Už šest turistických osádek odstartovalo od 20. července 2021 v kabině rakety New Shepard společnosti Blue Origin k desetiminutovému výletu na okraj kosmického prostoru. V prehistorii kosmonautiky se takovému letu astronautů v kabinách Mercury říkalo „žabí skok“ a piloti Alan Shepard a Virgil Grissom byli v roce 1961 oslavováni jako hrdinové.
Takzvaný žabí skok si díky majiteli Amazonu Jeffu Bezosovi a jeho společnosti Blue Origin při třetím letu 11. prosince 2021 v raketě pojmenované po svém otci vyzkoušela sedmdesátiletá dcera prvního amerického astronauta Alana Sheparda — Laura Shepardová Churchleyová. Její otec by zřejmě udiveně kroutil hlavou nad takovým „turismem“, ale jistě by jí to přál. Od doby, kdy v květnu 1961 Al Shepard následoval Jurije Gagarina, byť jen „na okraj vesmíru“, se mnohé změnilo. Dnes ten, kdo na to má, si může do vesmíru nejen odskočit, ale může se podívat i na Mezinárodní kosmickou stanici, ať už v Sojuzu, nebo Muskově Dragonu. A jsou i tací, co už si zaplatili i cestu kolem Měsíce.
První vyhrání z kapsy vyhání
V suborbitální turistice bezesporu vede Bezos se svou mnohonásobně použitelnou raketou New Shepard. V tomto případě měl totiž jeho konkurent Richard Branson, další miliardář okouzlený vesmírem a majitel Virgin Galactic, smůlu. V pomyslném závodě o dosažení „hranice vesmíru“ letem na svém kosmoplánu SpaceShipTwo VSS Unity 11. července 2021 sice Bezose o pár dní předhonil a spolu s členy managementu si užil svých 10 minut beztížného stavu, ovšem za cenu značného rizika. Jeho letoun totiž nedodržel parametry vypočtené dráhy a při případném přerušení letu, které signalizace přístrojů doporučovala, hrozilo havarijní přistání. Piloti tedy nakonec Unity na spornou hranici kosmu ve výši 85 km dotáhli (celosvětově je však uznávána tzv. Karmánova linie, tj. 100 km), ale incident zkoumal americký úřad pro dohled nad letovým provozem (FAA) a dočasně společnosti Virgin Galactic zakázal další lety. Byť se tehdy Branson tvářil, že vše dopadlo na jedničku, dodnes se neodvážil do svého Space- ShipTwo turisty posadit a oba prvky jeho soulodí, mateřský letoun-nosič VMS Eve i kosmoplán Unity, procházejí nutnými konstrukčními úpravami, aby se podstatně zvýšila bezpečnost letů. A problémy se evidentně zatím nedaří plně odstranit. Loni v srpnu Bransonova Virgin Galactic oznámila, že zejména v souvislosti s úpravami nosiče Eve, který by měl perspektivně startovat s kosmoplánem 2× měsíčně, posouvá zahájení turistických letů na 2. čtvrtletí 2023. Je ale otázkou, zda budou termíny kvůli modernizaci Space- ShipTwo a rozsáhlé rekonstrukci nosiče WhiteKnightTwo VMS Eve dodrženy. Společnost si nemůže dovolit riskovat další nehodu. Jeden stroj — kosmoplán Enterprise — už ztratila při havárii 31. října 2014. Rozpadl se při návratu nad Mojavskou pouští. Nehodu tehdy nepřežil jeden z pilotů, Michael Alsbury, zatímco šéfpilot Peter Siebold naštěstí bezpečně přistál s pomocí padáku. Už tato nehoda znamenala výrazné opoždění Bransonových plánů. Ty z roku 2008 totiž počítaly s tím, že zkušební lety začnou v roce 2009 a komerční lety měly být původně odstartovány v roce 2011! Skutečnost je taková, že zpoždění narůstají a ani rok 2022 nepřinesl zásadní změnu. Na objednaný komerční let tak čekají už třetím rokem tři příslušníci italského letectva, kteří měli studovat účinky přechodu z běžné pozemské gravitace do mikrogravitace na člověka a životní prostředí. Plukovník italského letectva Walter Villadei, lékař a podplukovník Angelo Landolfi a vědecký pracovník italské Národní rady pro výzkum Pantaleone Carlucci měli v doprovodu hlavní instruktorky astronautů Virgin Galactic Beth Mosesové vzlétnout už při startu Unity 23 v říjnu 2021 (mimochodem, Beth už absolvovala lety dva). Tak snad v létě? Ještě horší je to s