Energie a teplo – stále žádanější, rok
od roku dražší a v poslední době má
i nezpochybnitelné strategické předpoklady
dalšího vyváženého ekonomického
a sociálního rozvoje našeho
státu. Na otázky TT odpovídá náměstek
ministra průmyslu a obchodu ČR
Ing. Tomáš Hüner.
? Jakou ucelenou koncepci dalšího
vývoje výroby a distribuce tepla
v ČR v příštím desetiletí rozpracovává
v současné době
MPO ČR? Budeme
akcentovat individuální
řešení, anebo na
agregované moderní
systémy, kupř.
CZT? Pokud upřednostníme
globální
technické přístupy,
jakou konkrétní
pomoc mohou při jejich rozvoji očekávat
od státu zainteresované obce
a města, příp. podnikatelské subjekty
v oboru?
Žádaným vývojem teplárenství
z pohledu MPO je mírný rozvoj CZT
se současným tlakem na vysoce účinné
technologie spalování primárních paliv.
Naše republika stále patří minimálně
k evropské špičce v počtu obyvatel, kteří
jsou připojeni k centrálnímu zásobování
teplem. Pro zorientování se v této
oblasti je rovněž důležité si uvědomit,
že jako člen EU jsme vázáni příslušnými
směrnicemi (norem 8/2004 EC). Ty
nám vymezují směr a prostor naší činnosti
v teplárenství. Jedná se zejména
o zvyšování podílu kombinované výroby
elektřiny a tepla a o zvyšování účinnosti
těchto zařízení. To jsou mantinely,
ve kterých se bude vyvíjet další postup
státu v legislativní, a příp. i v dotační
politice.
Česká republika bude preferovat
rozvoj individuálních i agregovaných
moderních systémů, a to vždy v závislosti
na místních podmínkách. Preference
jednoho postupu nemá technickou
logiku. Z tohoto postoje je tedy zřejmé,
že budou vítány a podporovány jak
obce, tak podnikatelské subjekty.
? Před lety jsme na stránkách
Technického týdeníku přinášeli desítky
článků o kogeneraci. Tempo jejího
nástupu do české energetické a teplárenské
báze je však neuspokojivé.
Jaká je z vašeho pohledu budoucnost
provozování kogeneračních zdrojů
u nás? Co lze udělat pro jejich efektivní
chod, a to i v klimaticky méně
vhodných obdobích – kupř. v létě při
zásobování firem chladem?
Kombinovaná výroba elektřiny
a tepla (KVET) je stále v centru nejen
pozornosti, ale i podpory. Jinou otázkou
jsou její další možnosti rozvoje.
Jedním z důvodu je fakt, že v dnešní
době již nelze předpokládat budování
dalších velkých zdrojů. Z ekonomického
hlediska se pro jejich výstavbu nejeví
jako reálná žádná místa v ČR. Na druhé
straně vysokým tempem přibývají malé
kogenerační jednotky (v posledních
letech se jedná se až o stovky zařízení).
Jsem přesvědčen, že tento vývoj bude
i nadále pokračovat.
? Zdrojovým ideálem řady občanů
tohoto státu (a nejenom ekologických
aktivistů) jsou alternativní zdroje,
a to i pro výrobu tepla. Existuje nějaká
ucelená celorepubliková koncepce,
jak konkrétně zvýšit podíl alternativních
zdrojů v tepelném hospodářství
do roku 2015?
Vládní prohlášení obsahuje v této
oblasti pojem „Energeticky soběstačná
obec“. Znamená to, že naše ministerstvo
společně s ostatními orgány státní správy
hledá způsob, jak zvýšit a podpořit
podíl alternativních zdrojů pro uspokojení
potřeb obyvatelstva v zásobování
nejen tepelnou energií. Podporu druhotných
zdrojů a obnovitelných zdrojů má
Česká republika již zakotvenou v legislativě.
? Volný trh a regulace – pro řadu
ekonomů dva protipóly. Nicméně:
stát si již řadu let různými nástroji
udržuje dohled nad cenami energie
a tepla. Jak dlouho si tento „obojek“
podrží nad některými dravci na teplárenském
trhu? Čím jej nahradí do
budoucna?
Teplo zatím patří do kategorie věcně
usměrňovaných cen. Tento „obojek“ je
v současné době již velmi volný. Praxe
však ukazuje, že zvyšování ceny tepla
(stejně jako u ostatních energetických
komodit) je značně závislé na konkrétním
trhu. I tento důvod nás vede spíše
k úvahám o zrušení cenové regulace
v případě tepla.
? Řada politických a podnikatelských
subjektů preferuje plány
na úspory tepla. Horuje pro racionalizaci
jeho výroby, distribuci
a spotřeby. Nehodlá údajně škrtit
tok technických a technologických
investic do oboru. A také – nechce
váhat ani před radikálním zdaňováním
všeho, co souvisí s neefektivní
výrobou a distribucí tepla. Lze pouze
„trestat“ daněmi za stávající výrobní
ekologické parametry a přitom nenabídnout
ucelený systém nástrojů ke
zlepšení situace ve volbě optimálního
surovinového zdroje, procesu výroby
a spotřeby tepla?
I MPO připravuje v oblasti tepla ucelený
přístup k této problematice. Společně
s EU budou připraveny ekonomické
nástroje tak, aby se jednotlivým
provozovatelům vyplatilo přecházet na
vysokoúčinné zařízení a spotřebitelům
investovat do úsporných opatření. Tento
přístup plně akceptuje cíle EU v této
oblasti.
? O úsporách ve výrobě, distribuci
a spotřebě tepla lze diskutovat donekonečna.
Nicméně: ani na začátku
21. století se řadě výrobců a prodejců
tepla nedaří z různých důvodů zvládnout
letité problémy s objektivním
měřením spotřeby tepla. Jak hodlá
v tomto směru napomoci koncovým
zákazníkům a plátcům za teplo stát?
Mohu jen připomenout současnou
legislativní úpravu, která zavazuje dodavatele
tepla k instalaci patních měřidel
u objektů konečné spotřeby tepla. Znamená
to, že se plně stavíme na stranu
zákazníků, kteří by měli platit pouze za
odebrané množství tepla.
? Problémy s přemrštěnými účty
za teplo nejsou v ČR generovány
pouze ve sféře výroby či spotřeby
tepla. V řetězci těžba surovin – jejich
zpracování – přeprava finálního
produktu – zákazník i nadále působí
některé „meziorganizace“. Je jejich
existence z pohledu státu nutná?
Jaká opatření se plánují k vyladění
existující soustavy?
Zásadně nelze souhlasit s pojmem
„přemrštěné ceny za teplo“. Cena tepla
jako jedné z energetických komodit stále
pouze dohání ostatní druhy energií.
Stejně jako u elektřiny a plynu je třeba
očekávat, že se zvyšujícím se „deficitem“
energií budou minimálně v rámci
Evropy ceny narůstat. Žádné regulace se
v této oblasti neplánují.
Smlouvy o dodávce tepla mají vždy
pouze dvě smluvní strany. Do tohoto
vztahu státní správa nemá právo zasahovat.
Koneční spotřebitelé musí k těmto
smlouvám přistupovat stejně aktivně
jako k výběru ostatních služeb. Tento
přístup, bohužel, není u nás zatím pravidlem.
/wa/