Kam se přestěhoval křemík? Do Los Angeles Náš spolupracovník Karel Sedláček, autor reportážní knížky TOULKY s Karlem AMERIKOU, napsal pro letní vydání TT ze své nejnovější cesty po Kalifornii čtyřdílný seriál o některých technických a architektonických zajímavostech. Pojem Silicon Valley prý jako první použil Ralph Vaerst, úspěšný podnikatel ze střední Kalifornie. Poprvé jej však publikoval jeho kamarád Don Hoefler, který začal název používat jako titulek pro sérii svých článků v týdeníku Electronic News. První text s tímto označením vyšel 11. ledna 1971. Silicon, česky křemík (lat. Silicium), je polokovový prvek a slouží jako základní materiál k výrobě polovodičových součástek. Do titulku se dobře hodil a vystihoval vysokou koncentraci firem zaměřených na polovodiče, počítače a software. Hodí se i nám, i když víme, že do Humpolce se přestěhoval Hliník. Co potěšení srdce Silicon Valley není údolí v našem slova smyslu. Spíše jde o rovinu ohraničenou horskými hřebeny. Na západě je to pohoří Santa Cruz a na jihovýchodě Coast Range. Vlastně se tato oblast jižně od San Franciska jmenuje Santa Clara Valley. Je tady hodně sadů, a tak se jí také říká „Potěšení srdce“. Proslula však jako Silicon Valley. Soustřeďují se tady největší světové korporace, ale i malé začínající firmy. Oběma skupinám netěší srdce sadařství, ale technologické inovace, u jejichž zrodu vlastně stál křemík. Hlavním městem údolí označují publicisté milionové San José, které se obklopilo dvěma desítkami městeček, jež vzájemně prorůstají. Při projížďce vykukují na člověka tu z jedné, tu z druhé strany elegantní budovy společností nejzvučnějších jmen: Adobe, AMD, Apple, Cisco, Google, Hewlett-Packard, Oracle, Intel a mnohé další. Snad nejbohatším mužem v údolí není nikdo, kdo by vydělal peníze na křemíkových technologiích, ale letos osmdesátiletý John. A. Sobrato, realitní magnát. Jeho majetek se odhaduje na 8 miliard dolarů. Začal zde stavět v roce 1961 a první nemovitosti byly určeny pro společnost Lockheed na rozloze 1 300 m2 (tj. 14 000 čtverečních stop). „Nepochybně jsem byl na správném místě ve správný čas,“ uvedl v novinovém rozhovoru u příležitosti svého životního jubilea. „V šedesátých letech jsme zaplatili 1 až 2 dolary za čtvereční stopu na výhodném místě s infrastrukturou. Naše stavební náklady byly nižší než 10 dolarů na čtvereční stopu a měsíční nájemné se pohybovalo kolem 10 centů za měsíc. Dnes se stejný pozemek prodává za více než 100 dolarů za čtvereční stopu a stavební náklady dosahují 300 nebo více dolarů na čtvereční stopu. Nájemné činí 3 až 5 USD za čtvereční stopu.“ Mezi Sobratovými nájemci byly firmy zvučných jmen, než si třeba postavily vlastní budovy. Jedním z nich je Apple, jehož centrála Cupertino ve tvaru kosmické lodi UFO (jiným připomíná donut, čili koblihu s otvorem) zabírá 2,8 milionu čtverečních stop plochy. Tento kancelářský prstenec byl letos v létě oceněn na 4,17 miliardy dolarů. A podle kalifornských zákonů se z aktuální hodnoty stavby každoročně vypočítává daň z nemovitosti ve výši 1 %. Apple tedy zaplatí 40 milionů, ale to je jen zlomek jeho každoročních zisků. Každoroční zvyšování daně z nemovitosti, nájmů a dalších životních nákladů však vadí zdejším zaměstnancům velkých společností a také malým, začínajícím firmám. Proto hledají nové lokality. Silicon Beach Z údolí se křemíkové firmy a především start-upy přesouvají na pláže v Los Angeles, konkrétně v Santa Monice. Mezi přednosti patří blankytná obloha, krásné slunce a přátelské počasí. K tomu se přidávají nižší životní náklady než v Silicon Valley, výhodná blízkost několika univerzit čili dobrý přístup k technologickým talentům, ale i finančním ústavům, a tedy i k rizikovému kapitálu. Kdykoli to je potřeba, lze podniknout rychlý výlet do San Franciska nebo Silicon Valley. V posledních dvou letech bylo v Los Angeles zřízeno 17 nových investičních fondů, což zdvojnásobilo počet místních fondů v této oblasti. Už zde operuje řada technologických společností s hlavními výstupy pro firmy jako Oculus VR, BlackLine a Lynda.com. Když zkombinujeme tento vývoj s novými