plány na pravidelné turistické lety této společnosti ve druhém, modernějším stroji Imagine. Zájemců je dost, byť letenka podražila na 450 tisíc dolarů. Loni v únoru společnost znovu otevřela pořadník pro zájemce, přestože už v listopadu 2021 měla nahlášeno asi 700 klientů, včetně šéfa SpaceX Elona Muska. Bohužel však kosmoplán VSS Imagine nebude připraven ke komerčnímu provozu před koncem tohoto roku, protože společnost je velmi zaměstnána uschopněním Unity k dalším letům. Michael Colglazier, generální ředitel Virgin Galactic, vyloučil, že by Imagine byl připraven k provozu letos. Přitom je tento stroj ve střednědobém horizontu důležitý pro generování příjmů, neboť je schopný přepravit šest lidí, dvoučlennou posádku nepočítaje, a má startovat 2× měsíčně. Může tak dopravit na okraj kosmu 3× více lidí než Unity. Nejvýznamnější změna se ukrývá ve struktuře letounu. Inženýři vzali za základ SpaceShipTwo a upravili konstrukci tak, aby byla „efektivnější a elegantnější“, což snižuje hmotnost letounu a zajišťuje přechod na modulární montáž SpaceShip III usnadňující kontrolu a údržbu. Colglazier navíc potvrdil, že konstruktéři prozatím odložili práce na dalším kosmoplánu téhož typu jménem Inspire. V současnosti totiž soustředí více zdrojů na konstrukci kosmických letounů třídy Delta a mateřských nosičů nové generace, které chce uvést do provozu v roce 2025.
Blue Origin — přímo do vesmíru
Jeff Bezos je tedy na tom lépe. Šest úspěšných startů (zatím poslední: NS-22 ze 4. srpna 2022) jeho vícenásobně použitelného nosiče New Shepard s výletníky mu je ke cti. Lze říci, že zvolil zdánlivě jednodušší cestu vývojem vícenásobně použitelné rakety a pasažérské kabiny. Nepotřeboval vyvíjet dva technologicky náročné letouny z kompozitních materiálů, neplatí řadu leteckých odborníků a zkušebních pilotů. Nechal vyvinout poměrně jednoduchý návratový nosič s kyslíko-vodíkovým motorem BE-3, který je mimochodem předchůdcem mnohem silnějšího BE-4 (kyslík + LNG), určeného nejen pro Bezosovu superraketu New Glenn, ale i pro nosič Vulcan sdružení United Launch Alliance. Ovšem i na Bezose došlo. Další let (označovaný NS-23) sice odstartoval z texaské základny Van Horn v pořádku, ale dvoukomorový motor nosiče BE-3 selhal v momentě dosažení Max-Q (momentu nejvyššího aerodynamického tlaku) asi minutu a 4 s po startu ve výšce přibližně 8 km. Nejprve se objevily žluté plameny a vzápětí mnohem jasnější plameny signalizovaly selhání celého motoru. To znemožnilo řízené přistání a trup fatálně poškozené jednostupňové rakety se zřítil zpět na zem poblíže místa startu, kde se rozbil. Bezos tak přišel o jeden ze dvou opakovaně využitelných nosičů. Sama kosmická kabina označovaná jako RSS H. G. Wells (určená především pro bezpilotní starty), byla naštěstí osazena pouze 36 experimenty NASA programu Flight Opportunities a vědeckých institucí a záchranný únikový systém reagoval včas. Setrvačností kabina dosáhla výšky 11 km a následně se úspěšně snesla na padácích. Mimochodem, havarovaný motor BE-3 byl použit už počtvrté mimo testování a byl spárován především s nosičem New Shepard Booster 3. Poprvé tato sestava vzlétla v prosinci 2017 a naposledy v srpnu 2021. Celkem ji prověřilo až 8 misí bez posádky, včetně testu přerušení letu ve velké výšce. Jak se ukázalo, záchranný systém postavený na motoru CCE-SRM od společnosti Aerojet Rocketdyne fungoval přesně podle předpokladů, takže se v zásadě nepoškodilo ani zařízení pro experimenty, umístněné v kabině. Stejná sestava rakety a poměrně luxusní přetlakové kabiny pro šest pasažérů je ovšem používána i při komerčních letech společnosti Blue Origin s pasažéry toužícími nahlédnout do kosmu. A to je problém. Na posledních pět pilotovaných startů New Shepardu byla sice nasazena kabina RSS First Step, která má