Trajekty jsou stále v módě

Přívoz je tu od nepaměti. Ten geniální vynález znali už v bájném dávnověku, kdy se duše přepravovaly z říše živých do světa mrtvých. Ovšem první byl asi pračlověk, který se na nějaké kládě dostal z jednoho břehu na druhý. Pak dal klády k sobě a měl z nich vor. Potom si ke stejnému účelu vyrobil plochou loďku. Vesla nahradilo bidlo, potom kladka a nakonec motor. Před téměř 150 lety, s rozvojem železnic, se na lodě natáhly koleje, takže mohly přepravovat celé vlaky. Později k nim přibyla auta a jiné dopravní prostředky. A v moderní době také turisté. Z Rostocku do Tr elleborgu „Řidiči pozor! Při výjezdu z lodi se každý řidič musí podrobit dechové zkoušce. V případě, že se zjistí, že má v krvi alkohol, přístroj sám spustí sirénu a přivolá policii. V případě, že nic nezjistí, závora se zvedne a auto může vyjet na břeh.“ Takové upozornění v několika jazycích visí vedle recepce na trajektu Mecklenburg-Vorpommern, který patří společnosti Scandlines. Není divu. Mělo své opodstatnění v době, kdy existovaly v bezcelních zónách na lodích freeshopy s lákadlem levného alkoholu. I když jsou alkohol a cigarety v lodní prodejně stále o něco levnější než na pevnině, opilce jsem na palubě, restauraci ani v chodbičkách mezi kabinami neviděl. Takže když jsme přistáli, žádná siréna nehoukala. Musím popravdě dodat, že se nekonala ani žádná dechová zkouška. Náš kolos má elegantní, fotogenický exteriér a také interiér působí elegantně. Osobní auta, autobusy nebo kamiony zajedou podle pokynů regulovčíků na vyhražené místo a posádky se výtahem dostanou do recepce. Podle kategorie lodního lístku dostanou klíče od kabiny, většinou dvoulůžkové, s vlastní sprchou a WC, nebo mohou odpočívat v klubovnách, v kině, v restauraci či na sluneční terase. A kdo má chuť, může dokonce otestovat lodní saunu. „Naše loď byla uvedena do provozu 14. prosince 1996,“ řekl mi kapitán Ingo Schütz. Dnes 55letý zkušený mořský vlk je kapitánem na tomto trajektu asi rok. Ale svou námořnickou kariéru začal už v 17 letech a měl možnost se plavit i na zaoceánských parnících. Nyní dal přednost už klidnější službě, aby si ho rodina více užila. Mezi Rostockem a Trelleborgem se trajekt plaví třikrát denně. Má dvě 40členné posádky, které se po týdnu kompletně střídají. Linka je dlouhá 170 km. Loď dosahuje nejvyšší rychlosti 41 km/h (nejmenší 33 km/h). Rostock opouštíme před 23. hodinou, ale protože plavbu využívají řidiči dálkových kamionů jako zákonem předepsané přestávky, chtějí se pořádně vyspat, pluje se schválně pomalu, takže se vylodíme v Trelleborgu po šesté ráno. Sám na kapitánském můstku Plavidlo postavili v loděnicích Schichau Seebeck v Bremerhavenu, ale v roce 2003 prošla velkou přestavbou v podniku Remontowa v Gdaňsku. „Modernizovala se především elektronika, byly nasazeny nové řídicí softwary i bezpečnostní zařízení. Značně se vylepšila i část pro cestující,“ vypráví dále kapitán. Vyjíždíme v noci a na kapitánském můstku je sám. Můstek je vlastně velká místnost s několika desítkami obrazovek a dalšími displeji. Na stínítku s mapou přístavu sledujeme, jak náš trajekt kopíruje předepsanou trasu. „Jsem tady sám, ale protože mám k dispozici nejmodernější techniku, tedy počítače, kamery a radary, není to problém. První důstojník má na starosti náklad. Ale během plavby se střídáme. Loď řídí elektronický lodivod.“ Proplouváme umělým kanálem, který v rostockém přístavu jako koridor vybagrovali asi před 100 lety. Je 14,5 m hluboký a 250 m široký. Dr uhý největší na světě Baltské moře je protkáno linkami trajektových lodí. Těch malých i velkých. Náš 8poschodový trajekt je druhý největší na světě, který může přepravovat i železniční vozy. Jeho délka činí 200 m, šířka necelých 30 m. Pohon obstarávají čtyři motory s výkonem 36 000 ks. Uveze 50 železničních vozů na 945 m kolejí na třetí palubě, 50 nákladních nebo 250 osobních aut na čtvrté palubě a 40 nákladních nebo 90 osobních vozů na páté palubě. Loď má kapacitu 600 cestujících, jimž může nabídnout 161 kabinu celkem s 420 lůžky. Trajekt Mecklenburg-Vorpommern patří německo-dánské společnosti Scandlines, která provozuje trajektovou přepravu i na dalších linkách, třeba mezi místy Helsing?r – Helsingborg (mezi Dánskem a Švédskem) nebo z jihodánského přístavu Gedser do Rostocku. Jen žádný strach Na kapitánském můstku si prohlížím také kormidlo tohoto kolosu, které však připomíná malý volant pouťového autíčka. „Ručně kormidlujeme málokdy, snad jen když je větší vítr,“ uzavírá své vyprávění kapitán. „Baltské moře je velmi mělké, průměrná hloubka se pohybuje kolem 20 m. Před švédskými břehy je moře sice trochu hlubší, ale žádné nebezpečí na této lince nehrozí. I kdyby došlo k málo pravděpodobné události a my se potopili, tak bychom si vlastně jen sedli na dno a hladina by nedosáhla horní paluby. Tragédie Estonie se odehrála z několika příčin a především ve východní části Baltu, kde je moře hlubší, kolem 50 m. Mezi Dánskem a Rostockem je moře mělké, a tedy bezpečné.“ Největší na Havaji Trajekty jsou v módě po celém světě. Loni začalo trajektové spojení dokonce mezi havajskými ostrovy. Konstrukce trajektu společnosti Hawaii Supperferry kladla na vývojáře, techniky i designéry loděnice Austal v Mobilu (americký stát Alabama) značné nároky. Výsledkem je 107 m dlouhý katamaran na převoz cestujících a aut, který překoná velké vlny mezi ostrovy za 3 h. Dosahuje totiž rychlosti 40 uzů, čili asi 72 km/ h. Lodní lístek přijde na 50 eur a za auto se zaplatí asi 60 eur. Autoexpress dostal jméno Alakai, což v havajštině znamená Mořská cesta, a může se pochlubit konstatováním, že je to největší hliníková loď, která kdy byla vyrobena v USA. Pojme na čtyřech palubách 866 cestujících a 282 aut nebo kombinaci 28 12metrových nákladních vozů a 65 aut. Druhý podobný trajekt bude nasazen v příštím roce. Loděnice Austal nyní vyrábí dva ještě větší trimarány jménem Littotal. Budou dlouhé 127 m a jsou určeny pro armádní účely. Karel Sedláček