TEPLO: rány morové, anebo „jen“ byrokratické a daňové?

Zaregistrovali jste před loňskými vánocemi pokus zvýšit DPH na tepelnou energii? Nešlo o žádnou maličkost. Ve hře se ocitlo cca 1,5 milionu (!) českých domácností, které jsou zásobovány teplem ze systémů centrálního vytápění (CZT). Nuže: průměrná roční spotřeba tepla na centrální vytápění a přípravu teplé vody činí cca 40 GJ/byt/rok. Při průměrné ceně tepla 400 Kč/GJ (na konci roku 2007) a zvýšení DPH na 19 % by roční zátěž těchto domácností vzrostla o 3,3 mld. Kč. Každý byt by si připlatil v průměru 2200 Kč. Ročně. Za výrobce, distributory a paradoxně i za finální spotřebitele tepla se snad nejrazantněji postavilo Teplárenské sdružení ČR. Sníženou DPH na tepelnou energii považovalo za prioritu a její příp. zvýšení za krok v rozporu se směrnicemi EU o energetice. Ty se (jak známo) opírají především o ekologicky šetrné technologie získávání energie. A kombinovaná výroba elektřiny a tepla (KVET) se systémy CZT k nim bezpochyby patří. Kompetentní vládní činitele vyzvalo k mobilizaci vyjednávacího úsilí s EU a k zachování snížené sazby DPH u tepelné energie. V únoru 2006 ministři EU poté definitivně schválili dohodu o snížených sazbách DPH. Občané ČR tak získali časově neomezenou možnost uplatňovat nižší sazbu DPH na dodávky tepla. Zároveň byly exaktně ohodnoceny celospolečenské a ekologické přínosy systémů CZT a KVET. Na českém energetickém a teplárenském nebi se však vyrojila dvojice dalších byrokratických mračen: chybějící emisní povolenky pro teplárenské zdroje pro II. obchodovací období a nepřehlédnutelná výše tzv. ekologických daní. Domácnosti napojené na systémy CZT v ceně dodávaného tepla hradí ekologické ošetření celého výrobního cyklu, jeho kontinuální kontrolu i ekologické využití produktů vznikajících při energetické výrobě již dávno. Na rozdíl od domácností s individuálním vytápěním. Ty zatím platí pouze palivo. Zpracování objektivního návrhu alokace emisních povolenek pro II. obchodovací období (2008-2012) je a bude věru náročný proces. V jeho průběhu se musí ošetřit i některé chyby a disproporce z I. kola. Zvláště v sektoru energetiky a teplárenství. Třebaže ČR musí předložit národní alokační plán do Bruselu do konce letošního června, podle kritiků se v jeho přípravách na rezortně příslušných ministerstvech mnoho neděje. Kdo očekával otevřenou mezioborovou diskusi nad pravidly a nad věcným řešením problémů, které se v průběhu prvního roku obchodování s emisními povolenkami objevily, zatím „zírá“. Jeden příklad za všechny: množství přidělovaných emisních povolenek v sektoru veřejné a závodní energetiky (výrobci energie). V 1. období bylo oproti jiným odvětvím restriktivnější. To mimochodem konstatuje i Komise evropských společenství ve svém sdělení KOM(2005)703. Při přípravě návrhu alokace povolenek pro II. obchodovací období je nutné řešit také problematiku závislosti dodávek tepla na vývoji vnějších podmínek a možnost přidělení povolenek při připojení nového odběratele. Jsme zvědaví na první návrhy. Namísto nich zaznívají výčitky, stesky na úřednickou nekompetentnost, na chamtivost některých rezortů a firem. V rámci stanovení limitu povolenek na bonusy na CZT pro II. období producenti mj. požadují zohlednit vliv klimatických podmínek. Tedy navýšit bonus tak, aby množství nově přidělených povolenek pokrylo potřeby povolenek pro dodávky tepla v závislosti na dlouhodobém teplotním průměru. V letech 1999- 2004 byl počet denostupňů 7 % pod dlouhodobým průměrem s trendem pozvolného růstu. De facto existují pouze 2 varianty: ano, anebo nic. V případě 2. varianty budou firmy zásobující teplem nuceny povolenky nakupovat. To se (logicky) promítne do jejich hospodaření. Vedle zvýšení cen tepla nelze vyloučit ani poruchy systémů CZT, resp. substituce ekologického zásobování