S blížící se hrozbou Vánoc řadě z nás přijde na mysl kromě jiného i otázka nadváhy. Jídlo – a to často ve velkém množství – ke svátkům patří a pomáhá do značné míry spoluutvářet jejich charakter (třeba cukroví), ale samozřejmě následky příliš nestřídmých oslav neseme sami. A v novém roce se kyvadlo obrací a žně mají fitness centra, výživoví poradci i webové portály o zdravé výživě. Technický týdeník vám v tomhle ohledu radit nebude, jen bychom rádi upozornili na jednu drobnost: dobré rady v tomhle oboru jsou vzácné a i odborníci se mohou plést. A budeme to ilustrovat na příkladu výzkumu izraelských vědců zveřejněného v jednom z listopadových čísel prestižního časopisu Cell, který zpochybnil – a vyčíslil přesně o kolik – jednu často opakovanou pravdu: že zdravý jídelníček je v podstatě pro každého stejný. Stále pod dohledem Ve svém principu byla studie velmi jednoduchá: autoři sledovali nepřetržitě hladinu krevního cukru dobrovolníků a jejich stravu, takže věděli, co s nimi konkrétní potraviny „udělají“. Takové sledování není úplně triviální a v podstatě je ve větším měřítku možné až dnes, kdy jsou drobné diagnostické přístroje dostatečně spolehlivé a levné (přesně ten důvod, proč se dnes začíná tolik mluvit o „nositelné elektronice“). V případě izraelské studie se do sledování zapojilo 800 lidí na dobu jednoho týdne. Dobrovolníci se během této doby stravovali z velké části podle svého gusta či doporučení svých lékařů, ale každé ráno začínali přesně odměřeným jídlem s obsahem 50 gramů uhlohydrátů. Vědci tak v důsledku získali přesné údaje o reakcích dobrovolníků na zhruba 47 000 snídaní, obědů, svačin a večeří v reálných podmínkách, což je samozřejmě zajímavý soubor údajů. Ukázalo se, že těla jednotlivých dobrovolníků reagují na stejná jídla velmi rozdílně. Třeba průměrná změna hladiny krevního cukru dobrovolníků po 50 g chleba byla 44 ± 31 mg/dl.h – což znamená, že průměrná hodnota je hodně „rozostřená“. A našly se i neuvěřitelné individuální příklady: jeden ze šéfů studie Eran Segal z Weizmannova ústavu věd pro Washington Post vzpomínal na jednu ženu, dámu ve středních letech, které hladina krevního cukru „vyletěla“ vzhůru do abnormálních hodnot po konzumaci rajčat. Žena je přitom na doporučení lékařů a odborníků na výživu jedla několikrát týdně. Výraznému zvýšení hladiny krevního cukru po jídle by se přitom podle lékařů bylo lepší jednoznačně vyhnout, protože zvyšuje například riziko onemocnění cév a srdce. V dalším kole se autoři pokusili ověřit, zda dokážou předpovídat reakce jiných lidí na různá jídla podle výsledků zmíněných 800 dobrovolníků. Vybrali si tedy další skupinu stovky lidí a pokoušeli se jim sestavit na míru „dobrý“ nebo „špatný“ jídelníček. Výraz dáváme do uvozovek z opatrnosti, a abychom upozornili na jeho omezené zadání: jídelníčky měly totiž především zmenšit (ten „dobrý“) nebo zvětšit („špatný“) výkyvy hladiny cukru v krvi. Takže nešlo o doporučení pro každý den a celý zbytek života, ale především pokus (byť samozřejmě jídelníčky byly sestaveny tak, aby z nich lidé neměli nějaké obtíže). Samotná doporučení nechal Segal s kolegy na počítači. Podle výsledků první, 800členné skupiny sestavili poměrně obsáhlý algoritmus, který doporučoval jídlo na základě desítek parametrů od množství pohybové aktivity přes fyziologické údaje až po rozbor jejich střevní mikroflóry (to je mimochodem další důvod, proč studie nemohla vzniknout o mnoho let dříve. Složení střevní mikroflóry se určuje na základě DNA z bakterií vyloučených stolicí a vyžaduje to citlivou metodu rozboru DNA, která během posledních několika let natolik zlevnila, že podobný projekt není až tak drahý). Algoritmus na základě vložených údajů skutečně předpovídal reakce pacientů dosti spolehlivě, v průměru si vedl v podstatě stejně dobře jako jídelníček doporučený odborníkem. I tak se povedlo předpovědět výsledky pacientů poměrně přesně a spolehlivě. Lidé s „dobrým“ jídelníčkem měli ve velké většině nižší výkyvy krevního cukru než před začátkem studie, lidé se „špatným“ přesně naopak. Dodejme jen, že předpovědi algoritmu nefungovaly zcela přesně, ale ona se také glykemická reakce na stejnou potravinu liší u jedinců i den ode dne, takže nepřesnost je zřejmě nevyhnutelná. Dodejme, že počítačem navrhovaný jídelníček nebyl „každý den salát“, říkají sami vědci. Někteří lidé měli v „dobrém“ jídelníčku třeba alkohol, čokoládu nebo zmrzlinu (samozřejmě v poměrně malém množství), a ten stejně fungoval. Proč to tak bylo, vědci vlastně nevědí: rozhodovací proces nenastavovali ručně, nechali ho samostatně „vytrénovat“ na základně dostupných údajů tak, aby co nejlépe plnil zadání – tedy snížení hladiny krevního cukru. Pacientům se zatím počítačový jídelníček zřejmě zamlouvá, protože Segal a spol. nemají nouzi o dobrovolníky. Účastníkům nic neplatí, nikde studii neinzerují, a přesto se jim na základě doporučení od strávníků z první studie přihlásilo do jejího dalšího pokračování už zhruba čtyři tisíce dalších lidí. Obvykle jde o známé nebo rodinné příslušníky předchozích účastníků, řekl Segal pro The Atlantic. Další kola výzkumu by přitom mohla být stejně zajímavá. Jedním z cílů je totiž napravit velkou slabinu námi popisovaného experimentu, tedy jeho omezené trvání. Tým už provádí studii, na které chce zjistit, zda algoritmem doporučené individuální jídelníčky v reálných podmínkách snižují riziko propuknutí cukrovky u lidí, kterým tato nemoc akutně hrozí, a zda to dělá lépe než obvyklá doporučení. Skupina se také pokusí zvýšit přesnost předpovědi nasbíráním dalších detailů o účastnících. Velmi žádoucí by také bylo výsledky ověřit proti dnes doporučovaným dietám a ukázat, že individualizovaný jídelníček je skutečně lepší – ať už proto, že jej lidé budou ochotněji a častěji dodržovat, nebo protože skutečně funguje lépe, když se dodržuje.
