Potřeba přemísťovat těžká, mnoho set tunová břemena je v oblasti průmyslu stavebnictví a při řešení havarijních situací častou realitou. Tyto záležitosti se obecně řeší pomocí jeřábů, kolových dopravních prostředků, válečkových podvozků a podobně. Podívejme se však na technologie, které v našich podmínkách nejsou obecně známé, ačkoli vznikly již v období po druhé světové válce. Jedná se o tzv. vzduchové polštáře, které pro lepší představu lze přirovnat ke vznášedlům. Oba systémy využívají efektu klouzání po vrstvě proudícího vzduchu. V našem případě jsou vzduchové polštáře tvořeny pevnou deskou, která je oporou pružné kruhové membrány. Pokud zasuneme minimálně tři vzduchové polštáře pod břemeno a přivedeme do jejích vnitřních prostor hadicemi tlakový vzduch od kompresoru, dojde k nafouknutí jejich vnitřního prostoru, a tím i k přizvednutí celého břemena. Zvyšováním tlaku přiváděného vzduchu dojde k unikání vzduchu mezi polštářem a podlahou. Tento tlakový vzduch vytvoří přibližně 0,1 mm tenký film, po kterém břemeno klouže s minimálním třením cca 0,001násobku hmotnosti. Podlaha musí splňovat určité podmínky, tedy nepropustnost a minimální drsnost. Kvalitu povrchu podlahy lze po účely transportu vylepšit tabulemi tenkého plechu, plastu a podobně. Vzduch, který pod tlakem jeden až čtyři bary opouští polštář, ztrácí okamžitě svoji energii a nedochází tak ke zvíření prachu. Podle velikosti a počtu použitých polštářů se nosnost transportních sad pohybuje cca v rozmezí od 100 kg do 240 tun a více. (Na obr. je sada s nosností do 24 t.) Proti klasickým válečkovým podvozkům mají vzduchové polštáře mnoho výhod: extrémně nízké tření – jeden člověk pohne s břemenem o hmotnostech do minimálně 5 tun jednoduchý všesměrný pohyb s břemenem včetně otáčení kolem jeho osy jednoduché proškolení obsluhy nedochází ke kontaktu s podlahou a nezanechává tak na ní žádné stopy zařízení používající vzduchové polštáře nespadají do vyhrazených zdraví ohrožujících zařízení dle příslušných norem. Vzduchové polštáře nacházejí použití v průmyslu, a to nejčastěji v mezioperační dopravě, zavážení lisovacích forem, při manipulaci se svitky plechu nebo jiného materiálu. Časté použití je při stěhování strojů nebo jen změně jejich dispozice. Úspěšně se dá manipulovat se vstřikolisy v celku nebo pevně spojenou technologií. Petr Tkačev www.drasar.cz
