Na zámku v Lužanech u Přeštic
se v 16. listopadu udělovaly Medaile
Josefa Hlávky. Na návrh předsedy
Akademie věd ČR Jiřího Drahoše,
který se osobně slavnostního předávání
zúčastnil, byl mezi odměněnými
také významný český filosof Milan
Sobotka, bývalý vědecký pracovník
Ústavu termomechaniky Československé
akademie věd Cyril Höschl
a manželé Třískovi, odborníci
na kosmickou fyziku.
Laudatio neboli oslavnou řeč na uvedené
vědce přednesli: na Milana Sobotku
Jan Kuneš z Filosofického ústavu,
na Cyrila Höschla Zbyněk Jaňour, ředitel
Ústavu termomechaniky, a na manžele
Třískovy Radan Huth, ředitel Ústavu
fyziky atmosféry.
„Profesor Sobotka disponoval vzděláním,
a to tím klasickým vzděláním,
bez něhož by Evropa nebyla Evropou,
možná dokonce svět světem. Dokázal
ho navzdory nevstřícnosti časů vůči
zakotvení v klasické evropské vzdělanosti
rozvinout a pronést těžkou dobou.
Vychoval k němu mnoho studentů,“ řekl
Jan Kuneš na počest svého bývalého
učitele, třiaosmdesátiletého emeritního
profesora Filosofické fakulty Karlovy
univerzity. Podle Kuneše je Sobotka
považován za nestora naší filozofie
a jednoho z mála tzv. klasických vzdělanců.
Jan Patočka, jak zmínil Kuneš,
o něm již v šedesátých letech psal jako
o jednom z výrazných současných
autorů české filosofie, který se chopil
„centrálního úkolu osvojování tradice“.
Jako univerzitní učitel působí Sobotka
již šedesát let a i v době, kdy byla filozofie
u nás totalitou ruinována, se
mu podařilo udržet vysokou úroveň
vzdělanosti v oboru, který rozvíjel.
Během svého působení na Filosofické
fakultě UK se v době totalitní represe
stýkal s disentem a pomáhal mu. V roce
2004 byl prezidentem České republiky
vyznamenán Medailí za zásluhy
II. stupně.
„Chtěl bych tímto vyjádřit obdiv nad
jeho životními postoji, nad schopností
vystihnout podstatu problému a problém
exaktně popsat. Jen málo pedagogům
byl dopřán potlesk studentů
na konci přednášky. Je mi vždy opravdu
ctí a požitkem diskutovat s takovou
osobností,“ řekl v laudatiu Zbyněk
Jaňour o Cyrilu Höschlovi, významném
vědeckém pracovníkovi v oboru
pevnosti a pružnosti a uznávaném odborníkovi
na vyšetřování příčin poruch
strojů a jejich odstraňování. Höschl
měl po celý život pozitivní vztah k pedagogické
práci a zaslouženě získal
pověst nejlepšího, nejoblíbenějšího
a paradoxně také nejpřísnějšího učitele.
Pro svou zásadovost musel po roce
1968 školství opustit. Působil v Ústavu
termomechaniky ČSAV a úspěšnou organizací
odborných celostátních seminářů
v oboru stavba strojů v pražském
Domě techniky ČVTS obcházel zákaz
pedagogického působení. Jeho publikační
činnost je úctyhodná, stejně jako
činnost organizační.
Udělení medaile Ludmile a Pavlu
Třískovým je oceněním jejich celoživotní
práce pro rozvoj vědy v oblasti
kosmické fyziky, kterou společně
vykonali nejdříve v Geofyzikálním
ústavu a po organizační změně v roce
1993 v Ústavu fyziky atmosféry.
„Manželé Třískovi působí v Akademii
věd od konce padesátých let a již více
než padesát let pracují ve výzkumu
ionosféry a magnetosféry Země založeném
na datech přístrojů umístěných
na umělých družicích Země. Oba stáli
při zrodu této vědecké disciplíny u nás
a zasloužili se o její rozmach a světovou
úroveň,“ zhodnotil vědecký přínos
manželského páru v oslavné řeči
Radan Huth. Ludmila Třísková patří
k celosvětově uznávaným odborníkům
v oblasti výzkumu horní atmosféry,
Pavel Tříska je nestorem československých
a českých družicových projektů,
za něž byl v roce 1999 Akademií věd
vyznamenán.
Medaile Josefa Hlávky je udělována
zakladatelským a dalším významným
osobnostem české vědy a umění za celoživotní
práci správní radou Nadání
Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových,
a to každoročně zpravidla bezprostředně
před státním svátkem 17. listopadu
na zámku Josefa Hlávky v Lužanech
u Přeštic.