost se v rámci rozvoje infrastruktury země soustřeďuje na dodávky kolejových vozidel, a to jak lokomotiv a nákladních vagónů, tak pro municipální městské projekty (tramvaje, CNG autobusy, plnicí stanice apod.). Turecko je velký producent potravin. Proto hledá zajímavé potravinářské technologie, zvláště zařízení pro mlékárny, pekárny, jatka a konzervárny, pro mražení a balení potravin, příp. pro „ready-to-eat meals“. Vhodné příležitosti se otevírají rovněž výrobcům a dodavatelům zdravotnické techniky.
A co čeští strojaři? Podle premiéra R. T. Erdoğana mají v Turecku nadále vysokou prestiž. To ovšem neznamená, že by Turci řadu strojírenských operací nezvládali (a ve špičkové kvalitě) sami. Zvláště při lisovaní a přesném dělení materiálů, při operacích s plazmatem apod. České zkušenosti v obráběcích technologiích se na tureckém trhu snaží rychle eliminovat zahraniční konkurence. Velmi dobře si tu v poslední době vědou zejména asijské firmy. TT připravuje ve spolupráci s tureckými partnery specializovanou prezentaci českých firem v Turecku. Pokud v ní chcete svými konkrétními nabídkami představit rovněž vaši firmu, kontaktujte redakci TT (Nádražní 32, 150 00 Praha 5 – Ing. Tamaru Raidovou nebo Ing. Jaromíra Milického).