start-upy, jako jsou Snapchat, Bird, LegalZoom a ZipRecruiter, je zřejmé, že jižní Kalifornie obsahuje potenciál pro budování úspěšné globální společnosti napříč různými průmyslovými odvětvími. Přicházejí sem i start-upy z Evropy, takže se uvádí, že od roku 2015 zde vzniklo 46 právnických firem s 90 zaměstnanci. Podle agentury Madiakix má 177 mladých firem, jejichž hodnota je oceňována na 115 miliard dolarů, svou centrálu v Los Angeles, přesněji na Silicon Beach. Los Angeles platí už řadu let za atraktivní magnet, který přitahuje nejen mladé umělce toužící prosadit se v Hollywoodu, ale také mladé vědce a techniky, kteří se po univerzitním studiu uplatňují především v leteckém a kosmickém průmyslu. Na Martově poli V Pasadeně, na východě Los Angeles, sídlí vážené vědecko-výzkumné středisko JPL (Jet Propulsion Laboratory). Vyvíjejí se zde satelity a různé sondy pro NASA. Zařízení patří kalifornské technice, oficiálně California Institute of Technology, lidově zvané Caltech. Rozkládá se na ploše 72 hektarů. U vchodu nás přivítali nejen zástupci oddělení pro styk s veřejností, ale také tři srnky, které se volně, bez zábran, procházely areálem s řadou výstavných budov s laboratořemi a montážními halami a živily se květinovou výzdobou před budovou ředitelství. Zavítaly sem zřejmě z nedalekého lesnatého pohoří. Potom ovšem zmizely mezi borovicemi směrem k jídelně, takže možná tam na ně čekaly nějaké pamlsky. Jak bývá při podobných příležitostech zvykem, průvodce začal exkurzi v malém muzeu s atraktivními exponáty shrnujícími zdejší historii. JPL založil ve 30. letech minulého století Theodore von Kármán, profesor na Caltechu. Maďarský vědec, který působil v Německu, se sem uchýlil před pronásledováním nacisty kvůli svému židovskému původu. Nejprve se zde experimentovalo s raketovými motory a v roce 1958 přešly některé části laboratoře pod NASA. Dnes se zde motory už nevyvíjejí. Pozornost téměř 6 000 lidí je soustředěna kromě kosmického výzkumu také na projekty jak pro ministerstvo obrany, tak energetiky. Velikou atrakcí je zdejší zkušební písečná plocha za jednou starou přízemní garáží, pocházející snad ještě z 2. světové války, která se nazývá Mars Yard. Byl to zvláštní pocit procházet se po jakémsi skalnatém políčku a říkat si – jsem na Marsu. Pouštní písek a kameny naaranžované do zvlněné krajiny skutečně odpovídají situaci na této planetě. Náš průvodce s patřičným gestem otevřel plechová vrata a představil nám jeden z prototypů výzkumného vozítka, které by mohlo jezdit po povrchu Marsu a sbírat vzorky či provádět jiné výzkumy. Nyní zde zkoušejí v tzv. klinické praxi to, co konstruktéři vytvořili na počítačích – především zkoumají nejvýhodnější tvary kol a testují nejvhodnější materiály. Tady probíhají pozemní testy už 15 let v rámci výzkumného programu Mars Exploration Rover, který zahrnoval vyslání dvou sond na povrch Marsu v lednu 2004. Jádro mise tvořila dvě průzkumná vozítka – Spirit a jeho sesterské vozítko Opportunity. Měla asi 90 dnů pořizovat různá měření a vysílat tisíce snímků. Jejich mise však překonala všechna očekávání. První skončilo svou činnost až v roce 2012, druhé teprve letos v únoru. Následoval projekt Mars Science Laboratory (MSL, Marsovská vědecká laboratoř), jehož jádro tvořilo vozítko Curiosity. Sonda MSL je pětkrát těžší a obsahovala desetkrát více vědeckých přístrojů než předchozí vozítka Spirit nebo Opportunity. Sonda odstartovala pomocí nosné rakety Atlas v roce 2011 a její životnost se plánovala na necelé dva roky. Funguje dodnes a stále nás překvapuje. Koncem července se v jedné z montážních hal testovalo nové vozidlo pro další expedici na Mars. Zatím nemá jméno. Zkoušky byly zaměřeny na umístění několika navigačních a záznamových kamer, jež budou zabírat vzdálenosti od 1 do 40 m. Vychází z koncepce marsovské vědecké laboratoře Curiosity. Je dlouhé asi 3 m, široké 2,7 m a vysoké 2,2 m. Jeho hmotnost činí 1 050 kg a odpovídá tedy váze osobního vozu z pozemních silnic. Montážní práce se dostávají do finiše, protože startovací okno bude otevřeno od 17. července do 5. srpna příštího roku. Startovat se