Tomáš Hüner: rovný přístup ke všem zdrojům tepla a elektřiny

Technicky a technologicky zvládnutá velkovýroba, distribuce a prodej tepla je jedním ze strategických oborů života každé průmyslově rozvinuté země ve srovnatelných ekonomických a klimatických podmínkách. Jak hodnotí situaci oboru a jeho další vývoj náměstek ministra průmyslu a obchodu Ing. Tomáš Hüner: n Dokážeme u nás při výrobě tepla efektivně využívat dostupné kapacity? Anebo si nadále žijeme „nad poměry“ a dosud neumíme smysluplně hospodařit se vstupními zdroji i s finálním produktem? Jsme s to vysvětlit občanům nové technické a ekologické aspekty, které se promítají do tohoto procesu (a také do jejich peněženek) a získat je pro moderní a přitom ekologicky akceptovatelné způsoby vytápění? Česká republika patří mezi státy s nejvyspělejším teplárenstvím, co se týká jeho využití. Před 18 lety jsme patřili mezi země, které plýtvaly energiemi, a to nejen na straně výroby, ale především na straně jejich spotřeby. Po zavedení tržních principů a dostupných technologií se ve většině velkých teplárenských soustav situace výrazně zlepšila. Celkové zlepšení lze registrovat ve všech fázích: a to od výroby, kde došlo v 90. letech k výrazné ekologizaci (odprášení, odsíření, fluidní technologie apod.), přes distribuci (nové technologie dodávky tepla – teplovodní systémy, předizolované potrubí s maximálně 3procentní ztrátou energie), až po konečnou spotřebu tepla (domovní předávací stanice v jednotlivých vchodech, měření tepla a teplé užitkové vody a regulace topení). Samozřejmě: jako v každém odvětví, i zde jsou některé malé soustavy, které stále čekají na svůj čas pro zlepšení. Domníváme se, že dodavatelé tepla jsou občanům schopni vysvětlit principy dodávek s promítnutím ekologických aspektů, v mnoha případech bez vážnějšího zásahu do jejich peněženek. Pokud je to moderní, ekologické a cenově přijatelné řešení, občané nebudou ve většině proti. n Řadu let jsme disponovali rozvinutou metalurgickou a strojírenskou bází pro výrobu špičkové teplárenské techniky, zkušenými manažery, nepřehlédnutelným know-how i některými pozoruhodnými oborovými výzkumnými a konstruktérskými pracovišti. V poslední době jakoby teplárenský obor ztrácel na vývojové i výrobní dynamice. Jakoby české firmy a čeští zákazníci více důvěřovali importu a spoléhali na externí zdroje a řešení. Existuje šance pro návrat na dynamickou tuzemskou trajektorii? Pokud ano, co pro to udělá Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR? Je naprosto nevyvratitelné, že jsme patřili a snad i patříme k zemím, kde strojírenská výroba zaměřená na energetiku má stále svůj význam. Nelze nevzpomenout kupř. výrobu turbín v Plzni, Brně a Velké Bíteši, výrobu kotlů v Praze, Brně atd. Ve světě, kde převládá globalizace nad národními zájmy, však nelze jinak než se přizpůsobit a tím neztratit knowhow, které zde několik generací vytvářeli naši předkové. Nelze říci, že zatím nemáme špičkové manažery a konstruktéry v oblasti energetiky. Spíše je třeba se zaměřit na budoucnost. Zejména na přípravu nové generace, abychom udrželi krok se světem a energetika z ČR byla ve světě stále žádána. n Jednou z rozhodujících energ e t i c k ý c h s u r o v i n pro výrobu tepla je hnědé uhlí. Vytěžitelné kapacity na některých ložiscích v severních Čechách se však ztenčují a dostupné sloje v jejich sousedství se stávají předmětem sice demokratické, nikoliv ovšem vždy odborné diskuse. Vláda schválila energetickou koncepci, ale v terénu nad řadou dlouhodobých celospolečenských aspektů a potřeb mediálně dominují úzké lokální názory a přístupy. Výrobci a prodejci tepla i potenciální investoři v této souvislosti kladou otázku: co s tím udělá věcně i legislativně nejkompetentnější subjekt, tj. stát? Kdo a kdy příjme finální rozhodnutí, ať už o těžbě, či o zakonzervování dostupných ložisek? Odpověď na tuto otázku spadá více do politického rozhodnutí než do odborně technického. Existence řady odborných odhadů, kupř. ve státní energetické koncepci, či ve výstupech Nezávislé energetické tzv. Pačesovy komise, ukazuje, že bez urychleného a razantního řešení otázky primárního paliva pro potřeby teplárenství nastane „kritický rok“ pro dodávky tepla pro obyvatelstvo mezi roky 2012 až 2015. Na situaci je možno pohlížet i z následujícího zorného úhlu: • prakticky se zastavil rozvoj jaderné energetiky, což má přímý dopad do rychlosti těžby hnědého uhlí, tj. snižování zásob; • je nutné brát v úvahu značné náklady, potřebné na potenciální změny technologií, v případě změny primárního paliva v teplárenství; • započtení nákladů na