České teplárny a spalovny aktivně
hledají náhradní surovinové vstupy
do budoucna. Některé z nich se přitom
cílevědomě spojují s předními
vědeckými a výzkumnými pracovišti.
Mezi ně patří i liberecká společnost
TERMIZO. O dotyčné problematice
jsme besedovali s Ing. Petrem Novákem,
tamějším zástupcem ředitele pro ekologii:
? Před časem jste začali řešit projekt
využití spalinového CO2 v produkčních
kulturách řas. Jak hodnotíte
zatím dosažené výsledky?
Výzkumný projekt s využíváním
odpadního oxidu uhličitého ze spalin
naší spalovny jsme začali řešit v roce
2006. Tento program jsme zvolili proto,
že již dříve jsme jako hlavní řešitelé
úspěšně zvládli výzkumné projekty
evropského programu EUREKA (konkrétně
DIOXIN a DIOXIN2), které
pomohly unikátní instalaci katalytických
filtrů, odstraňujících perzistentní
organické látky v americké technologii
REMEDIA D/F v naší spalovně. Našimi
hlavními partnery v těchto nových
projektech jsou specialisté Jiří Doucha,
Vilém Zachleder a Irena Doušková
z Mikrobiologického ústavu AV ČR
Třeboň a František Straka z Ústavu pro
výzkum a využití paliv Praha. Zahraničním
partnerem byl německý IGV
reprezentovaný Ottou Pulzem.
Projekt s akronymem BIOFIX skončil
v roce 2009 a prokázal, že z vypouštěných
spalin liberecké spalovny
lze produkovat řasy s vysokou nutriční
hodnotou obsahující cenné bílkoviny,
vitaminy a antioxidanty. Kvalita
takto produkované biomasy splňuje
mezinárodní normy nejen pro výkrm
hospodářských zvířat, ale i jako potravinový
doplněk v lidské výživě. Toto
poslední využití je jistě marketingově
a obchodně nereálné. Potvrzuje však
známý fakt, že emise do ovzduší z moderních
spaloven jsou zcela minimální.
Zároveň se prokázalo, že spaliny
neobsahují žádnou inhibující složku
a byl jasně prokázán synergický efekt
vyhořelého kyslíku ve spalinách pro
rychlost fotosyntézy těchto mikroskopických
rostlin. Spalinový CO2, dodávaný
do řasové kultury v koncentracích
300krát vyšších než je ve vzduchu, snižuje
(ve srovnání s použitím komerčně
vyráběného CO2) náklady na živiny při
kultivaci řas až o 50 %. Ústředí programu
EUREKA v Bruselu hodnotí projekt
BIOFIX jako vynikající.
Od roku 2009 řešíme návazný projekt
ALGANOL, jenž si klade ještě
ambicióznější cíle: do roku 2012 ověříme
využití této biotechnologie pro
produkci biopaliv II. generace. Umíme
totiž modifikovat růst řas tak, aby při
zablokování syntézy bílkovin tvořily
škrob (až 60 % sušiny), který je základní
surovinou pro produkci bioetanolu.
Umíme už také vypěstovat řasy s vysokým
obsahem olejů (až 70 % sušiny).
U těchto kmenů řas zatím vadí pomalý
růst. K řešení přistoupilo pracoviště
VŠCHT Praha (Tomáš Brányik, Barbara
Maršálková) a portugalská univerzita
Minho (Jose Teixeira).
Prozatím hodnotím dosažené výsledky
jako velmi dobré. Svědčí o tom nejen
naše publikace v prestižních zahraničních
časopisech, ale i snaha dalších
(zejména švýcarských a německých)
výzkumných pracovišť se k projektu
připojit. Podstatné je, že těžiště odborné
kvality je v Česku. Nad rámec řešeného
projektu se snažíme problematiku
posunout k provozní realizaci.
? Přední světoví producenti biomasy
začínají se seriozním výzkumem
tzv. II. generace biomasy. Lze
do této kategorie zařadit i vaše projekty?
Již dnes se ví, že produkce biopaliv
(zejména bioetanolu) zemědělským
způsobem je cesta do slepé uličky. Momentálně
nejzajímavěji produkují bioetanol
Brazílie a USA. Avšak pouze
Brazílie za svých unikátních klimatických
podmínek dokáže produkovat
bioetanol z cukrové třtiny a s vysokou
účinností. I zde jsou však velké emise
(podpalování lánů před sklizní) a spalování
zbytků třtiny. Pro USA, jež využívají
geneticky modifikovanou kukuřici,
je situace daleko nepříznivější, protože
musí použít složitější technologii zpracování
škrobu. Výsledná technologie
je potom prakticky neudržitelná, neboť
množství získané energie nepřesahuje
energii vloženou. To je řešitelné pouze
cenou pokřivení trhu formou výrazných
dotací. Následně to vede ke konkurenčnímu
zdražení potravinářského využití
a v některých chudých zemích k dramatickým
problémům.
Produkce řasové kultury mezi špičkové
projekty nepochybně patří. Zájem
o naše projekty BIOFIX a ALGANOL
vyústil pozváním do konsorcia „European
Algae Biomass Association“
s programem „Řasová a vodní biomasa
pro udržitelnou produkci biopaliv II.
generace“. Členství v konsorciu (Grant
č. FP7 – 241301-2) jsme potvrdili
v lednu 2010. V konsorciu operuje 215
organizací a spolupracují při řešení řady
souvisejících projektů.
? ČR už v minulé dekádě subvencovala
(a setrvá u toho patrně
i do budoucna) některé OZE, zejména
výstavbu a zprovozňování nových
fotovoltaických zdrojů. Jakou podporu
očekáváte pro svou metodu?
Není mi známo, že by čeští úředníci
dokázali podpořit smysluplně
nějaké nové technologie s vyšší mírou
rizika až do fáze realizace průmyslové
výroby. Většinou jim činí
problémy rozeznat kvalitu projektu
s významným potenciálem od zcela
podprůměrného účelově zkonstruovaného
produktu. Proto žádnou významnou
podporu neočekávám a ani
jsem se s ní ve své kariéře výzkumníka
nesetkal. Většinou se jedná o boj
s větrnými mlýny.
? Jste připraveni jednat o nasazení
svých progresivních řasových
technologií také v dalších českých
energetických a teplárenských společnostech?
Jaké podmínky přitom
budete klást na své budoucí partnery?
V Česku může být zajímavá aplikace
při využívání odpadních produktů
z bioplynových stanic. Kupříkladu
jak jsme letos začali ověřovat aplikaci
produkce kvalitní řasové biomasy
s vysokou nutriční hodnou ze spalin
motoru využívající fermentační plyn
na velkofarmě skotu. Tím lze nahradit
kvalitní a drahé krmivové doplňky,
zejména ve výživě telat a krav. Navíc
je to typická možnost bezodpadové
technologie. Velké aplikace zde ovšem
očekávat (vzhledem k malému množství
slunečních dní) nelze. Řasová jednotka
ve Španělsku bude na stejnou
plochu a tedy i investici, produkovat
dvojnásobek.
V Česku chybí velké podniky s vizionářským
zaměřením. Takto ve světě
fungují firmy typu Boeing, Shell,
Exxon, E.ON, RWE. Ty do řasových
technologií významně investují v očekávání
budoucích přínosů. Pozitivním
příkladem může být například naše
spalovna TERMIZO a.s. Liberec, která
se v této a podobných technologiích
(kupř. katalytické nanofiltry) angažuje,
ačkoliv nemůže reálně očekávat efekty
pro sebe. Každý krok ve výzkumu nových
věcí je ale přínosem. /wa/