na kontě 8 úspěšných letů včetně prvního a posledního pilotovaného, nicméně americká Federální letecká správa FAA, tedy agentura, která dohlíží na bezpečnost při komerčních kosmických letech, uzemnila nosiče New Shepard do doby, než bude ukončeno vyšetřování nehody a zjištěno, „zda nějaký systém, proces nebo postup související s nehodou neovlivnil tzv. obecnou bezpečnost“. Jde sice o standardní postup, ale není pochyb o tom, že to zbrzdí další starty New Shepardu s pasažéry do doby, než bude jasné, co se pokazilo a jak tomu lze v budoucnu zabránit. Audrey Powersová, viceprezidentka společnosti pro letové operace, sice už v listopadu na tiskové konferenci ve Washingtonu prohlásila, že věří v ukončení vyšetřování zářijového selhání startu bez posádky už v tomto měsíci a že další pasažéry opět vypustí New Shepardem počátkem roku 2023, ale přesnějšího termínu jsme se nedočkali. Zatím tedy není zcela jasné, kdy budou suborbitální lety obnoveny. A zřejmě bude potřeba vyzkoušet nový nosič New Shepard, protože ten zbývající má celkem dost nalétáno...
Odvážným štěstí přeje (zatím)
Richard Branson a jeho Virgin Galactic dnes požadují 450 tisíc dolarů za sedadlo ve svém kosmoplánu. Jeff Bezos zatím částky, za které nabízí let svou raketou, v podstatě tají. Ovšem jsou i tací, co jsou ochotni vysázet miliony a miliony dolarů, aby se nejen podívali na 10 minut nad Karmánovu hranici, ale chtějí si v kosmu také pár dní pobýt. Třeba na Mezinárodní kosmické stanici. Nebo v kosmické lodi trhat rekordy při dosažení největší vzdálenosti od matičky Země či riskovat oblet Měsíce. Některým lidem pak vesmír zachutnal natolik, že se do něj vracejí. Jako příklad může posloužit už historicky první kosmický turista, americký podnikatel Dennis Tito, který startoval už před 20 lety. Tehdy, 28. dubna 2001 doletěl na Mezinárodní kosmickou stanici v ruském Sojuzu TM-32 spolu s Rusy Talgatem Musabajevem a Jurijem Baturinem jako člen l. návštěvní expedice ISS. Za 128 obletů kolem matičky Země během necelých osmi dnů zaplatil 20 milionů dolarů. Pikantní v případě Tita je, že se chce po dvaceti letech nehledě na věk (je mu už 82 let) do vesmíru vrátit. Nechce si přitom pouze zopakovat oblet Země, tentokrát chce zamířit k Měsíci. Do Muskovy ocelové Starship plánuje vzít manželku Aiko a hledá se i dalších až deset výletníků. SpaceX aktivně pracuje na prodeji dalších sedadel. Aiko (57) řekla novinářům, že ji k lunární expedici nemusel manžel přemlouvat. Oba jsou piloti a chápou rizika. Sdílejí však také Muskovu vizi lidské expanze do vesmíru a věří, že manželský pár, který společně letí k Měsíci, bude inspirovat ostatní, aby udělali totéž. „Jsme v důchodu a teď je čas sklízet odměny za všechnu tvrdou práci,“ prohlásil Tito, který prodal svou investiční společnost Wilshire Associates už před dvěma lety. A poznamenal, že smlouva se společností SpaceX, podepsaná už v srpnu 2021, zahrnuje opci na let k Měsíci do pěti let. Uvědomuje si, že Starship, která ještě ani nevzlétla (poprvé se snad odlepí z Boca Chica v Texasu koncem února či v březnu), ještě čeká hodně testování a zkoušek. Před jeho „výletem“ jsou už navíc zabukovány jiné dva oblety kolem Měsíce. Manželé tak mohou klidně čekat oněch pět let. Titovi by v té době bylo 87 let, ale hodlá odstoupit jen v případě, že by se jeho zdraví zhoršilo. „Kdybych zůstal v dobrém zdravotním stavu, počkal bych i deset let,“ řekl. Rád by totiž trumfl Johna Glenna, prvního Američana, který oblétl Zemi, a hlavně dosud nejstaršího člověka ve vesmíru. Ten si v roce 1998 ještě v 77 letech odskočil na devět dní do kosmu v raketoplánu Discovery. Tito o něm s úsměvem říká: „Bylo mu teprve 77 let. Byl to ještě mladík. Mohl bych ho o deset let překonat...“ Očekává, že rozbije předsudky o věkovém omezení pro astronauty.