změnu technologií do ceny tepla může vést k odpojování zákazníků a tím k rozpadu soustav CZT. Elektrizační soustava by pak přišla o značnou část dodávek elektrické energie, včetně výkonu v podpůrných službách, nutných pro vyrovnávání odchylek. Současný přístup k limitům prochází diskusí na různých úrovních. Nicméně je třeba si uvědomit, že by bylo vhodné mít rovný přístup ke všem zdrojů tepla a elektřiny. To znamená nepreferovat jeden druh paliva na úkor jiného a pokud možno nechat na ekonomických nástrojích, aby každý podnikatel v energetickém sektoru zvolil svou variantu podle své historie a odbornosti. Nevyvážený přístup by mohl vést v případě teplárenství až k jeho rozpadu. Graficky lze tento stav znázornit podle jednotlivých hnědouhelných dolů (viz graf). n Jedním z technických „hitů“ progresivní energetiky a teplárenství je od 80. let 20. století kogenerace. O jejím technologickém, ekologickém i ryze ekonomickém přínosu netřeba nikoho přesvědčovat. A to ani u nás. Přesto: nových úspěšně realizovaných kogeneračních projektů nalezneme v českém teplárenství jako příslovečného šafránu. Co je třeba podle názoru MPO ČR učinit v rovině organizační, legislativní, pobídkově investiční, daňové a třeba i mediální, abychom v našem energetickém sektoru počet i kapacitu moderních kogeneračních projektů posílili? Ano, souhlasím. Kogenerace je doopravdy ve světě „hitem“ od 80. let minulého století. Ale české teplárenství má v tomto oboru ještě hlubší kořeny. V letech, kdy si svět uvědomil, že kogenerace je efektivní způsob využití paliva, v českých zemích jsme to již provozovali. Patříme ke státům s nejrozsáhlejším využíváním kogenerace. To ale neznamená, že bychom ji neměli dále rozšiřovat a že zde neexistuje prostor pro její modernizaci. Již dnes stát podporuje výrobu z vysoce účinné kogenerace, která uspoří minimálně 10 % primárního paliva, a to formou příspěvku na výrobu elektřiny. Pro investory je nejdůležitější znát možnosti a předpoklady dalšího vývoje prostředí, které ovlivňuje jejich rozhodování. V této oblasti máme při uplatňování kogenerace ještě co dohánět. V obnovitelných zdrojích energie má investor jasná pravidla podpory výkupu energií se zaručitelnou návratností jeho investic. Je to jedna z variant na podporu využívání kogenerace jako metody úspory primárního paliva. n CZT patří k technicky, technologicky i ekologicky nejlépe zvládnutým formám velkovýroby a zásobování podniků a občanů teplem. Pod tlakem rostoucích cen za dodávky tepla jsme však svědky lokálního odpojování se konkrétních zákazníků od vybudovaných kapacit CZT a jejich přechodu na individuální formy a zdroje. Pro zklamaného zákazníka to je momentálně levnější řešení. Nikoliv pro stát, pro těžaře a importéry energetických surovin, pro velkovýrobce tepla. Nelze tento trend řídit podobně účinnými prostředky, jak to činí v tržních ekonomikách kupř. některé skandinávské státy? Podpoří MPO ČR rozvoj CZT, anebo separátní aktivity a individuální teplárenské projekty? V odpovědi na tuto otázku lze, myslím, těsně navázat na předchozí. Právě kogenerace je jednou z forem, která se využívá při dodávkách tepla způsobem CZT. Je pravda, že u některých soustav CZT dochází k odpojování zákazníků, a to nejenom průmyslových, ale i domácností. Ve většině případů nedokáží provozovatelé zdrojů tepla pružně reagovat na měnící se situaci v odběrech tepla a náklady, které byly rozprostřeny na všechny zákazníky, pak přeúčtovávají na ty, co teplo dále odebírají. V mnoha případech se však setkáváme se situací, že provozovatelé modernizují nejen své zařízení, ale i zařízení svého odběratele, tak aby se modernizací soustavy CZT dodávalo teplo odběratelů co nejefektivněji. Jeden z prvních kroků, které stát udělal, je implementace směrnice EU č. 2004/8/ES o podpoře kombinované výroby a směrnice č. 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách v české legislativě. MPO již do naší legislativy zavedlo pojem vysokoúčinná kogenerace jako jediný typ výroby tepla a elektřiny, který je zde podporován. Zároveň platí povinnost investorů, aby při každé investici pro dodávku tepla přednostně uvažovali právě o společné výrobě tepla a elektřiny, jako o nejúčinnější a pro spotřebu paliva nejoptimálnějším přístupu (zákon č. 406/2000 Sb.) Dalším krokem, který MPO ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR připravuje, je podpora výroby tepla z obnovitelných zdrojů. Využití OZE v našich klimatických podmínkách bude znamenat další rozšíření energetického mixu na straně primárních paliv, tak důležitého pro energetickou bezpečnost našeho státu. /kar/