Ekonomové tvrdí, že elektřina je
zboží, třeba jako rohlík. To srovnání
je křivé. Pro rohlík si dojdete kamkoliv,
pro elektřinu ne. Nelze reklamovat
její kvalitu, což vědí nejenom
podniky, ale i hospodyně, když se
automatika rozhodí a mrazáky vytečou.
Elektřinu nelze skladovat, její
dodávka je permanentní služba.
Existuje nabídka a poptávka, to je
pravda, leč nabídka je pod kontrolou
výrobních společností. Nedostatkem
energií můžete i vydírat. Dodávka
energií je dnes nezbytnost, podmínka
řádného fungování společnosti.
Ten, kdo dodávky ovládá, má nekonečnou
a nekontrolovatelnou moc.
To je v rozporu s definicí trhu.
Označení za zboží nesedí ani
u rozvodu elektřiny a její distribuce.
K odběrateli vede jediné vedení
ze sítě, jež je společná výrobcům
a odběratelům. Pokud by elektřina
byla jen zbožím, jako rohlík, pak by
výrobce musel nést odpovědnost za
její dodávky a kvalitu. V ČR nese
odpovědnost za dodávky k zákazníkům
ČEPS a nikoliv ČEZ, jak se
mylně domnívá veřejnost. Když se
blíží krize, v dispečinku ČEPS mají
zpocená čela při pohledu na ceny
volné elektřiny na trzích kolem nás,
kde musí nakoupit, aby jim nespadla
síť, zatímco ČEZ prodává v tu
samou minutu elektřinu zákazníkům
v zahraničí.
Samozřejmě přes síť ČEPS.
Nebezpečí blackoutu se a.s.
ČEZ netýká. Není ze zákona
povinna...její povinností je
vytvářet zisk. Ceny elektřiny
ovlivňuje, mezi mnoha jinými
faktory i to, jak jsou nastaveny
ceny výkupní a jaké zdroje
ekonomičtí ministři upřednostňují.
Tedy příliš mnoho
faktorů na to, než abychom
hovořili o neviditelných rukou
trhu. Tvorba zisku dokonce
dokáže přebít i fyzikální zákony,
když se někomu zachce. A
jak snadné je zesměšnit úspory
energie! Nač omezovat dobře
běžící stroj na peníze?
Evropa dnes už ví, že se
l i b e r a l i z a c e a p r i v a t i z a -
ce elektroenergetiky nepovedla.
Hovoří se o zajištění
spolehlivosti dodávek takto
pojatého trhu. Nikdo si neví
rady s gigaspolečnostmi, které
de facto určují ceny svojí
obchodní a strategickou politikou.
Před 10 lety slibovaly
dramatické snížení ceny, my
Češi na to máme pořekadlo
o pěkném zpívání pro ptáčka,
dnes předem oznamují, že
ceny půjdou výš a výš. Nezadržitelně.
Chcete přece svítit
a vyrábět, ne? Ekonomické
záměry v energetice nejsou
konzistentní, kolísají jako tlak
před bouřkou. Kdo za ně nese
odpovědnost? Víte to?
Naše země je rozdělena
mezi dva hlavní výrobce a
distributory díky privatizaci,
jež vstoupila do dějin ekonomické
literatury coby blamáž.
ČEZ měl být nejdříve
rozdělen mezi DIKy v kupónové
privatizaci, poté prodán
po kusech, dnes jsou ty kusy
spojeny v celek, ten expanduje
a stal se dojnou krávou pro
stát. Obrovskou krávou. Podíly
energetiky přidělené obcím
a městům v „kupónovce“ se
dostaly do rukou zahraničních
investorů a dnes vidíme
o kolik jsme tímto lehkomyslným
obchodem přišli.
Postup českých politiků byl
bezkoncepční (kam se poděla
konzistentnost názorů zakladatele
českého kapitalismu),
zahraniční konkurence byla
výborně připravena. Zcela
paradoxně se tímto kšeftem
naplnil úkol liberalizace.
S plynem se to ale dvakrát
nepovedlo. Dokonce tu máme
monopol podpořený státem.
Strategický debakl se přesunul
i na zdroje. V lítém boji
o trhy společnosti neinvestovaly
do nových zařízení. JE
Temelín jako prestižní stavba
zastínila vše. Za její cenu by
se nemusely stydět ani stavitelé
českých dálnic. Tím, že se
zastavil vývoj zdrojů, chřadly
i podniky vyrábějící energetická
zařízení. Zastavil se
vývoj materiálů, dnes základní
podmínky v zařízeních nadkritických
teplot, inženýrské
společnosti byly rozpuštěny.
Zbytek byl prodán, takže na
vlně současné vysoké poptávky
po klasické i jaderné energetice
se povezou už zahraniční
majitelé. Na trhu je
najednou těsno, je nedostatek
dodavatelů, vše se zdražuje.
Až po koncového zákazníka.
Ten to zaplatí, i když sliby
byly opačné.
Ano, v tomto ohledu je elektřina
zboží. Na chyby doplácí
zásadně jen zákazník. Je ekonomie
exaktní věda a ekonomové
empiricky uvažující lidé
vycházející z přírodních zákonů?
Zamilujme si krédo: ropa
možná zdraží, nebo taky ne.
Elektřina určitě. Naučí nás to
žít ve vlčí smečce.