Od Inspirace k Polárce
Superraketa Starship ještě ani jednou neodstartovala na oběžnou dráhu, a přesto už SpaceX plánuje minimálně tři mise s lidskou posádkou. Faktem ale zůstává, že to byl právě Elon Musk se společností SpaceX, kdo prolomil další hranice pilotovaných letů do kosmického prostoru. Na oběžnou dráhu kolem Země vyslal ve své automatizované lodi Crew Dragon „Resilience“ hned čtyři civilisty bez doprovodu profesionálního astronauta. Misi pojmenovali Inspiration4. Pod tímto názvem totiž 16. září 2021 odstartovala první posádka amatérů, byť pod velením Jareda Isaacmana, ostříleného pilota milujícího české Albatrosy a Alky. Zahájili tak éru kosmonautiky, kdy se do vesmíru vydávají platící zákazníci bez záštity vládní organizace typu NASA, ESA či Roskosmos. Do skutečného kosmického prostoru, na oběžnou dráhu Země. A perspektivně ještě dál. Tato mise de facto otevřela vesmír dokořán běžným lidem, byť ne zrovna chudým. Isaacman za necelé tři dny kosmického letu (bez návštěvy ISS) zaplatil nějakých 50 milionů dolarů. Ale aby to nebyl jenom výlet pro zábavu, vytyčil si za cíl vybrat v soutěži o palubní lístek do Crew Dragonu 200 milionů USD pro nemocnici St. Jude Children’s Hospital v Memphisu, která se zaměřuje na výzkum a léčbu rakoviny u dětí. Z toho důvodu jedno ze čtyř křesel připadlo zaměstnanci ústavu, 29leté zdravotní sestře Hayley Arceneauxové, která v dětství prodělala rakovinu. Stala se nejmladším americkým občanem ve vesmíru a první osobou, která startovala do kosmu s protézou, umělou levou stehenní kostí. O tu vlastní přišla v deseti letech kvůli nemoci. A vyléčili ji právě v St. Jude. „Pokud se mise vydaří, zdemokratizuje kosmický prostor takovým způsobem, který nebyl nikdy předtím představitelný,“ napsal tehdy renomovaný časopis Time. Podařilo se. „Inspiration4 je realizací mého celoživotního snu, ale také krokem do budoucnosti, ve které se každý může vydat na cestu a prozkoumat hvězdy,“ prohlásil po přistání Jared Isaacman. Jistě, zní to trochu nadneseně, ale tento miliardář, letecký akrobat (viz skupinu Black Diamond Jet Team, létající mj. na L-39 Albatros), zakladatel letecké společnosti Draken International, vlastnící největší sbírku vojenských letadel na světě včetně 23 českých lehkých bitevníků L-159A Alca, sdílí rovněž Muskovy ideje o osidlování sluneční soustavy pozemšťany. A hodlá vesmír ještě několikrát navštívit. Mise Inspiration4 z roku 2021 byla nakonec velmi inspirativní. Alespoň pro Isaacmana a Muska. Už loni 14. února totiž ohlásil své další plány v rámci programu Polaris (Polárka), který počítá až se třemi lety zabukovanými (samozřejmě) u SpaceX. Hned první výprava pojmenovaná Polaris Dawn má ambiciózní cíl: nejvyšší oběžnou dráhu, jaké kdy dosáhla pilotovaná kosmická loď na oběžné dráze okolo Země (nepočítáme-li lodě Apollo mířící k Měsíci). Dosavadní rekord totiž drží posádka Gemini 11 Pete Conrad a Dick Gordon z roku 1966. Podle údajů NASA se dostali do výšky 1 372 km. Polaris Dawn by tedy měla zamířit výše s tím, že se „využije maximální výkonnosti Falconu 9 a lodi Crew Dragon“. Zvolená oběžná dráha by měla posádce mise Polaris Dawn nejen zajistit skvělý výhled na Zemi, ale především umožnit provádět výzkum v oblastech vnitřního van Allenova pásu, který se v závislosti na sluneční aktivitě rozprostírá ve výškách mezi 600 až 12 000 km. Nepůjde jen o pouhé furiantství, ale o rozumný risk. Z hlediska lidského zdraví jde o oblast, která je pro kosmonauty poměrně nebezpečná. Právě zde jsou totiž magnetickým polem Země zachytávány energetické částice slunečního větru a vysokoenergetické protony a částice alfa schopné způsobovat mutace v lidské DNA. Isaacmanova mise tak