teplem, individuálním vytápěním a se všemi negativními ekologickými dopady. A co počít s povolenkami při připojení nového odběratele? Podle stávajících pravidel pro NAP I nelze čerpat povolenky z rezervy pro nová zařízení v případě připojení nových odběratelů na soustavu CZT. Kupodivu ani když odběratelé volí tuto variantu namísto výstavby vlastního zdroje, anebo jako náhradu za stávající výtopenské zdroje, na něž se obchodování s CO2 nevztahuje. Nemožnost čerpat povolenky na nová připojení pak vede ke zbytečné výstavbě nových zdrojů a tedy k nadprodukci emisí. Návrh, aby v rámci stanovení limitu povolenek byl bonus za KVET navýšen a vytvořena rezerva, stojí na racionální platformě a věcně je v souladu i se Směrnicí 2003/87/ES. Kupodivu: „neplácáme“ se na malém českém rybníčku. Analogické problémy s CZT řeší i další evropské země. Nemožnost získat povolenky na nové odběry by nutně vyústila ve zrod řady malých zdrojů, nespadajících pod alokační plán, ke zbrzdění rozvoj KVET a systémů CZT, k neplnění potřeb a cílů Kjótského protokolu. Tento celoevropský problém volá po koordinovaném řešení v EU a nutně si vyžádá aktivní přístup českých orgánů. Na sklonku loňského roku přišla na přetřes rovněž Směrnice 2003/96/ES, stanovující minimální sazby daně pro elektrickou energii a paliva – tzv. ekologická daňová reforma (EDR). Pro rok 2007 byla navrhovaná ve výši 1,5–3krát přesahující požadavky směrnice ES. Přitom s dynamickými přírůstky návrh EDR počítal až do roku 2015. Jeho „praktický“ efekt tedy znamenal až 15krát vyšší daňovou zátěž, než stanoví směrnice ES. Teplárenské podnikatelské subjekty upozorňují, že navržené sazby v EDR splňují Směrnici již od roku 2007. Není důvod zvyšovat sazby daně nad požadavky Směrnice EU. Přitom v úvahách o koncepci EDR padly i návrhy ze zdanění vyloučit vývoz elektrické energie vyrobené na území ČR, čímž dochází k zásadnímu rozporu s ideou EDR. Producent elektřiny, jehož výrobní zařízení má vysoce negativní dopady na životní prostředí, by mohl elektrickou energii prodat do zahraničí, a tím se vyhnout placení ekologické daně v ČR. Naproti tomu návrh EDR postrádal kalkulaci, jakou sazbou bude zdaňován import elektrické energie. Předmětem zdanění má být i vlastní spotřeba elektřiny. Představuje cca 8 % hrubé výroby elektřiny. Jde však o spotřebu nezbytnou k realizaci a zachování výroby elektřiny. Každý výrobce se snaží tuto položku minimalizovat, neboť mu snižuje množství elektřiny, které může umístit na trhu. Přemýšlející podnikatelé proto požadují osvobození této elektřiny od daně podle článku 14 Směrnice EU. V návrhu EDR je obsažena (v souladu se Směrnicí EU) výjimka ze zdanění pro elektřinu z obnovitelných a druhotných zdrojů. Částečná úleva je navrhována pro kombinovanou výrobu. Lze však dosáhnout lepšího výsledku. Podle článku 15 Směrnice EU plně osvobodit od platby daně: energetické produkty a elektrickou energii, používané pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla * elektřinou vyrobenou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla, pokud jsou kombinované generátory šetrné k životnímu prostředí. Navržená koncepce EDR, která dosud nebyla představena veřejnosti, tak ohrožuje konkurenční schopnost jednotlivých podnikatelských subjektů i národní ekonomiky globálně a nevytváří podmínky pro očekávané zlepšení životního prostředí. Nepodporuje ani vládou schválený cíl Státní energetické koncepce snižovat závislost na dovážených energetických zdrojích. Ve svých důsledcích může postavení ČR pouze zhoršit. Ba co víc: dopady EDR na cenu tepelné energie mohou být v konečném vyjádření několikanásobně vyšší nežli v případě odvráceného růstu sazby DPH z 5 na 19 % u tepelné energie. Bruselský únorový úspěch vlády (zachování tepelné energie ve snížené sazbě DPH) tak může být znehodnocen.