bude z Mysu Canaveral na Floridě a přistání na Marsu je naplánováno na 18. únor 2021. Předpokládá se, že mise potrvá jeden „marťanský“ rok, což je 687 pozemních dní. V nervovém centru V současné době je na oběžné dráze kolem Marsu šest funkčních sond a na povrchu planety jedno funkční vozítko Curiosity mise MSL a jedna stacionární funkční sonda InSight. Díky sondám se povedlo zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období a v principu porozumět jevům, k nimž na planetě dochází. Skoro denně přicházejí z Marsu na Zem mnohoslibné zprávy. Všem věnují vědci soustředěnou pozornost. To jsme ostatně sami viděli v řídicím centru s podmanivou atmosférou. Návštěva v potemnělém sále s lidmi u obrazovek a displejů počítačů představovala vlastně vrchol exkurze. Měli jsme vzácnou možnost sledovat komunikaci se současným nejváženějším představitelem marsovského „automobilismu“, s výzkumným vozítkem Curiosity. Získané poznatky jsou fascinující. Přinášejí informace o 2,5 miliardy let starých stopách po organických látkách. Nedokazují sice existenci života, ale zvýšila se tak možnost, že může být nějaký doklad o něm nalezen. Vědci objevili na Marsu také velké podzemní jezero v hloubce 1,5 km pod jižním pólem planety. Jeho plocha prý činí až 20 km2. Koncem července se vozítko nacházelo v oblasti, kde se mají vyskytovat jílovité horniny a v dávné minulosti mělo jít o místo s jezery a potoky. Po tom všem tu zbyly jen minerální depozity a mezi nimi NASA narazila na kus, který dostal pojmenování Strathdon. Nejnovější snímky ukazují vrstvy stlačeného sedimentu, které se postupně vlivem eroze už rozpadají. Curiosity si tak Strathdon prohlédlo z velké blízkosti a dalo dohromady velice podrobný snímek složený z několika fotografií. Závěr je zatím takový, že geologická minulost daného místa byla mnohem složitější a dynamičtější, než se dosud předpokládalo. Jde právě o zvlnění, která mohla být způsobena kombinací vlivu větru a tekoucí vody. Příští rover by se pak měl zaměřit na to, zda to vše znamená i prostředí podporující život. Kyslík na Marsu? V některých sci-fi filmech nenosí astronauti po celou dobu mise skafandry, protože využívají terraformingy neboli generátory kyslíku. To je fantastický nápad, ale jeho realizace je ve skutečném životě velmi obtížná. Ovšem v Pasadeně je všechno možné. Výzkumníci společnosti Caltech vyvinuli speciální reaktor, který dokáže přeměnit oxid uhličitý na molekulární kyslík. To by mohlo znamenat zásadní zlom při zkoumání postupů, jak vytvářet ve vesmíru kyslík. Laicky řečeno, oxid uhličitý je velmi stabilní molekula se silnými chemickými vazbami. Vědci nyní oznámili, že zjistili, jak s těmito vazbami „pracovat“, aby spojili oba atomy kyslíku dohromady, natolik blízko, aby donutili molekulu oxidu uhličitého spontánně se rozpadnout a uvolnili molekulární kyslík. To se jim podařilo. Výsledkem je neočekávaná, nepochopitelná odpověď molekuly: skutečná exotická reakce. Tento objev by mohl mít hluboké důsledky v řadě oblastí. Reakce poháněné kinetickou energií otevírají nové chemické reakce s malými molekulami. V astrofyzice by to mohlo pomoci vysvětlit původ stopového množství molekulárního kyslíku, který se nachází v horní atmosféře Marsu, stejně jako na rané Zemi před nástupem primitivních forem života. Ale možná nejvíce vzrušující aplikace zahrnuje potenciální vesmírné cestování na Mars. „Ačkoli jsme použili velký, složitý a těžký reaktor ke studiu a prokázání reakce, jsou možná i jiná jednodušší zařízení, která produkují více kyslíku, než uvádíme v současné studii,“ řekl novinářům prof. Konstantinos Giapis. „Navrhli jsme a požádali o patent na malý, lehký plazmový reaktor, který by fungoval v nízkotlaké atmosféře Marsu jako okysličovací zařízení pro astronauty.“ Tým vědců na California Institute of Technology se nyní zaměří na optimalizaci reaktoru, jinými slovy, chce vyvinout přenosný reaktor, který by na Marsu efektivně generoval dostatek kyslíku. To si vyžádá jistě hodně intuice, nápadů, zkoušení, ale i času a peněz. První start s lidskou posádkou je plánován na rok 2033. Karel Sedláček, Los Angeles
