Po přečtení koaliční smlouvy nově
navržené vlády prostě jiná metafora
člověka nenapadne. Včetně toho
hádání, které je hlavním obsahem
slavné písně J+W+V. Těm mladším
musíme asi vysvětlit, že jde o zbytečné
hádání tří strážníků o to, kdo
co udělá. Nakonec neudělají nic.
Co se týče průmyslu, koaliční
program budí rozpaky. Na jedné
straně je tu naznačeno, že
průmysl bude muset investovat
do nových technologií snižujících
energetickou náročnost,
která je u nás hned po Rusku
v Evropě největší (až dvojnásobně
oproti Itálii či Rakousku
a Německu), na straně druhé
je zde zcela jednoduše, bez
odborné diskuse rozhodnuto,
že ani uhlí ani jádro nebudou
v budoucnu podporovány.
O nějaké podpoře průmyslu
podporou perfektně řízeného technického
výzkumu alespoň zdálky
podobnému vyspělým ekonomikám
ani slovo. Stručnost koaliční
smlouvy zakrývá rozpaky nad způsobem,
jakým má být cíle dosaženo.
Ale cíl tu konečně je, takže máme se
radovat či plakat?
Radovat bychom se měli nad
tím, že snad už i ODS pochopila,
že slovo vize patří do slovníku
politiků, ba dokonce do náplně
jejich práce. Pokud taková vize
přesahuje čtyřleté období poslaneckého
mandátu, je to státnický
čin. Takových činů jsme doposud
nepoznali, i když na státníka si
zde hraje hned několik politiků,
kteří s letitými problémy vytýčenými
v koaliční smlouvě nehnuli
nikdy ani o píď. Programově se
jim vyhnuli tvrzením, že trh vše
vyřeší nebo pravdivějším sloganem,
že státní aparát na to nemá.
Nakonec to stejně bude stát, který
bude muset nastavit podmínky
podnikání v energetice i ve spotřebě
elektrické energie.
rozhodli o energetické budoucnosti
země bez všeobecné, ale
hlavně odborné diskuse, vyvolává
pochybnosti, zdali jde
o skutečně státnické ambice,
nebo prostou neznalost vylitou
do koaličního politického hesla.
V cizině to tak dělají, asi bychom
to měli zkusit taky, ne?
No a pokud opravdu lídr této
koalice, proslavený odporem
ke všemu, co zavání vědou
a vzděláním doposud nedospěl
ani k tomu, aby přizpůsobil
obrovské otazníky nad technickým
vývojem a požadavky zahraničních
investorů na nově pojaté
vzdělávání studentů pro průmysl,
pak do té pomyslné strážnice,
plačíc, ani nevstoupí. A situace
90. let se bude opakovat, jen
s větším pocitem bezradnosti.JAN BALTUS