nebude jen pokusem zapsat se do dějin kosmonautiky, ale měla by posloužit k lepšímu pochopení účinků radiace kosmického záření na kosmické lety a lidské zdraví. „Míříme dál do vesmíru, dál, než kam se lidé vydali od chvíle, kdy jsme naposledy kráčeli na Měsíci,“ prohlásil Isaacman troufale v rozhovoru pro televizi NBC News, když mise programu Polaris ohlásil. A prozradil také, že celý program bude zaměřen na demonstraci nových technologií a možností, které nabízejí lety do hlubšího vesmíru, průzkum Měsíce, Marsu i vzdálenějších objektů. Isaacman ale zdůraznil, že mise Polaris nebudou podporovat pouze kosmický výzkum, ale podobně jako v případě Inspiration4 také podpoří dětskou nemocnici St. Jude. Jde o zcela nový typ komerčních kosmických misí bez účasti profesionálních astronautů. To s sebou přináší jistá rizika. Ovšem Isaacman na to jde chytře. Jmenoval do posádky hned tři lidi ze SpaceX: Scotta Poteeta, bývalého zkušebního pilota USAF, který za SpaceX řídil misi Inspiration4, a dvě dámy, Sarah Gillisovou a Annu Menonovou. Gillisová šéfuje programu výcviku astronautů společnosti SpaceX a Menonová je zkušenou letovou ředitelkou misí Crew Dragon. Jejího manžela Anila nedávno zařadila NASA mezi kandidáty na astronauta. Vypadá to ale, že Anna bude v kosmu o dost dříve. První mise tohoto ambiciózního programu Polaris Dawn se měla odehrát už v prosinci loňského roku, ale ukázalo se, že příprava na let bude poněkud složitější. Zdá se, že nejbližší termín startu je 1. březen, i když i ten by mohl být znovu odložen. Nejen pro složitost přípravy letu samotného či biomedicínských experimentů, které posádka plánuje provést během pěti dní, ale částečně i kvůli problémům, které jsou mimo její kontrolu. Jde nejen o dosažení nejvyšší oběžné dráhy. Dva z členů posádky vystoupí připoutáni k lodi kabelem do volného vesmíru, i když pro jistotu na orbitě nižší, kolem 700—500 km. Na to se Jared jistě těší. A tak společně se SpaceX vyvíjí „vycházkové“ skafandry, odvozené od dosavadních bílých obleků designérů Muskovy společnosti (mimochodem, nabízí jejich variantu i NASA pro program Artemis). Ovšem Crew Dragon nemá přechodovou komoru. Posádka proto bude muset vypustit vzduch a vylézt průlezem v místě spojovacího uzlu, což ale znamená, že se celá kabina včetně členů posádky dekomprimuje do kosmického vakua. Proto posádka Polaris Dawn od 18. do 20. prosince prošla výcvikem zaměřeným na dekompresní nemoc (DCS) v Johnsonově středisku NASA v Houstonu v komoře, používané k podobným testům astronautů před pobyty na první americké družicové stanici Skylab počátkem 70. let. Během EVA (extravehicular activity — aktivity mimo kosmickou loď) budou totiž členové posádky vystaveni poklesu a proměnám okolního tlaku. Posádka, podobně jako např. potápěči, na to musí být připravena, aby věděla, co je čeká. Všichni čtyři simulovali očekávané tlakové a kyslíkové profily mise, aby zjistili, jak pravděpodobné je, že se příznaky dekomprese (DCS), pokud vůbec, objeví. Kvůli případným příznakům sledoval posádku během testu tým zdravotnických pracovníků připravených zasáhnout a v případě potřeby poskytnout okamžitou lékařskou péči. Studie mj. pomůže SpaceX vyvinout nový dekompresní model pro EVA z lodě Dragon. Součástí experimentů posádky proto bude i použití ultrazvuku při monitorování, detekci a kvantifikaci vzduchové embolie při dekompresi. Mimochodem, půjde o první výstup do volného prostoru v historii kosmonautiky, který uskuteční platící člen posádky. Až do této mise je vždy prováděli jen profesionální astronauti. Čtveřici však čeká mnohem důkladnější příprava trvající osm až devět měsíců (na misi Inspiration4 z roku 2021 trvala jen měsíců šest).
Na Kennedyho kosmodromu je poměrně těsno
Složitost připravovaného letu kromě rizika spojeného s výcvikem není jediným faktorem možného dalšího odkladu mise. „Datum startu by mohlo být přímo ovlivněno i misemi na ISS, které s sebou rovněž přinášejí určitou nejistotu,“ řekla mj. mluvčí Polaris Sarah Groverová. Polaris Dawn sice na ISS neletí, avšak míří tam ostatní posádky a nákladní mise SpaceX, které budou startovat ze stejné rampy Kennedyho kosmodromu 39A. „Existuje také nejistota ze strany Falconu, protože některé potenciální starty Falconu Heavy mají vládní priority,“ řekla Groverová. Jedná se pravděpodobně o mise USSF-67 a USSF-52 pro Americké kosmické síly, které jsou v současné době po dlouhých odkladech naplánovány na začátek roku 2023. Na Cape Canaveral tak začíná být „těsno“. V rámci pilotovaných letů má jen SpaceX letos dopravit na Mezinárodní stanici dvě řádné expedice NASA: Dragon Crew-6 v únoru, Dragon Crew-7 ve třetím kvartále 2023. V pořadníku jsou i dva komerční lety společnosti Axiom Space, přičemž misi Ax-2 s plánovaným startem v květnu velí ostřílená astronautka Peggy Whitsonová. Další mise Ax-3 je plánována už na říjen. A to nepočítáme tři Dragony se zásobami pro ISS, avizované vojenské a vědecké starty či konkurenční Starliner od Boeingu... A SpaceX chce konečně dostat na přelomu února a března na oběžnou dráhu svou superraketu Starship. I to je ovšem důležité pro turistické, tedy komerční kosmické lety. Jen program Polaris počítá s dalšími dvěma starty. Isaacman loni z jara, když ohlašoval Polárku, neměl konkrétní představu o náplni mise Polaris 2. Nyní je už jasno: hodlá v Crew Dragon doletět až k Hubbleovu vesmírnému dalekohledu, aby jej znovu upgradoval, nebo opravil, podle toho, jaký výsledek přinese studie, kterou NASA provádí od září loňského roku se SpaceX. A do třetice všeho dobrého (či bláznivého): třetí mise má být prvním pilotovaným letem lodi Starship společnosti SpaceX. Kolem Měsíce. S tímto nápadem, jak je známo, nepřišel Jared Isaacman sám a ani první. V roce 2018 přišel japonský podnikatel Júsaku Maezawa ve spolupráci se SpaceX s projektem dearMoon. Původně mělo jít o oblet v Crew Dragon, nyní přesedlal též na Starship. A v posádce bude mít svého zástupce i Česká republika. Vybrán byl liberecký rodák Yemi Akinyemi Dele známý jako Yemi A. D., český choreograf, režisér, herec, výtvarný umělec, performer. Zdá se ale, že prvním „turistou“, který se podívá na měsíční povrch zblízka, přeci jen bude Jared Isaacman. Možná už za pouhé dva roky. Ale o tom a českých astronautech ještě příště. /Stanislav Kužel/